He changed my life.

část čtvrtá - nightmare

''Tak co jak sis to užila'' zeptal jsem se jí, když jsme seděli v autě cestou domů . ''Moc, nevěřila jsem tomu ale užila jsem si to. Největší zásluha za to ale patří tobě'' cítil jsem její oči na mě. ''Ummh, to jsem rád'' kouknul jsme se na ní s úsměvem a dál jsem se věnoval řízení. ''Já jsem ráda, že jsi k nám přišel konečně se aspoň občas cítím jako normální holka a co to jsem ti moc vděčná'' usmála se a já taky. Jsem moc rád, že jsem jí mohl poznat. Je uplně jiná než jakou jsem si jí kdy dokázal představit.

Když už jsme přijížděli k domu, byl všude slyšet hluk. ''Co se to děje?'' zastavil jsem. ''Sakra!'' křikla ''to jsou novináři, určitě se dozvěděli o novém projektu mého táty a teď se to ze mě pokusí dostat.'' dala hlavu do dlaní. ''Můžeš prosím odjet někam do hotelu? Tady se to neuklidní minimálně do rána když už tady vydrželi tak dlouho.'' koukla se na mě. ''Jasně, ale nebudeš potřebovat nějaké věci?'' pousmál jsem se. ''To asi jo. Sakra'' usmál jsem se na ní. ''mám nápad'' ''Jakej?''usmála se. ''Mám tu v autě ještě nějaké věci které jsem si ještě nedal do pokoje. Můžu ti něco půjčit na spaní.'' usmála se na mě a přikývla. ''To by bylo super, děkuju'' já jsem se na ní usmál a otočil jsem auto.

(Z pohledu Emmy)

Vešla jsem do pokoje a hodila jsem si kabelku na postel. Za chvíli se ozvalo klepání na dveře. Máme s Justinem průchozí pokoje, kdyby něco. Nestěžuju si, že jsem ráda, že tu vlastně nejsem sama. ''Pod, je otevřeno'' křikla jsem ke dveřím. Najednou se objevila ve dveřích Justinova hlava. ''Jen ti nesu nějaké ty věci.'' podal mi do ruky tričko ''Chceš i nějaké tepláky?'' usmál se a začal hrabat v tašce. ''Tohle stačí děkuju'' usmála jsem se. ''Tak jo, já jdu. Kdyby něco jsem hned vedle.'' usmál se. ''Dobře, ještě jednou děkuju'' oplatila jsem mu úsměv. ''Myslíš, že by jsi mohl zavolat domů aby nás nečekali a nedělali snídani? já už mám vybitej mobil a nabíječku tu tak trochu nemám'' poprosila jsem ho. ''Jasně, jdu na to. Dobrou noc'' pohladil mě po vlasech a zmizel za dveřmi. Celá jsem se zachvěla pod jeho dotykem. Co to se mnou sakra je? takhle jsem se ještě nikdy necítila, vůbec to nedokážu popsat...

Dala jsem si sprchu, obmotala jsem okolo sebe ručník a šla jsem do pokoje. Schodila jsem ze sebe ručník a dala jsem si na sebe jen spodní prádlo a na to Justinovo tričko. Ještě jsem si trochu vysušila vlasy a lehla jsem si. Během chvilky jsem usnula..

(Z pohledu Justina)

Vylezl jsem z koupelny ale ještě se mi nechtělo spát tak jsem si lehl na postel jen v boxerkách a koukal jsem do stropu. Cítil jsem jak se mi zavírají oči a najednou sem slyšel křik. Rychle jsem vyskočil z postele a běžel za Emmou. ''Co?Co se stalo?'' sedl jsem si na okraj postele a utíral jí slzy. ''N-nic, jjen zlý s-sen'' vzlykala. ''To bude dobré, už je všechno v pohodě'' objal jsme jí okolo ramen a hladil jsem jí po vlasech. ''Teď si hezky lehni a spi, všechno už bude v pořádku'' usmál jsem se na ní a dal jsem jí pusu na čelo. Vůbec nevím co mě to napadlo ale když jsem jí tam tak viděl tak jsem prostě musel. Emma si lehla a já jsem přes ní hodil deku. Zvedl jsem se z postele a šel ke dveřím. ''P-počkej.'' slyšel jsem za sebou. ''ano?'' otočil jsem se a šel k ní blíž. ''Zůstaň tu, prosím.'' zašeptala. ''No dobře, když chceš'' pousmál jsem se lehl jsem si vedle ní. Emma si přilehla blíž a hlavu si položila na můj hrudník. Pohladil jsem jí po vlasech a po chvíli jsem viděl jak klidně spí. Zavřel jsem oči a za chvilku jsem spal taky.

''Dobré ráno'' usmála se na mě Emma hned jak jsem otevřel oči. ''Ahoj'' zachraptěl sem. ''Děkuju, že jsi tu se mnou zůstal'' podívala se mi do očí a usmála se. jí jsem se jenom usmál a pohladil jí po tváři. ''Za nic'' Emma se zvedla z postele a šla směrem ke koupelně. Když jsem koukal jak odchází jenom v kalhotkách a v mém tričku tak jsem se musel kousnout do rtu. Po tom co zalezla v koupelně jsem se zvedl a šel k sobě do pokoje. Došel jsem do koupelny a dal si rychlou sprchu, oblékl jsem se a šel za Emmou. ''Můžu?'' zaklepal jsem na dveře. ''Hmm, joo'' slyšel jsem. Otevřel jsem dveře a byla tam Emma a zrovna si oblékala šaty. ''Můžeš mi je zapnout prosím?'' ukázala na zapínání. ''Jasně'' usmál jsem se a šel jsem blíž. Zapl jsem jí je a ona se otočila.

Trošku jí to ale nevyšlo a zakopla o ručník, který ležel na zemi a padala. Rychle jsem natáhl ruce a chytil jsem jí. ''Ježiš já jsem ale šikovná'' začala se smát. zvedl jsem jí tak, že stála přímo proti mě. ''Děkuju'' dodala. ''Není zač, jsem přeci tvoje ochranka ne'' dal jsem důraz na to 'ochranka' a pousmál sem se. ''Ne fakt díky'' usmála se a dala mi pusu na tvář. V tu chvíli jsem vůbec nevěděl co dělám a prostě jsem se k ní nahnul a políbil jsem jí. Chvíli jen stála ale pak mě chytla za krk a přitáhla si mě blíž. Pak se odtáhla a koukala na mě jako opařená. ''J-já promiň..'' koukl jsem se na ní a chtěl jsem se otočit. Emma mě chytla za loket a otočila mě zpátky. ''Teď jako jen tak odejdeš??'' podívala se smutně. ''Promiň, já vím, že bych neměl. Ty jsi na mě moc dobrá a ještě ke všemu pracuju pro tvého tátu.'' snažil jsem se pousmát. ''Já vím, jen prostě tohle teď nemůžu jen tak přejít.. ale já tě chápu,.. promiň.. jdi klidně.'' otočila se a sedla si na postel a hlavu dala do dlaní. ''Promiň, já moc rád bych tohle jen tak nepřešel a pokračoval. Jen nechci o tu práci přijít a tak, chápej mě.'' řekl jsem a odešel.