Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

35.

Ahoj!! 

Jeho slova mě zahřála u srdce. Měl jsem pocit, že mě opravdu miluje. Ovšem jak dlouho to takhle potrvá. Bude mě milovat i nadále? Vydrží to, než nám skončí trest, abychom se mohli naplno milovat i na svobodě? Co když se stane něco nečekaného? Padly mi tyto otázky na mysl. Bylo by totiž opravdu skvělé nemuset vstávat dřív, aby vás neviděl dozorce, který by toho mohl využít. Nebo moct mluvit se svým milovaným celý den, aniž by to přišlo někomu divné. Prostě žít si svobodný život a nemuset se pořád strachovat.

Netrvalo dlho a už sme šli do jedálne. Samozrejme že som nešiel ako vždy, včerajší perfektný deň si vyžiadal daň. Avšak nedal som to na sebe znať, aby toho zvyšok nevyužil.

Ocitli jsme se v jídelně tak jako každé ráno. Jídlo, co jsme dostali, opět vypadalo jako třikrát použité. Žádná sláva to nebyla, ale pro přežití to stačilo. Koneckonců, kdo by se staral o vězně, že? Pustil jsem se do jídla a koutkem oka sledoval Erena. Pořád byl tak sladký. Jenže jediný pohled na něj mi připomínal včerejší večer a já cítil, jak mi červeň stoupá do tváří. 

"Zlatíčko nemusíš sa červenať, bola to prirodzená vec medzi ľuďmi. A naviac to ja som bol ten dole takže ja by som sa skôr mal červenať." Bol skutočne roztomilý a užíval som si celú túto situáciu, aj s tým "jedlom" a ľuďmi okolo.

Úplně mě prokoukl. ,,Nejde o to, kdo byl nahoře či dole, ale o to, že se to vůbec stalo. Bylo to tak krásný a pokaždé, co se na tebe podívám, se prostě musím červenat, protože mi připomínáš nejkrásnější zážitek mého života." řekl jsem tiše a dál se věnoval jídlu.

"Levi, zlato aj ja to tak beriem neboj sa. Vždy keď sa na teba pozriem vidím tie naše noví v objatí. Jemné kradmé bozky až na včerajšiu noc. Týchto pár dní je pre mňa nezabudnuteľných a v živote nedovolím aby mi niekto zobral spomienky na teba. Levi, viem že som to povedal už včera, ale milujem ťa z celého svojho srdca. "

Byl jsem opravdu šťastný, ale mohl jsem mu věřit? To už nikdo nevěděl. Potřeboval jsem jistotu. ,,Slibuješ? Slibuješ, že budeš vždy milovat jen mě a nedovolíš nikomu, aby nás rozdělil?" optal jsem se ho vážným tónem.

"Sľúbujem. Nikdy v živote som nezažil lásku. Či už od rodičov, súrodencov alebo kamarátov. Vždy to bol buď obdiv alebo nejaký druh závisti. Ale radosť? Nikdy. Preto chcem lásku dať len jednému človeku. A už som sa rozhodol kto ju dostane. A aj keby nás rozdelila atómová bomba alebo by sme žili niekoľko biliónov svetelných rokov od seba sľubujem že ťa nájdem a svoju lásku ti ukážem. " Každá tá veta bola myslená smrteľne vážne. Nedovolím aby nás niekto rozdelil. A ak sa to niekomu podarí nájdem ho.

Pro teď mě to dostatečně uklidnilo. Protože to, co řekl, jsem takhle cítil i já. Taky to byl důvod, proč jsem se obával. Nikdy jsem nezažil nic tak krásného, natož abych někoho miloval a na oplátku mu propůjčil své srdce. A jen pouhá myšlenka, že bych ho ztratil, mi hnala slzy do očí. Nepřežil bych to bez něj. Byl bych kvůli němu schopný všeho...zabít, položit život, či jiné věci, taková byla pravda a tu nic nezmění. ,,Též ti to můžu slíbit, vždy budeš v mém srdci, ať se děje cokoliv." hlesl jsem nakonec.

"Nebuďme tak vážny šmolko. Veď sa nerozchádzame. A neboj nabudúce budeš dole ty. Už v živote nechcem chodiť takto. " Povedal som a dal mu frčku na ten roztomilý nosík a ako sa zmrštil. Proste na zjedenie.

Pokračování příště...