Babysitter

4. Welcome to the spider-party

Dovézt ho domů byla větší pakárna, než jsem čekala. V půlce Queensu jsme zabloudili, takže mě musel navigovat, ale zároveň s tím zvládl mlít o motorce, kterou jsem si půjčila od Tonyho. Ten kluk zvládal multitasking mnohem lépe, než jsem ho kdy mohla ovládnout já.

Nakonec jsme skončili před jeho činžákem v docela klidné čtvrti. Měla jsem dobrý výhled na nějaké čínské bistro a bistro se sendviči, což mě přirozeně donutilo myslet na jídlo.

,,Tady bydlím. Dřív jsme bydleli o dost dál, ale povedlo se nám sehnat nový byt. Je to tu o dost lepší." Povídal Peter nadšeně, zatímco si vytahoval batoh a zároveň uklízel helmu. ,,A ta motorka je úžasná, slečno Leah. Takový stroj jsem snad ještě neviděl."

,,To jsem ráda. Můžeme nahoru? Začínám mít hlad a mám dojem, že by ten krámek se sendviči neskončil dobře." Zeptala jsem se netrpělivě a představovala jsem si sendvič se šunkou a majonézou. Majonézový ráj, hodně tuku na spalování. Metabolismus by měl zase tak půl hodinky co dělat.

,,Nejlepší sendviče v Queensu, přísahám. Někdy byste to bistro měla zkusit a nebudete litovat. To vám slibuju." Mrkl na mě s úsměvem a otevřel mi dveře do budovy. Nechal mě projít jako první. Společně jsme vešli do výtahu a chvíli jsme mlčeli, než jsem se ho zeptala na to, co mojí zvědavost šimralo nejvíc.

,,Tak povídej," podívala jsem se na něj v zrcadle. Peter vypadal zase úplně zmateně. Tohle se zdálo jako větší fuška, než to že začátku vypadalo. ,,Kdo všechno to ví?"

,,Kdo-kdo ví co?" Dal si ruce na prsa a na jeho růžových tvářích jsem poznala, že je v ten moment nervózní. Najednou si začal rychle upravovat vlasy.

,,Že jsi Spider-Man. Na co jiného bych se ptala?" Zasmála jsem se a najednou jsem měla pusu zalepenou jeho dlaní. Skoro jako když mi Tony říkal, že mám puse zip a že nemůžu mluvit.
Vypoulil na mě oči a očima proskenoval každý kout toho starého, špinavého výtahu. Pak ode mě poodešel a dlouze vydechl.

,,Slečno Leah! To nemůžete říkat takhle nahlas! Co kdyby to někdo zjistil?! Víte, jak by to pak působilo?!" Dal si ruku na čelo a v ten moment vypadal, jako kdyby měl každým momentem omdlít. Chytil se za srdce a dlouze, dramaticky vydechl.

,,Tak kdo to ví?" Pousmála jsem se a šibalsky jsem do něj drkla.

,,No, vy to víte, očividně. Pan Stark to ví. Ned se to dozvěděl omylem, ale ani mi to tak nevadí, protože mi Ned pomáhá s různými vychytávkami a vymoženostmi, je to super. Při jednom trapném okamžiku na to přišla i teta May." Zašeptal rychle s očima nalepenýma na zem výtahu a žvýkačku v rohu.

,,Ví to i May Parkerová?" Podivila jsem se, ale ve skutečnosti se mi hodně ulevilo. Do té chvíle jsem měla těžkou hlavu ohledně toho, jak jeho tetě vysvětlím, že se kolem něj budu motat celé tři měsíce; tohle ale dělalo všechno o dost snazší.

,,Jo, to je moje teta." Usmál se na mě Peter a jemně vysunul rty, vypadal v ten moment vážně spokojeně. ,,Ale už byste mi mohla alespoň říct, proč jste vlastně tady. Nebo alespoň kdo vás poslal." Řekl Peter tiše, ale prosebně. Potměšile jsem se na něj podívala a zvedla jsem obočí.
Moje představivost se v ten moment rozjela naplno. Napadlo mě několik šílených scénářů a rozhodla jsem se ho ohromit tím nejsilnějším.

,,Jsem z budoucnosti. Přišla jsem tě varovat před něčím, co si neumíš ani představit," sundala jsem si brýle a popošla k němu o něco blíž. Říkala jsem mu do očí. Peterův výraz náhle působil skutečně vyděšeně. ,,Za deset let budeme nejlepší přátelé. A budeme spolu zabraňovat zničení světa. Teď jsem ti přijela předat holografické plány k obrannému mechanismu, abys měl čas ho začít vyvíjet. Prosím," stiskla jsem mu úpěnlivě rameno. ,,Musíš s tím něco udělat."