Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 32

A few weeks later, at evening

Louis

Lépe jsem si uvázal kravatu na krku, která se díky pocitu nejistoty kolem krku nepříjemně stahovala. Až jsem si myslel, že mě to každou chvíli uškrtí.

Urovnal jsem si svou bílou košili, která byla i trochu průsvitná, takže mi šla vidět tetování. Skinny jeany mi obtahovaly můj větší zadeček a stehna, která jsem na sobě nenáviděl.

Utřel jsem si potící se ruce do kalhot. Ztěžka jsem polkl a podíval se na hodinky, jež byly na mém zápěstí.

„Louisi, už jsi!?" křikla na mě Eleanor. Ještě jednou jsem se sjel pohledem, zda je někde něco, co být nemá, ale jak to tak vypadalo, vše bylo v pořádku.

Otočil jsem se a došel do obýváku, kde byla Eleanor, která zrovna pila. Když mě však uviděla, všechno pití, jež měla v puse, tak vyprskla.

„To to vypadá tak hrozně?" vyděsil jsem se. Upravil jsem si rukávy košile, aby tak moc neodstávaly do stran.

„To chceš, aby z tebe vyšukal duši, nebo co?" Sklenici postavila na stolek a přešla ke mně. Prohlížela si mne jako nějakou významnou sochu v muzeu.

„Co to blábolíš?" Nechápavě jsem se na ni díval, když kolem mě neustále chodila. Za chvíli se mi z ní bude točit hlava.

„Myslím, že dneska na to rande nedojde, jelikož tě odveze k sobě, kde z tebe vymrdá tu tvou nechápavost."

„Přestaň přehánět. Ani nevíš, co mluvíš."

„Dovol mi se zasmát, Louisi. Už hodně krát, když jsem byla za ním v práci, chválil to tvé tělo. To, jak dokonalý máš zadek, jak úžasně vypadá tvé břicho. Že má vždy problém zakrýt stojáka, když tě vidí jen v plavkách. Louisi, zítra si nesedneš, když na to rande půjdeš takhle."

Zaklapl jsem pusu, která se otevřela v úžasu a v překvapení. Tváře jsem měl rudé, že se podobaly rajskému protlaku.

Tohle o mně říkal? Nevěřím, že by tohle o mně říkal, když on má bezchybné tělo a tvář. O povaze nemluvě.

„A-asi to risknu," vykoktám rychle. Prsty si přejedu vlasy, aby zase chytli tvar, který jsem několik minut tvaroval.

„S takovou ho zabiješ," zamručela, když šla zpět k pohovce. Obočí mi vystřelilo nahoru, když se mi její slova dostala do uší.

„A tohle zase myslíš jak?" 

„Nikdy sis nevšiml, že chce vztah posunout dál?"

„Všiml."

„Jenže on, Louisi, neví, že se bojíš!"

„Myslíš, že to nevím!? Ale ani nevíš, jak mi je trapně, Eleanor! Nemůžu mu prostě jen tak říct. Promiň, Harry, že s tebou nechci spát, ale já se bojím, hihi. To fakt říct nemůžu!"

„Ale ty zase nevíš, jak se trápí! On si myslí, že je to jeho vina. Myslí si, že se ti nelíbí! Že je chyba někde v něm! Louisi, buď s tím něco udělej nebo to beru do vlastních rukou!"

Chtěl jsem opět něco vypustit z pusy, ale už jsem to nestihl, když se domem roznesl zvuk zvonku. Několikrát jsem za sebou rychle zamrkal, abych zahnal slzy.

Vydechl jsem všechen vzduch z plic. Protřel jsem si kořen nosu, abych si dokázal aspoň nějak uspořádat své myšlenky.

Nasadil jsem na rty falešný úsměv, který se následně udělal pravým, když jsem uviděl Harryho s růžemi v rukou. Vypadal nádherně.

Hruď s břichem mu zakrývala taktéž bílá košile, která však nebyla tolik průsvitná jako ta má. Na oné košili měl tmavě modré sako, které bylo rozepnuté. Na nohách měl černé skinny jeany, které i jemu perfektně obtahovaly nohy.

Taktéž si mě celého projel pohledem, přičemž jsem si mohl všimnout, jak se mu zřetelně pohnul ohryzek, když ztěžka polkl. Myslím, že to pro něj bude dlouhý večer.

„Ahoj," pozdravil jsem ho. Natáhl jsem se k němu, abych mu na přivítanou dal pusu.

Chtěl jsem se zase odtáhnout, ale Harry si mě přidržel za zátylek u sebe. Růže dal bokem, aby se nezničily, když mi paži omotal kolem pasu a přitáhl si mě více na tělo.

Fajn. Tak asi jen pusa nestačí.

Pomalu pohyboval rty proti těm mým. Snažil se si mě co nejvíce natisknout na tělo. Jako by i snad chtěl, abychom byli jedno.

„H-Harry," zakňučel jsem. Odtáhl se ode mne a věnoval mi polibek na čelo. Pohladil mě po boku, přičemž se ode mě odtáhl.

„Ahoj, Loui," vrátil mi pozdrav. Musel jsem se tiše uchechtnout.

„Zdar, Hazza," pozdravila ho Eleanor, která se v chodbě znenadání vynořila, jako by se nechumelilo.

Na pozdrav ji pouze zakýval a nadále se věnoval mně. S úsměvem mi předal pět růží, což se mi nahrnula červeň do tváří.

„Děkuji. Jen si je dám do vázy a můžeme vyrazit," oznámil jsem mu. Otočil jsem se a rychlejším krokem se vydal do kuchyně, kde jsem vytáhl pouze sklenici, abych teď nemusel hledat vázu.

„Eleanor, já nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Nechci na něj spěchat, nejde mi jen o sex, ale pravačka mi přestává stačit. A začíná mě to utvrzovat v tom, že je opravdu chyba někde ve mně. Že se mu něčím hnusím, nebo já nevím." Slyšel jsem ten tón, který mi vháněl slzy do očí. 

Spali jsme spolu jen jednou. A to na té párty, kdy jsem byl pod vlivem alkoholu a nic jsem neřešil. Nebál jsem se a užíval jsem si to.

„Já vím, Hazzy. Ale věř, že tebou to není. Buď mu to řekni nebo ještě chvíli počkej," konejšila ho. Povzdechl jsem si. Opravdu ho trápím. Pokud ho nechci ztratit, měl bych to konečně překonat.

Když jsem slyšel, že oba přestali mluvit, vydal jsem se za nimi. Stáli si naproti sobě, přičemž mu Eleanor věnovala povzbudivý úsměv.

Podíval jsem se do těch pohaslých očí, které se snažily smát. Snažily najít jiskru, ale hledaly cestu v husté tmě.

Přešel jsem k botníku, odkud jsem si vytáhl černé polobotky. Rychle jsem si je dal na nohy, protože už tak musel Harry dlouho čekat.

„Můžeme?" optal se. Přešel jsem k němu a chytl jeho ruku do své.

„Můžeme," opáčil jsem mu. Podíval jsem se na El, která se usmála.

Společně jsme vyšli z domu, přičemž Eleanor za námi zavřela. Harry si se mnou propletl prsty, když jsme mířili k jeho autu. Sic jsem ho já zval, ale on zase vybíral restauraci.

Došli jsme k němu, což pustil mou ruku, aby mi mohl otevřít dveře, ale já ho zastavil. Nechápavě se na mě podíval.

Přitáhl jsem si ho k sobě blíže a trochu si stoupl na špičky. Položil jsem ruce z boku na jeho krk. Svůj pohled jsem vpíjel do toho jeho.

Dlaně položil na můj pas, což mi dělal oporu, abych nespadl na zem. Naklonil hlavu na stranu, očima mě vybízel, abych mluvil.

Cítil jsem srdce, jak mi splašeně bije. Jak se můj hrudník nepravidelně pohybuje. 

„Zapomněl jsem ti říct, že ti to hrozně moc sluší." Usmál jsem se na něj. 

Naklonil jsem se k němu, zavřel oči a s hlubokým nádechem jsem se mu natiskl svými rty na ty jeho.

Tohle je ten nejdokonalejší polibek, který jsem kdy zažil.