Vteřinu na rtech, roky na stehnech. /dokončeno/

Úvod

Jmenuji se Sára, je mi šestnáct a jsem anorektička. 

Momentálně jsem na psychiatrii v Motole spolu s dalšími anorektičkami, bulimičkami, lidmi kteří se sebopoškozují, mají deprese nebo se dokonce pokusili o sebevraždu, schyzofreniky a tak dále. Jsem tu teprve týden a doktor řekl, že tu zůstanu, dokud se nedostanu alespoň na 45 kilogramů, tedy dokud nepřiberu nejméně deset kilo. Jenže já přibrat nechci. Pracuji na svém vysněném těle a ještě zdaleka nejsem u konce. Radši tu umřu než odtud odejít jako bečka sádla! Ale není snadné si tu udržet váhu, denně do nás cpou kalorické bomby - pět jídel denně - a hodinu po každém jídle jsou zavřené záchody (to abychom nemohli zvracet). Cvičení máme zakázané úplně ale já se několikrát denně zavřu na záchodě a tajně cvičím. Ale nesmím moc dlouho, jinak by to bylo sestře podezřelé a mohla by mě nachytat. 

Na pokoji je nás celkem pět: Já, Klára, Alice, Markéta a Nela. Naštěstí jsme v horním patře, v dolním jsou, jak říkají sestry, "nejhorší případy". S Klárou a Markétou si celkem rozumíme ale Alici s Nelou nemůžeme vystát. Věčně dělají problémy, scény skoro u každého jídla. To my už dávno víme, že je lepší všechno naoko poslušně sníst a potom hodně cvičit. Občas se nám dokonce povede i něco vyzvracet..

A jak můj boj s váhou vlastně začal? To vám budu postupně vyprávět.