Je Červenec a já jedu na pár dní k babičce. Babička mi pokaždé vypráví nádherné příběhy. Naposledy mi vyprávěla o našem zámku, prý se tam dějí neuvěřitelné věci. Mám v plánu to tam jít prozkoumat. I když se to mé babičce líbit nebude ale je výhoda že mě podpoří v každé mé blbosti.
U babičky.
Jsem před babiččiným domem no spíše rančem a vcházím do dveří. "Babi? Jsem tu." Zakřičím v před síni. Na jednou se na mě vyřítí babičky fenka Mia.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nic tak se rozhodnu projít celý dům. Marně napadá mě jedno místo kde by se mohla schovat. Bingo je v zahradě. "Ahoj babi." "Ahoj dítě moje." obejme mě babička a já následně jí. "Jak se má nejoblíbenější babička na světě?" babička se usměje. "Má se dobře. Pojd někdo tě určitě bude chtít vidět." Jen přikývnu a babička mě vede do stáje. Už vím kdo mě rád uvidí moji mazlíčkové. Jsme u stáje a už vykukují hlavy mých miláčků.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Jsou to zlatíčka ale já mám svého oblíbeného který se k nám zatoulal, když mi bylo šest let. Je to můj Stignus. Je jiný než ostatní koně co máme, je to plemeno Appaloosa. Je trochu divoký říká babička ale pro mě je to zlatíčko. Je nerad zavřený ve stáji tak jsme mu nechali postavit přístřešek venku. Má svojí ohradu jelikož ostatní koně ho bůh ví proč nepřijali.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
No není nádherný. Jestli podle vás ne tak jste očividně slepý. Podle mého názoru je to ten nejhezčí kůň na světě.
Večer:
Je už večer a jsem po večeři nemůžu spát, tak se jdu projít ven. Procházím se mezi ohradami jdu rovnou ke Stignusovi. Vejdu do ohrady a Stignus ihned ke mě přiběhne. "Ahoj Stignusi, chyběl si mi víš to? Dlouho jsme spolu nejeli na vyjížďku, co říkáš?" Najednou se na mě Stignus podívá a začne kývat hlavou nahoru, dolu. Jenom se zasměju a jdu pro sedlo. Stignus mě následuje, sedlo mu dám na jeho hřbet, zapnu ho, pořádně jej u táhnu. Ještě vezmu ohlávku, nasadím mu ji na hlavu. Vezmu otěže, připnu je k ohlávce a přehodím mu je přes hlavu, chytnu se jednou rukou otěží a druhou sedla. Nohu si dám do třmene a vyhoupnu se do sedla. Druhou nohu si dám tak též do třmene a druhou rukou se chytím otěže. Po pobídnu Stignuse k chůzi. Pomalou chůzí se vydá ven z ohrady a jde k lesu, před lesem se zastaví, jakoby čekal jestli ho po pobídnu aby šel dál. "Jen jed dál hochu dneska trasu vybíráš ty." Zašeptám mu do ucha a jakoby se splašil, rozeběhne se po cestě, držím se pevně, až se zastaví na jednom z kopců. Na rovnám se a mám nádherný výhled na celý les, zrak mi sjede však na jedno místo, a to na jednu z věží opuštěného zámku. Našeho zámku o kterým mi vyprávěla babička. Zvědavost mi přibývá na síle. "Vím že tam znáš cestu zaved mě tam." Po pobídnu Stignuse k chůzi a on se vydá směrem k zámku, pomalým krokem sejde kopec a zase rozběhne, já se pevně držím. Stignus najednou však zpomalí zvednu hlavu a podívám se před sebe před námi je obrovská brána. Stignus párkrát kopytem dupne do země a při tom za řehtá. Brána se otevře a Stignus jde dál. Jde dál a zastaví se u obrovského schodiště. Se sednu ze Stignuse a jdu pomalým krokem dál, je tma , tak si vezmu loučen do ruky. Jdu pomalu po schodech nahoru. Zastavím se před obrovskými bránou do zámku. Opatrně na ni zabouchám, brána se otevře a já jdu dál. Brána se za mnou zavře a já se leknu. "Halo je tu někdo? " Zakřičím přes celou vstupní halu.
Tak jo lidi tady je nová kniha co mě tak jen tak napadla. Snad se bude líbit a užij te si čtení.
