Minulost v ohrožení [DOKONČENO]

10

Dnešní den nebyl jeden z nejlepších. Nejdříve se poškubali Jan s Maxem, následně já s Kájou. Naštěstí už je večer a já se chystám do postele. Umyla jsem si tvář, vykoupala se a rozpustila si vlasy. Oblékla jsem si noční košili, přehodila přes sebe svetřík a lehla si do postele. Četla jsem si knihu a když už jsem chtěla zhasnout a jít spát, ozvalo se rychlé zaklepání. 

,, Slečno Anastázie, spíte?" ozval se Janův hlas a mně se rozbušilo srdce. Stalo se někomu něco? ,, Ne, pojďte dál," zavolala jsem a Jan vběhl do místnosti. 

,, Já...Růženka šla domů, Amélie odcestovala a slečně Charlotte je zle a potřebuje ženu, já...Nejsem ženský lékař, volal jsem kolegu, je na cestě. Myslím ale, že by s ní měla být žena," řekl Jan a já překvapeně zamrkala. 

,, Vím, co se s ní děje, pomůžu vám," řekla jsem a vyhrabala se z postele.

 ,, Max vám to pověděl?" zeptal se Jan. 

,, Ne, přišla jsem na to sama, to já se ptala Maxe," pípla jsem a Jan mi pokynul, abych šla. 

,, Moc si toho vážím. Charlotte krvácí, už jsem poslal pro ženského lékaře. Má strach, že o to dítě přijde," šeptl Jan a já ho vzala za ruku. 

,, Nebojte se, určitě to dobře dopadne. Tohle se ženám občas stává a nic se miminku neděje," snažila jsem se jej uchlácholit, ale on mou ruku smetl. 

,, Nemám strach," odsekl a já se zastavila. 

,, Vždyť je to vaše dítě!" vyprskla jsem a Jan sklopil pohled. 

,, Není," šeptl a já si zakryla ústa. 

,, Panebože...a víte to jistě?" pípla jsem přiškrceně. Jak mlčky přikývl. 

,, A vy si chcete slečnu Charlotte vzít i přes to, že čeká dítě s jiným mužem?" zeptala jsem se a Jan si odfrkl.

 ,, Ano, nic jiného mi ani nezbývá," ulevil si a otevřel mi dveře. Charlotte ležela v posteli, držela se za břicho a vzlykala. 

,, Slečno Charlotte, kde vás to bolí, ukažte," řekla jsem a ona ke mně zvedla oči.

 ,, Tady," sípala a odkryla přikrývku. Ukázala na podbřišek a já uviděla velikou krvavou skvrnu. Ajajaj, tohle není dobré, tohle vážně není dobré. 

,, Nebojte se, to bude v pořádku. Občas se stane, že žena v očekávání krvácí a miminku se nic nestane, lékař tu bude každou chvíli," konejšila jsem ji a ona mě chytila za ruku. Ta její byla studená a vlhká. 

,, Mám strach, nechci o to dítě přijít," sípala a já se pousmála.

 ,, Nestane se to, nebojte," řekla jsem a ona přivřela oči. 

,, Chci se omluvit za své chování, mrzí mě ty facky, skutečně, špatně jsem vás odhadla," zasípala Charlotte. 

,, To nic," odpověděla jsem a do pokoje vešel lékař. Já a Jan jsme vyšli ven a posadili se na pohovku na chodbě. Chvíli jsme mlčeli.

,, Jane, smím se vás na něco zeptat? Nemusíte mi odpovídat, pokud nechcete," řekla jsem nesměle a Jan si povzdechl. 

,, Ptejte se," řekl a já se nadechla. 

,, Jak je to s vámi a Charlotte doopravdy? Už skutečně nevím, čemu věřit. Proč si ji nevezme otec jejího dítěte? Jak víte, že to nejste vy? " řekla jsem a on ztuhl. 

,, Slibte mi, že to neřeknete živé duši, nikdo se to nesmí dozvědět, hlavně Max," řekl přiškrceně a já kývla. 

,, Máte mé slovo. Slibuji vám, že se to nikdo nedozví, ruku na to," řekla jsem a Jan se pousmál nad mým dětinským chováním. 

,, Víte, můj otec zemřel poměrně nedávno. Trpěl tuberkulózou. Po jeho smrti jsem při vyřizování pozůstalosti poznal Charlotte. Vše mi bez okolků řekla. Byla milenkou mého otce. Chtěl od mé matky odejít, rozvést se a začít nový život s mladou ženou. Sdělila mi, že čeká dítě a objevila se s novou závětí, podle které veškerý majetek po otci nezdědí má matka, ale Charlotte. I když mnoho peněz po otci nezbylo a zámeček koupil strýc, abychom měli alespoň nějaké peníze do začátku, mou matku by to zničilo. Prosil jsem Charlotte, aby to nedělala. Musel jsem si ji vzít, aby má rodina zůstala v bezpečí. Takhle bude zaopatřená ona i dítě. Není to absurdní, vychovávat svého bratra jako syna?" řekl Jan bezvýrazně a já nevěřila vlastním uším

 ,, Kéž bych vám mohla nějak pomoci, vaše situace je...příšerná, Jane, více než to," zašeptala jsem a Jan se smutně pousmál. 

,, Jste velmi laskava. Myslím, že už můžete jít spát, děkuji vám za vaši obětavost, dobrou noc, Anastázie," řekl, ale já ho přerušila.

,, Kde je ta nová závěť teď?" ptala jsem se a on pokrčil rameny. 

,, To bohužel nevím, pravděpodobně ji Charlotte někam dobře uschovala," řekl Jan a já horečně přemýšlela. 

,, Jak jste se cítil, když jste se to dozvěděl?" ptala jsem se a Jan si dal hlavu do dlaní. 

,, Jako ve zlém snu. Vždy jsem ke svému otci vzhlížel. Byl pro mne velkým morálním vzorem, vždy byl tak galantní, k matce se choval jako k princezně. Nemohl jsem tomu uvěřit, nebyly žádné náznaky, že by kdy měl milenku, nedávalo mi to smysl. Ta závěť ale všechno potvrdila a můj život se rozsypal jako domeček z karet,"  řekl Jan a mně se do očí téměř nahrnuly slzy. Podařilo se mi je zamáčknout. Charlotte je mnohem horší mrcha, než bych kdy vůbec čekala. Vzala jsem Jana za ruku a přisedla si blíž. 

,, Vymyslím způsob, jak z toho ven, nenechám vás skončit takhle," řekla jsem a Jan si povzdechl. 

,, Kéž byste měla pravdu," řekl a lehce políbil hřbet mojí ruky. Mně se okamžitě rozbušilo srdce a pustila jsem jeho ruku. 

,, Už půjdu spát, dobrou noc," řekla jsem a rychle odešla. Pochybuji však, že po tomto dnes usnu.