BUNKR ARCHIV

100. Taktizování, kroupy a hellhoundka

(Tady měl být nějaký bonus, ale všichni jsou shnilí, včetně mě, tak jenom TADÁ, STÁ ČÁST, JUHUUU. A tak.)

NA CESTĚ, APPALACHSKÉ HORY

Mezi stromy cosi zapraská, Ala tomu ale teď nevěnuje pozornost.
„Hej!" okřikne Lovce, když se oškvařené cosi na zemi pohne, podle všeho se vrací zpět mezi živé.

V korunách stromů mezitím zašustí déšť, velké studené kapky prorazí až k zemi.

„Hej, světluška to ještě nemá za sebou," ozve se Bobby.

Dean se na něj trochu unaveně usměje, bez dalšího zamíří na ten vrtící se škvarek a pošle do něj jedinou ránu.

„Měli bychom vypadnout," prohlásí s mírně tázavým pohledem k démonce. „Jenom ještě... Jsme tady kvůli Jess, sakra, přece se nezdejchnem bez ní."

A i když to nejspíš vypadá, že mu v tu chvíli doopravdy hráblo, zařve nazdařchuck do lesa před sebou: „JESS!"

Korunami stromů se prodírají kusy ledu.

Kroupy.

Ala unaveně stiskne rty, nevinně pokrčí rameny. A potom přikývne, vykročí směrem k Deanovi, natáhne ruku a ukáže kamsi do lesa. „Tam je. Potrebujem, aby prišla k nám. Sleduje ťa." Pohlede přejde těla. „Rýchlo. Nemáme veľa času." Ustoupí blíž ke kmeni stromu. A tohle také není příjemné, ale nemá, nechce plýtvat silou na to, aby to zastavila. Ještě je bude muset všechny dostat pryč.

Dean se za hranicí toho, kdy mu připadalo divné volat na neviditelného hellhounda a lákat ho k sobě, ocitl už dávno. Shrábne obě svoje zavazadla, současně se otočí směrem, kterým Ala ukazuje a pokračuje v pokusech o přivolání. „Jess! K noze! Pojď ke mně, ty potvoro... Jess!"

„Deane..." Bobby mu položí ruku na rameno. „Slyšel jsi přece to kňučení. Nejspíš je raněná."

Ala sleduje Jessicu, radši se nehýbe z místa. Kromě toho, že ji nechce vyplašit, nechce schyta ránu jednou z těch ledových koulí, které dopadají na zem jako kusy kamene.

Kam s nimi vůbec zmizne?

Hellhoundka je pozoruje zdálky, cítí známý pach, slyší známý hlas, ale... Všechno, co se za poslední dny, týdny událo, ji přinutilo stát se opatrnou. Nedůvěřivou.

Tiše zakňučí, nerozhodná, udělá malý krok vpřed.

Jednoho zná a ráda by se za ním rozběhla, jenže...

Druhý sice také není úplně neznámý a doteď jí neublížil, ale...

Třetí je úplně cizí, vzduch páchne po démonech a z nebe padají kameny.

A potom je tu rána na stehně, kterou jí v nedávném boji uštědřil jeden z démonů, těsně před tím, než ho zakousla.

Bobby kývne na Alu, aby aspoň o krok ustoupila. Vidí hellhoundku, která sedí, jako klasický pes, který má plnou hlavu váhání. I on kousek couvne, aby dal najevo, že jí nechce ublížit.

„Výborně, ještě krupobití," pomyslí si Dean. Jak se soustředí na nalákání tvora, kterého ani sakra nevidí, vlastně si tohohle rozmaru počasí všimne, až když ho poklepe po rameni.

„Kurvafix," sykne, ale snaží se pokračovat nenasraným tónem. Podle toho, jak se chovají Bobby s démonkou, je hellhoundka blízko a váhá. „Jess. Pojď, zlato. Neboj. Pojď ke mně, Jess."