Kluk z děcáku

Minulost

Vyšla jsem z pokoje a uviděla, že Shawn ještě svítil. Přišla jsem ke dveřím a zaklepala. Nikdo neodpověděl. Pomalu jsem je tedy otevřela a uviděla ho. Seděl na posteli, zády ke mně a něco si četl. Neměl na sobě tričko a já si všimla, jak je hrozně hubený.

"Shawne?" řekla jsem tiše a pomalu se přibližovala k jeho posteli, abych uviděla jeho obličej. Neodpovídal.

"Co ti je?" dodala jsem

"Já jsem v pohodě, nestarej se." řekl naštvaným tónem

"Hele, já vím jak se cítíš, taky jsem byla tady v domově nová a taky to pro mě bylo těžký."

"Ty víš jak se cítím? Nevíš nic! Ty sis nezažila to co já!"

"Klid,nejdřív se uklidni, a pak mi řekneš co se stalo. To všechno ten dopis?"

"Jo, napsal mi táta..." řekl smutně

"Tak to je dobře ne?"

"Dobře? To fakt ne."

"Jakto? Když máš tátu, tak potom nechápu proč si tady v domově."

"Víš, měl jsem hezké dětství, žil jsem s mámou a tátou u babičky na venkově. Všechno bylo skvělý do doby, než umřela babička. Táta potom začal pít a máma byla pořád v práci, nejčastěji měla noční, takže se o mě moc nestarala. Když táta začal pít, tak..." odmlčel se.

"Tak co?"

"Tak mě začal mlátit. Vždycky se vrátil z hospody a zmlátil mě. Jednou byla mamka doma a táta se vrátil z hospody. Byl na mol jako obvykle. Začal mlátit i mámu a já na něj křičel, ať ji nechá. Nenechal. Chtěl jsem ho odtáhnout, ale strčil mě na zem a začal do mě kopat. Když už jsem měl dost vrátil se zpět k mámě. Musel jsem ji pomoct, chtěl jsem se zvednout, ale nešlo to. " odmlčel se a chtěl zatlačit slzy, ale nepovedlo se mu to.  Rozbrečel se. Obejmul jsem ho a on pokračoval:" Měl jsem zlomená žebra a nemohl se pohnout. Když on upadl na gauč a usnul, já se doplazil k mámě a chtěl ji pomoct. Jenomže nedýchala a tep taky neměla. Z posledních sil jsem zavolal záchranku a pak zkolaboval. Další den jsem se probudil v nemocnici, kde mně sestra oznámila, že to mamka nepřežila a táta je ve vězení. Po tom co jsem se v nemocnici dal do kupy, mě navštívila sociálka a já musel do děcáku, už jsem v jednom byl, ale tam byla šikana, takže jsem musel jinam. Všechno bylo celkem v pohodě, dokud mi nenapsal táta, že už ho pustili a že mě chce mít doma. "

Nemohla jsem na to nic říct a tak jsem ho pevně obejmula. Chvíli jsme tak seděli a on brečel, musela jsem ho nějak uklidnit, a tak jsem řekla:" Neboj, všechno bude dobrý, slibuju."

" Víš, ještě nikomu jsem to neřekl, nevím proč, ale věřím ti. Kate, nebo Lauře bych to neřekl nikdy,stejně jako nějaký tetě tady v domově, a tak doufám, že to nikomu neřekneš."

"Jasně, neboj se, nikomu to neřeknu a neboj se, vážně to bude v pohodě, já se o to postarám." koukla jsem se na hodiny a byla jedna hodina ráno "Už musíme jít spát, ráno je zase škola. Tak si lehni a spi, dobrou." zvedla jsem se a začala odcházet,když jsem uslyšela svoje jméno.

"Kelly?"

"No?"

"Nechoď prosím pryč, já nemůžu usnout, když jsem sám." řekl a já se vrátila, sedla jsem si na postel a pohladila ho. Během pěti minut usnul a já šla do svoji postele se taky vyspat.