Jmenuji se Lee.
Bydlím v Seongnamu a chodím tu i do školy, jak jinak že? Každopádně budu ze školy muset odejít kvůli jistým komplikacím. Vůbec se mi nechce nechávat tam všechny své přátele ale musím. Stěhuji se do velkého města přesněji do Soulu. Moc se mi tam nechce. Dnes jsem se málem rozplakal... Bude se mi stýskat. Ale pak mi matka řekla to co mi říká vždy "Neprojevuj své emoce. Lidi by poznali že jsi jiný."
Objal jsem ji jako vždy a pak jsem si šel zabalit. Když jsem si zabalil mamka už stála u auta a čekala na mě.
Přišel jsem za ní a naložil jsem tam kufr. Pak jsem si sedl do auta a připoutal se. Máma nastartovala a jely jsme do Soulu. Celou dobu jsem koukal z okýnka a sledoval vše kolem. Soul je hodně rušné místo. Bude asi těžké zvyknout si na to že tam není tolik lesů a na to že i večer je tam hluk... Ale i tak je úžasný a okouzlující. Hlavně kolik hezkých kluků tam je... Hups já nic. No tak dál. Dojeli jsme domů a moc se mi tu nelíbí. Je to takový divný dům bez zahrady. Šel jsem do místnosti kde mám mít pokoj si prohlédnout kde teď budu většinu času. Pokoj je prostorný s bílými tapetami a velkým oknem, z okna jde vidět rušná ulice co září i v noci neonovými nápisy a světly aut. V pokoji je i krásná, velká a měkká postel do které jsem si okamžitě lehl a sotva jsem zavřel oči tak jsem usnul.וווווווווו
Jako úvod to snad stačí i když je to dost krátké
ČTEŠ
Lee
RomanceLee je kluk co byl učený že pocity se mají skrývat... Ale co když už toho bude moc? Co když se vše zkazí?...