Konec Strachu

6.

O měsíc později......

Byl den před vysvědčením a neučili jsme se. Někdo si maloval, někdo hrál hry a někdo koukal na film. Já jsem seděla v koutě pod oknem a malovala toho kluka, kterého jsem potkala na autobusovém nádraží. Moc mi nešel nos, tak jsem se na to vykašlala a šla za Nelčou se koukat na film. Odpoledne pro nás 4 přišla teta a šli jsme spoječně na zmrzlinu. Měla jsem štěstí, že Niki umí hodně dobře malovat a tak jsem jí poprosila jestli by ho nenamalovala. Nevím proč, ale obraz jsem si vytiskla, ale o hodně menší a nosila jsem ho furt u sebe. Dokonce mi nosil štěstí. Tak jsem se o prázdninách rozběhla na autobusové nádraží. Pořát tam byl. Stoupla jsem si před něj a od se na mě opatrně podíval. Takhle jsme na sebe koukali tak půl minuty, a pak jsem se vspamatovala a zeptala se ho ,,proč jsi zabil mé rodiče!!'' A on odvětil. ,, Já je nezabil. Já byl přítel tvé maminky. Kamarádili jsme se už od střední a pak ona šla pracovat jako prodavačka a já pokračoval ve škole. Tam u vás doma, to jsem viděl jak někdo proskočil otevřeným oknem do tvého budoucího pokoje. Pronásledoval jsem ho až do pracovny tvého táty. Byl tam i s tvou matkou. Ten neznámý člověk měl i sebe nůž a napřáhl ruku po tvé matce, a já jsem rychle zavolal abych je upozornil. Tvá matka se totočila, ale to byla chyba. On ji udeřil do hlavy, a ona upanla na tvého otve a schodila tím i počítač a ten explodoval. Proto jsem pro tebe rychle běžel aby ti neublížil. Přiběhl jsem tam s tebou v náručí, zrovna když on vyskočil z okna.'' Stála jsem tam jako tvrdé y a nevěřícně na něj zírala. V hlavě se mi honilo: to bude pravda, on mě před ním zachránil, to by si nestihl vymyslet.