BOJ vs BOJ ✔

25. Přípravy

Elis

„Jilien je moc prima. A už se těším na červen, až se jim to malé narodí." Opakuji už asi po desáté cestou domů a Seth se jen přiblble usmívá. Ještě ani jednou nepromluvil. Na mě, s řidičem mluvil venku, abych neslyšela, co si říkají. Jako bych jim rozuměla, i když se má angličtina hodně zlepšila, jak začnou rychle, nevím vůbec nic. Takže se rozhoduji si ho nevšímat, bůh ví, co mu běží hlavou. Raději se dívám z okýnka na vánočně osvětlený New York, kde je snad víc světýlek, než na nebi hvězd. A mě se to líbí. Miluji vánoce a i když se na ty letošní těším, tak trošku mě přemáhá i stesk po domově, jelikož to budou první vánoce, co nebudu trávit doma s mamkou a ségrou. I s Petrem jsme nikdy nebyli sami. Pokaždé se štědrovečerní večeře konala doma a až následující den jsme slavili v mém bytě. Seth bude vlastně takové moje poprvé. Poprvé v cizím městě, poprvé sama s mužem, kterého miluju.

„Eli? Jsme doma." Cítím teplo na své noze. Párkrát zamrkám, abych sjednotila obraz a když se konečně zaostří, poznávám, že má pravdu.

„Jo" otevírám dveře a už se mi kolem nohou motá Pluto. Ten pes je nezmar. Radostně poskakuje okolo a čumákem se otírá o mou nohu. Skláním se k němu, drbu za ušima a pak po něm házím malinkou sněhovou kouli. Běží za ní a po dopadu na zem do ní píchne svůj čumák. Rozesmívá mě. Pokládám tedy kabelku na zem, utíkám za ním, a když jsme mimo cestu, sbírám ze země další sníh. Uplácám kouli a házím po nebohém Plutovi. Jsem do toho tak zabraná, že nevnímám koule dopadající na mě. Dochází mi to až po chvíli, kdy se jedna z nich těsně otře o mou tvář. Otáčím se a přede mnou stojí Seth, připravený k dalšímu útoku.

„Válka?" Přimhouřím na něj oči. Třeba už se mnou bude mluvit.

„Možná?" Krčí lhostejně rameny.

Ještě chviličku si ho přeměřuji a zjišťuji možná rizika, ale nakonec se stejně odhodlávám. Rychle se skláním k zemi, beru sníh a házím. Na pořádné koule nemám čas. Začíná mezi námi opravdová sněhová bitva a jediný, kdo je nestranný je Pluto. Poskakuje mezi námi dvěma jak tajtrdlík. Když mám kolem sebe všechen sníh posbíraný, vydávám se úprkem pryč. Probíhám kolem domu, dozadu do zahrady, kde je vcelku tma. Ale ani to mě neodradí. Jenže nepočítám s tím, že je Seth rychlejší a tak mě vcelku bez problémů dobíhá. Stahuje na zem a obalí svýma velkýma rukama. A na nás skáče Pluto. Ten tu ještě chyběl.

„Miluju tě Elis." Vyhledá Seth moje oči. Chci zachovat vážnou tvář, protože to je něco nádherného, to slyšet, jenže mi to nejde. Když se totiž podívám na Setha, vidím i Pluta, který mu sedí na zádech a má hlavu vedle té jeho. Sledují mě tak dva páry očí.

„Pluto, kazíš mojí romantickou chvilku!" Ožene se Seth rukou a shazuje psa vedle sebe. Ten to ale bere jako hru a než se oba nadějeme, je opět na Sethovo zádech. To už nevydrží, znovu ho shazuje, přitahuje k sobě a mučí sněhem. Jenže Plutovi se to jak jinak, než líbí. Rád si hraje. Já toho využívám, zvedám se a zdrhám kousek vedle. Tam si dělám pár sněhových koulí a pak zahajuji palbu. Jsme jak malé děti.

„Jak malý!" Směje se Pete, když vcházíme do domu a zůstávají za námi mokré cestičky . Oba míříme nahoru, převléct se. Když jsme skoro v patře, slyšíme ještě Peta, jak na nás volá.

„Mějte se sněhuláci, musím domů. Sethe zítra!"

„Jo" ozve se vedle mě, ale dveře už klaply. Když nepočítám ochranku, tak jsme tu sami.

Nacpeme se oba do koupelny a začínáme se svlékat. Nejde to nejlíp, protože ač se to nezdá, jsme za tu chvilku mokří až na kost. Ale jestli nechceme prochladnout, musíme co nejrychleji do sprchy. Už si chci svléknout halenku, když si uvědomím, co mám pod tím. Chtěla jsem Setha překvapit, ale takhle mi to moc nevychází. Otáčím se k němu tedy zády a doufám, že ho to netrkne. Hm, smůla. Jen co přehodím halenku přes hlavu, cítím na svém studeném těle ještě studenější ruce.

„Ty se přede mnou stydíš?"

„Ne, ale nechci..." Nestačím dopovědět a jsem otočena čelem k němu. Automaticky mi vyrazí ruce před prsa a klín, jako bych byla nahá, ale to Sethovi nebrání v tom, aby mi ty ruce dal okamžitě pryč. Vzdávám to. Založím je v bok a sleduji pobavený pohled, jakým mě sjíždí.

„Před vánoční dárek, abys v tom nebyl sám." Rozhodím ruce do stran a zase je vracím na původní místo. Čekám nějakou hodně veselou reakci, ale Seth se tváří tak nějak nemastně, neslaně. Jsem zmatená. Chvíli stojí, nic neříká a pak ze sebe stahuje kalhoty. Když se narovná, tak je mi vše jasné. Má na sobě ty boxerky, které jsem mu dala. A já jejich dámskou verzi. Podprsenku a kalhotky se stejným nápisem tam dole. Podíváme se jeden druhému do očí a až teď propukáme v hurónský smích. Možná už nebudeme potřebovat ani tu sprchu. Krev v nás bouří a barva kůže začíná růžovět.

„Miluju tě!" Přitahuje si mě Seth k sobě a přisaje se na mé rty.

„Já tebe." Mumlám mezi polibky, kdy rukama sjíždím jeho úžasné tělo.

„Sluší ti." Podotknu ve chvíli, kdy se od sebe na chvilku odtrhneme a Seth mi vzápětí říká to samé. Bere za ruku a tak jak jsme, mě táhne ke sprše. Než má voda správnou teplotu, zasypává polibky můj krk a šíji a nepozorovaně se blíží k zapínání. S krokem do sprchy končí podprsenka na zemi. Je mi horko a nevím jistě, jestli je to z vody, nebo ze Setha, který mapuje moje tělo a blíží se k nápisu na kalhotkách. Přejede po všech písmenkách tam a zpátky a já už se svíjím slastí.

„Můžu si vzít dárek?" Kousá mě do ucha a chraplavým hlasem hladí moje smysly.

„A já?" Zajedu rukou na jeho nápis a těší mě, že se stal tak nějak výraznějším, větším. Nestačíme ještě ani jeden druhému odkývnout souhlas a naše ruce už tlačí kousky látek k zemi.