„Proč jste nepřeprogramovali synapse, aby pracovaly kolektivně?“
Jistá Shuri, princezna Wakandy, se ve své laboratoři podivila nad Visionovým stvořením.
„Protože...“ Bruce se v půlce věty zasekl, protože nechtěl přiznat, že je Shuri chytřejší, „nás to....nenapadlo,“ posléze to velice neochotně přiznal.
„Jistě jste se snažili,“ snažila se ho uchlácholit, ale vítězoslavný úsměv neskryla.
„Zvládnete teda ten Kámen oddělit?“ zapochybovala Wanda.
Celý nápad s cestou na Wakandu se jí od začátku moc nezdál, ale pro jistotu si to nechala jen v hlavě. Ještě by rozhádala i zbytek rozpadlého týmu.
„Ano, ale jde o více než dva biliony neuronů,“ kývla k ní Shuri a ještě se otočila na krále Wakandy T'Challu. „Bude to trvat bráško.“
Ten na to pokýval hlavou.
V tom ale najednou se rozezněl místností alarm a Okoye, králova pravá ruka, si hned pomocí kuliček v náramku na ruce zobrazila hologram, co by ten rozruch mohlo tak spustit.
„Něco vstoupilo do atmosféry,“ zaraženě se na to dívala.
„Je pozdě! Musíme ten Kámen zničit!“ jako první se z prvotního šoku probral Vision a s bolestným výrazem se snažil posadit.
„Visione, koukej si zase lehnout!“ přísně a zároveň starostlivě se na něj hned Nat otočila a zatlačila ho zpět na lůžko.
„Aktivujte veškerou ochranu města! Svolejte žoldáky a vše co máme!“ začal rozdávat král a chystal se opustit laborku. Následně se však zastavil, jako by si na něco vzpomněl.
„A jemu sežeňte štít!“
Ukázal na Steva.
Obal Země - atmosféra....
„Jestli se znovu zřítíme na pláž, tak už se fakt neznám!“
Victory křičela jak pominutá, aby ji společníci slyšeli přes ten všechen všudepřítomen hluk, který dělal jejich letoun při průletu atmosféry.
„Naštěstí táta je lepší pilot než ty ségra,“ ušklíbl se její bratr a taky mluvil hlasitěji než obvykle.
Průlet jednoho z obalů Země nebyl nikdy nějak příjemný. Každou chvíli by hrozilo vznětení letounu, kdyby na to nebyli speciálně vybavení.
Pilot onoho letounu raději nepřerušoval sourozenecké popichování, měl co dělat, aby to upilotoval. Už teď mu bylo jasné, že hladký dopad je nečekal.
„Nebyla to náhodou před tím tvá vina, že jsem se zřítila?! Těsně nad Zemí jsi mě tenkrát sestřelil!“ vyjela po něm podrážděně červenovláska.
„To nebyla má chyba. Ti tupci Kree stříleli bez varování!“ bránil se druhý sourozenec s rukama na znak vzdávám se.
„Hej! Klid tam vzadu ano? Nebo přistaneme dřív než bude zdrávo!“ snažil se je usměrnit otec a jen tak tak se vyhnul letícímu čápovi. Už konečně atmosférou proletěli, ale jejich prostředek vypadal pomalu na odpis. Sem tam se zajiskřilo, přední část hořela a chybělo jim jedno křídlo.
„Mám nápad, co udělat, abychom nehavarovali,“ vykřikla po chvilce hlučného ticha Vic.
„Do toho. Jsem otevřen všem nápadům,“ pobídl ji už mírně nervózní Paul. V hlavě si dělal katastrofické scénáře, jak přistanou.
ČTEŠ
Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/
FanficZrcadlo........ Už jen když se nad tím slovem zamyslíme, zjistíme spíše jeho negativní než pozitivní znaky. Co si vlastně pod tím představíme? Odraz, který nám lže. Není upřímný a skrývá něco, co si ani nedovedeme představit. A když k tomu přidáme s...
