Babysitter

2. "Čau, budu tvůj stalker."

,,Zpomal, já mám asi z letu ještě ucpaný uši, nebo jsem až moc přetažená z toho pitomýho časovýho posunu," projela jsem si obličej špičkami prstů a unaveně se na něj podívala. ,,Zopakuj mi to ještě jednou, pomalu a pro děti."

,,Chci, abys dala pozor na jednoho kluka. Je místní, z Queensu a má fakt pěknou a milou tetičku. Je z prváku na Midtownské." Projel si Tony vlasy a já se podívala na Mika. Ten stál v pozadí a prostě mlčel. Díval se na nás jako na malé děti, co po sobě hází kuličky špíny. Takže on o tom věděl? O tom, že ze mě plánuje udělat chůvu?

,,A co ho mám? Udržet na vodítku? Jako psa? Kdo to vůbec je? To je čtrnáctileté pako tak moc nebezpečné?" Rozhodila jsem rukama a čekala na Tonyho další odpověď. Tony mi věnoval dokonale vážný pohled; a to on se mnou nedělal moc často.

,,Poslouchej," řekl tiše a já opravdu zmlkla a poslouchala. ,,Za prvé, je mu patnáct. Ten kluk je pro mě důležitej, ale naneštěstí je to centrum veřejných pohrom. Mám ho rád, opravdu. Ale on jednoduše nepozná, kde je ta tlustá čára, která křičí přestaň. I když je neonová a dvakrát podtržená. Potřebuju, aby na něj na chvíli dohlédl někdo, komu věřím. Někdo, kdo věří mě. Někdo, na kom mi záleží." Položil mi ruku na rameno a já ji stiskla.
Bylo to milé a bylo to hezké. Slyšet Tonyho říkat takové věci; byl někým, ke komu jsem si vypěstovala hluboké rodinné pouto... Ale tohle bylo směšné.

,,Tony. Nejsem... Na to ta pravá. S děckama si nerozumím, to máme my policajti v povaze. Nejsem na to morálně, emočně a ani psychicky zralá." Zašeptala jsem.

,,Lee, kdyby na to byl někdo vhodnější, vyberu si ho. Jsi moje první vychované dítě, takže nevidím důvod, proč bys nemohla jít vzorem tomu druhému." Odešel směrem od mě a pousmál se.

,,Tak abys věděl, bylo mi dvacet šest, když jsi mě začal sponzorovat. To je na dítě trochu moc, nemyslíš?" Usmála jsem se jemně, protože jsem nevěděla, jestli si dělá srandu nebo ne. ,,Zkrátka.. Tohle není dobrý nápad. Co Happy? Proč to nemůže být on?"

,,Protože Happy nad ním držel ochrannou ruku poslední půl rok a dopadlo to naprosto katastrofálně, věř mi." Podíval se mi do očí. ,,Potřebuju tě, abys udržela toho kluka na uzdě, naživu a možná mu vtloukla trochu rozumu do hlavy. Jen tři měsíce tvýho času. Nic víc nežádám." Spráskl Tony dlaně do stříšky a ukázal na mě ukazováčkem.

,,Co moje práce?"

,,Zařídil jsem ti dovču. Placenou. Dvojitě."

,,Co moji známí, můj dům, můj život?"

,,Potřebuješ si od té nudy zoufale odpočinout. O tvůj dům se postará úklidová četa, tvoji známí dostanou pohledy o nenadálých prázdninách v New Yorku... A nechtěj mě rozesmát, jiskřičko, ale co jsou Avengers na maděru, nemáš život. Ještě něco?" Sklonil Tony hlavu ke straně a já na něj ukázala prsty.

,,Co moje kočka?" Zvedla jsem obočí s otázkou v očích.

,,Ty s tvojí alergií na zvířecí chlupy? Jsi příšerná lhářka, to víme všichni už dávno, ale vymýšlení ti jde špatně. Kromě toho, podle Rachel v tom chlívku žiješ sama." Založil si Tony ruce na prsou a stále pil z mého kelímku s kávou. To mě asi štvalo nejvíc.

,,Co když jsem se takhle rozhodla alergii řešit?" Zvedla jsem se z pultu, protože mi bylo jasné, že bych si měla vybalit. Z toho jsem už neměla sebemenší šanci se vykroutit. Ani procento. Tony si to rozmyslel ještě, než ho to napadlo.

,,Nechoď do ubykací po SHIELDu. Je tam... Bordel. Vezmi si Thorovu ložnici, ten ji stejnak potřebovat nebude." Zavolal za mnou Tony a já mi ukázala prostředníček.