Secret of the Family vol. 2 [Marvel ff] CZ

Část 32 - Lekce filozofie magie

- Kiara -

Tma, nekonečná temnota, šílenství. To je to jediné, co dokážu popsat. Nevím, jestli bdím, nebo sním. Nevím, jestli je tohle jen moje vlastní vězení, vytvořené mými myšlenkami, nebo jsem svázána jeho nikdy nekončící mocí. Nevím ani to, jestli jsem vlastně šílená já, nebo on. Tak či onak to je jedno. Nesejde na tom, jestli tohle tělo, tahle schránka, jednou patřilo mně. Teď patří Aetherovi a já s tím nic nenadělám.

Co můžu dělat? Přemýšlet? Filozofovat? Utvářen nová náboženství, psychologické směry, nebo snad ty filozofické?

Měla bych se snad stát atomistou, jako slavný Demókritos, abych mohla tvrdit, že vesmír je pouze z pevných více nedělitelných částic, které jsou pouhou kauzalitou?

Ne... Mám se stát nihilistou, jako Nietzsche, jehož jméno vyslovit je těžké stejně tak, jako odmítnout a přijít o všechny hodnoty, které už mě stejně nikam nedostanou?

Hmm... Ne, Ne... Co se stát pozitivistou? Upřímně, to v mé situaci ani není možné. Když nás všechno zklame, čím se staneme? Schránkou bez duše? Nebo spíše duší bez schránky?

„Můžeš se už konečně přestat litovat?" ozval se Aether odevšud, ale zároveň odnikud.

Kdybych měla kontrolu nad svým tělem, moje obočí už by dávno touhle dobou bylo někde v oblacích: „Ty si vážně myslíš, že se lituju?"

„V tomhle případě ani není potřeba počítat pravděpodobnost."

Sice se neplete, ale proč? Proč by ho to mělo zajímat?

Jakmile se mu nedostalo odpovědi, povzdychl si a dodal: „Víš, nekonečná temnota je možná překrásná, ale taky docela dost nudná."

A co mi po tom je? Jestli se nudí, ať dělá něco jiného a neničí tenhle vesmír! To nemůže hrát třeba šachy?

„Co tím myslím je, že tohle je pro tebe příliš abstraktní situace."

Abstraktní? Vážně? Téhle situaci rozumím lépe jak on.

„Nechápeš to snad!? Máš v hlavě prázdnotu, ale zároveň vidíš skrze své oči a ještě k tomu máš v hlavě dva hlasy."

Tak ne asi. Jaký to objev! Dělá jako by se tohle ještě nikdy nestalo. Vlastně... stalo se tak, nebo ne? Co po mně navíc ještě chce? Vypadám jak někdo, kdo mu nějak zaplatí pár vlídných slov podaných jako jed?

„Musím ale říct, že mě fakt zajímá, jak by sis představovala část své mysli, která řídí tvé tělo."

Kdybych mohla, tak bych teď protočila oči v sloup. Proč musím zkejsnout zrovna s ním? S takovým idiotem, vyžívajícím se v lidské bolesti. Tohle nekonečno bude opravdu velmi zábavné. A to byla ironie, jen pro informaci.

„Ale notak, snaž se aspoň trochu. Nevidíš, že se ti jen snažím pomoct a ulehčit ti tvou situaci?" naléhal Aether.

Musím uznat, že dokonce i zněl upřímně, ale představit si místo, odkud pochází moje identita? Odkud je řízeno celé moje tělo... těžko říct, jestli mu chci jen tak ukázat místo, které patří pouze mně. Místo, které by mělo patřit jen tomu, komu patří tělo... ale možná má pravdu. Lepší moje soukromé místo plné mé osobnosti než temnota nekonečna.

Jak si ale tohle místo představit? Jako volant auta? Nějakou herní konzoli? Ah, mám to. Můstek futuristické vesmírné lodě ze Star Treku. Začíná mi připadat, že se tohle stává nějakou divnou fan fikcí nebo crossoverem hlouposti a šílenství. Neříkám, samozřejmě by se mi líbilo, kdybych nebyla uvězněna ve svém vlastním těle.