Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 21

Louis

Olízl jsem si rty a příbor položil na talíř. Takhle dobře jsem se už dlouho nenajedl. Mé chuťové pohárky měly orgasmus.

„Bylo to fakt dobré, Harry," pochválil jsem mu to. Podíval se na mě, přičemž se usmál a vzal mi talíř.

„Děkuji," poděkoval Ben, když i jemu vzal talíř. Připadalo to jen mně, nebo tu je Harry spíše jako služka?

Slyšel jsem, jak Harry pouští vodu, aby umyl nádobí. Ale to už jsem nenechal v pořádku. Nemůže dělat všechny domácí práce.

Vzal jsem si do rukou berle, abych se za ním mohl dobelhat. Bude mi dlouho trvat, než si na ně zvyknu.

„Děkuji, Harry, ale už to umyji, abys taky nedělal vše. I tak ti moc děkuji, že si nám navařil," mluvil jsem k němu, během čehož jsem pomalu hopsal k dřezu a v jedné ruce měl berle.

„Za málo. Jak jsem psal ve zprávách. Chci, aby ses mi na to rande dostavil celý." Zasmál se. Dlaň položil opět na pravý bok a do vlasů mi věnoval polibek.

Do tváří se mi nahrne červeň, že mám zase touhu se někam schovat. Ale taky si užívám ten dotek jeho rtů, dokud jen můžu.

Odtáhl se ode mě, udělal jeden krok a bedry se opřel o linku. Pohled měl nasměrovaný na mě, snad jako by mi chtěl udělat díru do těla.

„Pokud to ode mne nebude troufalé, o kom jste se to bavili před tím jídlem?" optal se. Na pár sekund jsem zastavil veškerý svůj pohyb, což jsem se zhluboka nadechl. Nosem jsem všechen vzduch vypustil.

„Bavili jsme se o mém bývalém. Řeknu ti, nebyla to procházka růžovým údolím." Pokroutil jsem hlavou. Pustil jsem vodu, abych mohl začít mýt nádobí, ale aby aspoň trochu přehlušila tichounký vzlyk, jež se dral na povrch.

„Co se dělo? Ale pokud nechceš, nemusíš o tom mluvit." Pohled jsem mu nevěnoval. Díval jsem se na nádobí, aby neviděl mé skelné oči.

„Zprvu to nebylo nic tak hrozného. Jen pár nadávek, které ho po čase omrzely. Začal pít, do čehož mě ostatně taky nutil. Když jsem udělal něco, co se mu nelíbilo, přitvrdil. Začal mě mlátit, po čase i znásilňovat. Když jsem se třeba jen zdržel v práci a přijel domů později, skončil jsem zmlácený, potlučený. Ale trpěl jsem to, jelikož jsem neměl kam jít. Bydlel jsem s ním. Když ho následně omrzel i alkohol, začal brát tvrdé drogy. Z našeho bytu se stala varna. A já jeho děvkou. Někdy do mě i násilím dostal drogy, abych byl potom poslušný a dělal, co se jemu zalíbí. Jednou to dovršilo tím, když mě přetáhl židlí po žebrech a železnou tyčí po zádech. Pak jsem se probudil v nemocnici," zavzlykal jsem už dost nahlas. Vodu jsem během vyprávění vypnul, jelikož se mi začaly třást ruce a hrozilo, že něco rozbiji.

Po lících mi stékaly slzy, hlavu jsem měl svěšenou mezi rameny. Oči jsem křečovitě zavřené, přičemž se mi scény přehrávaly jako film na obrazovce. 

Celé mé tělo se třáslo. Vypadalo to, jako bych měl zimnici. I zuby mi začaly drkotat.

Najednou se mi kolem pasu omotaly něčí paže. Na zádech jsem ucítil tělo, které mi dodávalo teplo a jistotu.

„Louisi, co se. Co se, ksakru, stalo, Harry!?" vyjekl vystrašeně Ben. Stále se zavřenýma očima, stékajícími slzami, jsem si hlavu položil na Harryho rameno.

„Omlouvám se ti, Boo. Nechtěl jsem," zašeptal mi do ucha. Pohladil mě po boku, díky čemuž jsem se úplně uvolnil a všechen zadržovaný vzduch vydechl.

„Zeptal jsem se na citlivé téma," odvětil Harry Benovi. Nechtěl jsem otevírat oči, jelikož mi takhle bylo fajn. Cítit Harryho vůni, teplo, doteky, jeho.

„Na co přesně?" zavrčel. Harry mě začal hladit po boku, snad aby uklidnil i sebe.

„Na jeho bývalého," povzdechl si. Věnoval mi polibek na spánek, což jsem se lehce zaculil. Krásně to uklidňovalo.

„V pořádku?" otázal se mě šeptem do ucha. Nejraději bych mu řekl, že ne, abych u něj mohl déle zůstat, ale šlo by poznat, že lžu. Mé zdravotní hodnoty se vrátily do normálu a již nepláču.

„Jo," zasípal jsem. Krk mě bolel, hnusně mě v něm škrábalo. Musel jsem si odkašlat, abych se toho aspoň trochu zbavil.

Čekal jsem, že jeho tělo ode mne odstoupí, ale opak se stal pravdou. Naopak si mě na tělo natiskl snad ještě víc a stisk kolem boků zesílil.

Oči jsem otevřel, abych se mohl podívat na Bena. Mračil se, ale i tak jsem z jeho očí dokázal vyčíst starost a něhu, kterou ke mně skrývá.

Oči jsem opět zavřel a více se položil do Harryho objetí. Ozval se tichý smích od Bena, kvůli kterému jsem oči znovu a zase oči otevřel.

S nevyslovenou otázkou jsem se na něj podíval a povytáhl obočí. Jeho smích ustál, přičemž se na nás díval.

„Harry, jsi docela šťastlivec. Málokdy se nechá takhle objímat a ještě k tomu, aby se sám tulil. Zřejmě si něčím výjimečný," pověděl mu se s malým smíchem. Do tváři se mi opět nahrnula červeň. Není dne, kdy bych nebyl u Harryho v rozpacích.

„Bene, vážně si to musel říkat?" zakňučel jsem. Ale i tak jsem stále zůstával v Harryho objetí, které příjemně hřálo a já si ho užíval.

„Musel. Harry má právo vědět, že je u tebe něčím výjimečný," odvětil. Stále se smál a já čím dál tím více červenal.

„Náhodou, je to roztomilé," oznámil zničehonic Harry. Nevydržel jsem to, tak se z mých úst vyloudil dosti hlasitý, ale za to zničený sten.

„Vy jste se na mne snad spikli," zakňučel jsem. Na Harryho předloktí jsem položil své dlaně a začal ho hladit.

„Nespikli. Neměli jsme na to čas." Zasmál se Ben. Vražedně jsem se na něj podíval, ale hned na to jsem si zívl. Najednou jsem byl unavený. Zmohl mě ten pláč nebo to jídlo?

„Kdyby tady byli další lidi, tak by mi dali teď za pravdu. Vypadáte jako totálně roztomilý pár," uculil se. Podíval jsem se na Harryho, který se pouze zaculil.

„Nejsi první, kdo si to myslí. I sestra v nemocnici nás měla za pár." Pro mé překvapení jsem dostal od Harryho políbení na spánek a silnější stisk, který do chvíle povolil.

„Chceš odnést do postele?" otázal se mě. Hlavu jsem zvedl z jeho ramene, abych se mohl podívat na špinavé nádobí, jež tkvělo v dřezu.

„Klidně ho odnes. Já to umyji," předběhl mě Ben, když jsem chtěl již odpovědět. Podíval jsem se na něj, což mi ještě pokýval, že to prostě zvládne.

„Stejně tam budu muset dojít sám. Jak mě chceš odnést, když mám nohu v sádře?" Zamyšleně se na mě podíval, během čehož se kolem nás protáhl Ben k dřezu.

„Tak sleduj, princezno." Byla ta přezdívka cílená a naschvál nebo mu to jen tak vyklouzlo ze rtů? Uvědomuje si vůbec, že to řekl!?

Vylekaně jsem vypískl, když si mě natočil čelem k sobě. Dalo mu to více práce, jelikož si musel dávat pozor na mou nohu.

Další vypísknutí se ozvalo, když si mě vyhodil do náruče. Jednu paži měl kolem mých ramen, druhá byla těsně pod zadečkem.

„Vy jste mi teda dvojka."