Tik tak, tik tak..
Probudil jsem se s hlavou opřenou o stůl a za zvuku tikajících hodin jsem si vzpomněl na své staré časy, kdy jsem ve škole dospával kocovinu.
Kolik je hodin..? Pomyslel jsem si a podíval se na hodiny. Bylo 6, takže mám ještě hodinu.. Nemůžu přeci hned odejít. Prostě jen 15 minut počkám, ale nejdřív se potřebuji převléct.
Na kolečkové židli jsem dojel až do koupelny k pračce. Opatrně jsem se sesunul ze židle a chystal se z ní vytáhnout čistě vyprané oblečení.. Zalovil jsem v pračce a nahmatal látku, která se velmi podobala lidské kůži, zatáhl jsem za to a..
Byla to lidská ruka! Pořádně jsem se podíval do pračky, ze které se ihned vyvalila lidská těla. Jednomu tělu dokonce chyběla hlava, ostatní těla měla některé části odřezané.
Když jsem se probral z prvotního šoku, uvědomil jsem si, že to je opravdu pouze oblečení . Zíral jsem na oblečení, které bylo napůl vyvalené z pračky a snažil jsem se zachovat naprostý klid. Nahoře na pračce jsem zahlédl čisté oblečení, tak jsem vše vrátil zpět do pračky a vzal si oblečení, které bylo položené na ní. Byla to zelená triková košile a šedé plátěné kalhoty.
Když jsem se znovu doplazil do kuchyně, koukl jsem se opět na hodiny, abych zkontroloval čas. Bylo 6:10.. Už jen 5 minut.. Po čtyřech jsem se vydal ke vchodovým dveřím. Představil jsem si na svém krku ledové ostří velkého kuchyňského nože, který mi tam Sangwoo drží.. A řízne.. Instinktivně jsem si rukou zkontroloval krk a když jsem zjistil, že je bez zranění, pokračoval jsem chodbou ke dveřím dál. Už jsem byl těsně před nima.. Natáhl jsem svou ruku a položil ji na kliku.. Tak, jdeme na to, vracím se zpět..
Zpět sem..? Nechal jsem pomalu sjet moji ruku z kliky, koukajíc do země.
''Ty nejdeš?'' ozvalo se najednou za mnou. ''Už jsi překročil čáru, ne?'' Zeptal se klidným hlasem Sangwoo a začal se ke mě zezadu přibližovat. ''Nebo nemáš kam jít? Ne, máš..'' Řekl nakonec z boku s tváří těsně u té mé. ''Máš rodinu, která tě miluje víc, než cokoliv jiného.. Strýček na tebe čeká. Dokonce i jeho postel už je pro tebe připravená.'' Řekl nakonec s vysmívavým tónem.
Nechal jsem svou ruku sjet po dveřích a nespouštěl jsem své oči z podlahy. Po čele a tvářích si linuly cestičku velké kapky potu a myslel na chvíle, kdy jsem ležel nahý na matraci, přikrytý pouze dekou a s agresivním mužem, který mě ovládal. Po tváři mi stekly první slzy.
Hodiny ukazovaly už minutu po čtvrt na 7 a já byl pořád v jeho bytě...
Cítil jsem přítomnost Sangwooa, který mě drží okolo ramen a klidným hlasem se mě ptá: ''Takže, co uděláš?''
Zůstal jsem sedět před dveřma a jen jsem přemýšlel.. Vzpomínal jsem na Sangwooa.. Na jeho okouzlující úsměv, na to, jak mě líbal..
''Sangwoo..'' Vypravil jsem ze sebe.
Vzal mou tvář do jeho ruky a poslouchal, co se mu snažím říct.
''Já.. Já tě miluju..''Řekl jsem trochu pochmurně.
''Vážně?'' Zeptal se lehce udiveným tónem a lehce mi zmáčkl obě tváře.
Všiml jsem si, jak se jeho výraz pomalu mění z překvapeného na psychopatický.
''Tahle to cítíš? Vybral sis to takhle, že jo? Nemůžeš změnit svůj názor, dobře?!'' Začalo z něj padat jedno po druhém.
''Zůstaň se mnou navždy.'' Řekl nakonec se šíleným úsměvem.
Bylo za 5 minut třičtvrtě na 7 a já pořád nepřekročil práh bytu. Už je to 40 minut.
Otočil jsem se do kuchyně a uviděl Sangwooa, jak klečí nad mým nahým tělem a čepelí nože mi prořízl krční tepnu, koukl se směrem ke mně a při pohledu na mě si krvavou rukou otřel rty a zvedl se. Šel směrem ke mně, když už byl těsně nade mnou, s nožem v ruce se natáhl, já sklonil hlavu a... Zmizel. Pořád tu není...
Podíval jsem se na čas.. Pořád půl 7... Díky Bohu... Pořád mám čas... Zblázním se..! Prostě bych měl jít zpět.. Jít zpět je mnohem lepší.. Je to stokrát, ne tisíckrát lepší! Sangwoo.. Sbohem..
Znovu jsem položil ruku na kliku a tentokrát jsem ty dveře lehce otevřel! Ta vůně deště... Moc mi to nesedí se západem slunce, ale pořád je to nádherný... A ten chabý pach cigaretového kouře...
Ne... Vytřeštil jsem oči a úplně jsem ztuhl. Koukal jsem přímo na Sangwooa, sedícího přímo přede mnou na schodech. Měl v uších sluchátka, koukal před sebe na zavřenou červenou branku a právě típl cigaretu... Jediné, co jsem v tu chvíli slyšel byl chabý zvuk hudby, která vycházela z jeho sluchátek...
Omlouvám se, že tak šíleně dlouho nic nevyšlo! Nebudu vám lhát, krom osobních problémů, operace a školy mi nic jiného nebránilo v tom, abych přeložil další část. A však jsem to neudělal. Proč? Jednoduše jsem na Wattpad zapomněl. Ani nevím jak, ponořil jsem se do světa anime a čtení jsem prostě úplně vypustil. Nedokážu vám to dlooouhé čekání plně vynahradit a tak teď slíbím, že od teď budou vycházet další díly pravidelněji, než doposud! Děkuji všem, kteří zůstali věrní mému příběhu! Dělám to s láskou!
