Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola XIII.

Markéta se s Markem rozloučila posledním polibkem a vstala z postele. Byla znovu stejně šťastná, jako před týdnem. Všechno bylo zase skvělé, jako by se ani nikdy nerozešli. Rychle si oblékla své pyžamo a bundu a s úsměvem na rtech se naposledy podívala na Marka.
Pak nenápadně vylezla z jeho chaty. Rozhlédla se okolo a s úlevou zjistila, že široko daleko nikdo není. Slyšela jen přiopilé zpívání u ohně, které se rozléhalo po okolí. Oddechla si, že ji nikdo neviděl od Marka odcházet.

Když už byla skoro u své chaty, začala mít pocit, že venku někdo sedí. Přišla trochu blíž a spatřila Nelu. Nechápala, proč sedí v noci po tmě venku a napadlo ji, že má nejspíš nějaký problém: ,,Nelo? Seš v pohodě? Stalo se ti něco?"
Podívala se na ní zblízka. Nela vypadala zmateně, takže Markéta usoudila, že je jí asi špatně, a na rovinu se jí zeptala:
,,Ty jsi pila, viď? A nejsi na to zvyklá, takže ti je blbě, co?"
Nečekala na odpověď a rovnou pokračovala: ,,To bude dobrý, neboj, každej se někdy opil. Já už aspoň milionkrát. Pomůžu ti. Odvedu tě do postele a vyspíš se, co ty na to?" Dodala s povzbudivým úsměvem.

Ani ve snu ji nenapadlo, že by ji Nela mohla vidět s Markem, takže ji trochu překvapila spolužaččina otázka, kde byla. Ještě než totiž Markéta stačila odpovědět, Nela dodala, že ji hledala a na záchodech ani u ohně nebyla.
Markéta si pohotově vymyslela na první pohled neprůstřelnou odpověď: ,,Bolela mě hlava a neměla jsem prášek, tak jsem se šla zeptat pana Skalickýho, jestli nemá něco na hlavu. Dal mi paralen, pak jsme si chvíli povídali a ten prášek zabral. Už je mi líp."
V poslední větě v podstatě nelhala, opravdu jí teď bylo líp než před pár hodinami, jenom paralen s tím neměl nic společného.

Nelu ale její odpověď dost naštvala. Nejdřív ani neměla slov, ale pak se zamyslela a smutně se na Markétu zadívala: ,,Můžu ti něco říct? Jedna kráva mi kdysi zničila dětství. Normálně mý mámě přebrala tátu, když jsem ještě byla malá. Nebylo jí to ani trochu blbý a on se na nás kvůli ní vykašlal. Opustil nás. Mě, mámu a mý malý bráchy. Kvůli nějaké arogantní blbce. A víš, co jsem si tehdy řekla? Že nikdy nedovolím, aby další sobecká mrcha zkazila život malým nevinným dětem."

Markéta nejdřív vůbec nepochopila, proč jí to Nela říká. Myslela si, že je jenom opilá a potřebuje se vypovídat, takže jí odpověděla: ,,Neboj, nikdo koho znáš by určitě nikomu úmyslně nekazil život. Lidi nejsou tak špatný, jak to občas vypadá."
Nela už dál nedokázala předstírat, že o ničem neví, a rovnou to Markétě vmetla do obličeje: ,,Děláš si ze mě srandu? Jak vůbec můžeš něco takovýho říct? V životě by mě nenapadlo, že jsi taková mrcha. Ale víš co? Mělo mi to bejt jasný. Hned, jak jsem vás viděla, jsem měla jít za třídní a ne tady na tebe čekat a dávat ti šanci to celý nějak vysvětlit." Podívala se na Markétu, která se marně snažila zastavit vodopády slz, které se jí valily z očí. Naštvaně zavrtěla hlavou a nadávala jí dál: ,,Fakt si myslíš, že to slzama zachráníš? Že ti skočím na tu tvoji hru na hodnou holčičku, která všem pořád pomáhá? Ze začátku jsem ti to věřila, ale teď už toho mám dost. Staráš se jenom o sebe a je ti úplně jedno, komu zkazíš život. Hned po návratu do školy jdu za ředitelem a řeknu mu o tom, co jsem dneska viděla. A ani se nesnaž mě přemluvit. Nevěřím ti už ani slovo."

Markéta nevěděla, co má teď dělat. Setřela si z tváře slzy a pokusila se celou situaci ještě na poslední chvíli zachránit: ,,Prosím, nech mě to aspoň vysvětlit. Nechtěla jsem nikomu ničit život. Byl to úlet, jednorázovka, stalo se to jenom jednou. Chápu, že tohle pro tebe asi není dostatečná omluva, ale pochop mě, prosím. Už od té doby, co jsem přestoupila na naši školu, jsem do něj byla strašně zamilovaná a dneska se mi to nějak vymklo z rukou." Zhluboka se nadechla a pokračovala: ,,Svedla jsem ho a teď už vím, že to byla hrozná chyba. On za nic nemohl. Kdybys šla za ředitelem, průšvih by z toho měl hlavně a jenom on. Měl by po kariéře a nejspíš i po rodině. Prosím, než něco udeláš, pořádně si to rozmysli. Tím, že bys to na něj teď řekla, bys jeho dětem zničila život i ty, ne jenom já. A odpustila by sis to potom? Naposledy tě prosím, nikomu neříkej, co jsi viděla. Přísahám, že už se to víckrát nestane, opravdu. Nikdy."

Nela se nad spolužaččiným proslovem pár vteřin zamyslela a pak s ledovým klidem odpověděla: ,,Víš, co si o tobě myslím? Seš jenom odpad společnosti, lidi jako ty by vůbec neměli existovat. Kazíš život všem kromě sebe, protože ty sama seš taky to jediný, o co se zajímáš. Nechápu, že mohl bejt pan Skalický tak hloupej, že vlezl s někým takovým do postele. Ale on je totiž očividně taky jenom sobeckej hajzl, kterej nedokáže logicky uvažovat o důsledcích. Kdyby neměl malý děti, dávno bych šla za ředitelem a všechno mu řekla, ale takhle to neudělám. Ne kvůli vám dvěma, ale kvůli těm dětem. A mám jednu podmínku: už to neuděláš. Nikdy. Jestli ještě jednou zjistím, že jsi s ním někde o samotě, nebude mě zajímat, jestli to není třeba kvůli škole nebo tak, prostě půjdu rovnou za ředitelem." Podívala se na znovu brečící Markétu a se škodolibým úsměvem dodala: ,,Platí?"

Markéta se koukla Nele do očí a zakývala hlavou na souhlas. Byla si vědoma toho, že Marka vlastně zachránila, ale zároveň ji trápilo, že rozhovorem s Nelou nejspíš opravdu skončil nejkrásnější vztah, který kdy zažila...