Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston

| 19✔️|

_Tom_

Bylo kolem desáté ráno, zrovna jsem si dělal pozdní snídani. No jo, nechtělo se mi vstávat. V noci jsem nemohl nějak spát, pořád jsem myslel na Liu. Vím, že si tím ubližuju, ale nevím, co mám dělat. Pořád myslím na ten polibek, který jsem si nepamatoval, ale v noci se mi ta situace, co se stala s Liou v kuchyni vybavila a nemohu na to zapomenout. Jinak jsem tu byl sám, Jack s Em jsou na prohlídce u gynekologa a Lia, o které jsem mluvil, tu ještě nebyla. Přestal jsem nad Liou přemýšlet a dodělal snídani, která se skládala s jednoho sendviče s máslem a sýrem. Pak jeden máslový croissant a hrnek s čajem. Já většinou ráno nic jiného nepiji, než čaj. Jsem přeci pravý Brit, ne? Máme to v krvy.

Jinak by mně zajímalo, kdy Lia přijde. Už zase na ni myslím, sakra. Vzal jsem si snídani s hrnek a přešel ke stolu, na který jsem položil talířek, se snídaní a hrnek. Než jsem si sedl a snědl svojí pozdní snídani. Potom, co jsem se najedl, jsem odnesl nádobí a umyl ho. Přece nebudu zbytečně zapínat myčku kvůli jednomu talířku a hrnečku, to to radši umyju. Měl bych se jít trochu vyvětrat. Tak jsem přešel do pokoje, svlékl si tepláky s tričkem a dal to na postel. Ze skříně jsem si vyndal džíny, tmavé tričko s dlouhým rukávem a koženou bundu. Pak jsem vyndal ponožky a všechno na sebe oblékl. Ještě jsem dal mobil s peněženkou do kapsy, rukou prohrábl vlasy, aby si je trochu upravil a odešel do předsíně se obout. Nezapomněl jsem si vzít klíč od domu a vyšel z baráku, zavírajíc dveře. Zamknul jsem, když nikdo nebyl doma a odešel od domu.

Venku fukoval lehký vítr, ale bylo celkem teplo. Tak jsem se rozešel směrem do parku. Cestou jsem potkal, asi nejméně tři páry, kteří byli na procházce. Už i tohle mě dost deprimuje. Co jsem komu udělal, že mě tak trestá? Povzdechl jsem si, přešel na druhou stranu a po chvíli došel do parku. Kde byli děti s rodiči, a v dálce byli tři kluci ve věku dvanácti, kteří hráli kopanou. No a naposled tu byla nějaká slečna kolem plus mínus dvaceti pěti, která si četla, ale byl jsem daleko, takže nevím, co. Ale knížka to nebyla. To bych poznal, jako milovník knih určitě. Snad slečně nebude vadit, když si přisednu. Tak jsem došel k lavičce a odkašlal si, aby o mně věděla. Slečna zvedla ke mně pohled a já tak mohl vidět její tmavé modré oči. Páni teď když jí vidím, musím říct, že je krásná. Lia je krásnější. Řekl mi můj vnitřní hlas. Zmizni. Řekl jsem si v hlavě. Radši jsem zahnal svoje myšlenky o Lie stranou a pousmál se na slečnu.

„Nevadí, když si přisednu?" Optal jsem se slečny. Jen se pousmála, dala tašku na stranu a zase se věnoval časopisu, kterého jsem si všiml. Tak jsem se posadil na lavičku. Nějak bych měl navázat konzervaci, ale čím začít? Mluvit o počasí, asi nemá cenu, když jsme venku, přeci vidím. Musel jsem se v duchu nad sebou zasmát.

„Chodíte sem často?" Optal jsem se jí. Přestala číst a podívala se na mě. „Každý den." Řekla milým hlasem. „Vy?" Optala se pro změnu ona.

„Jednou za čas, ale ne moc často. Možná bych mohl začít, když tu budou krásné slečny, jako vy." Řekl jsem a usmál se na ní. Slečna se trochu začervenala nad tím, co jsem řekl.

„Hm děkuju?" Řekla s otazníkem a pousmála se na mě. Ten jsem jí rád oplatil. „Co takhle, že bychom si tykali?" Optala se.

„Proč ne, Tom." Řekl jsem a pousmál se. „Rose." Řekla s úsměvem.

„Rád tě poznává, Rose." Vzal jí za ruku a políbil hřbet její ruky. Její tváře byly znovu červené, ale na tváři měla zářivý úsměv.

„To ještě gentlemani existují?" Optala se a zasmála se. Měla roztomilí smích. „Moc jich asi není, ale pár jich určitě je." Pousmál jsem se na ní.

„Tak to mám štěstí, že jsem na jednoho narazila. Můj bývalý takový nebyl." Řekla a pokrčila rameny.

„To byl asi idiot, s prominutím." Řekl jsem s uchechtnutí.

„V pořádku, máš pravdu, byl." Potvrdila a protočila oči. Nad tím jsem se zasmál a zadíval se do dálky, kde seděl na protější straně nějaký pár. Už zase. Povzdechl jsem si.

„Děje se něco?" Optala se mě Rose, tak jsem k ní otočil hlavu. „To nic." Řekl jsem a přesvědčivě se na ní pousmál.

„Vidím, že tě něco trápí, poznám to." Řekla a položila svojí dlaň na mou ruku, kterou jsem měl ve vzduchu, jak jsem se opíral loktem o lavičku. Podíval jsem se jí do tváře, na které měla soucitný pohled. Potom jsem se podíval na její ruku a pousmál se, pak si zase povzdechl.

„Máš pravdu. Je tu něco, co mě trápí, ale nechci tě tím zatěžovat." Řekl jsem.

„Ale jdi ty, třeba se ti uleví, když to ze sebe dostaneš." Řekla a pousmála se. Taky jsem se pousmál a zadíval se do dálky.

„Radši začnu od začátku." Řekl jsem a odkašla si, Rose se na mě povzbudivě usmála a přikývla. Tak jsem to nakonec ze sebe dostal. Řeknu vám, že se mi dost ulevilo.

-----------

Jsem nějaká vyždímaná, dalo mi to dost zabrat vymyslet tuhle část. Ale jsem ráda, že se mi to povedlo napsat. :) :D

------------

Tak tu máme další postavu v příběhu Rose, u které nemám tvář. Prostě brunetka s modrýma očima. Není nějak vysoká, kolem sto sedmdesáti, s trochou pih na nose. Prostě náhodná mladá žena/slečna. :)

------------

Snad se bude část líbit, já jsem s ní spokojená. :3

------------

Hiddlinka_7