BOJ vs BOJ ✔

28. Nervozita

Seth

Nevím proč, ale jsem nervózní. V noci jsem sice spal jako špalek, ale od čtyř ráno se jen převaluju a mám takový divný pocit. Otáčím své tělo na druhou stranu, tam kde spí Elis a když už nemůžu spát já, sleduji, jak spí ona. Vlasy rozházené po polštáři, jednu ruku pod hlavou a na tváři bezstarostný výraz. Mám sto chutí jí vzbudit a pomilovat se s ní, ale přemáhám se. Někdy jindy třeba.

„Dobré ráno." Slyším nebezpečně blízko svého ucha. Rychle otevírám oči a zmateně se rozhlížím okolo sebe.

„Copak, čekal jsi někoho jiného?" Uchechtne se Elis.

„Ne, jen jsem asi usnul. Teda určitě jsem ještě usnul. Já, nemohl jsem k ránu spát a tak jsem jen tak ležel a teď..." Melu pátý přes devátý.

„A dobrý?" Sedá si na okraj postele, tak aby mě mohla rukou pohladit po rameni.

„Jo, dobrý" zazubím se na ní a přitahuji k polibku. „Eli, dneska..." Nestačím ani nic doříct a ozývá se klepání na dveře.

„No?" Zakřičím jejich směrem.

„Sethe, je čas. Pohni!"

„Pete?" Vykulí na mě Elis oči a když přikývnu, zmizí v koupelně, zatímco já jdu otevřít.

„Ty teprve vstáváš?" Přejede mě tázavým pohledem, když okolo mě prochází dovnitř.

„Pozval tě někdo dál? Chováš se tu jako doma." Zavírám dveře.

„A ne snad?" Zakroutí hlavou a na stůl hází několikatery noviny. „Tohle dneska vyšlo a všude to samý."

Sjedu pohledem na ony výtisky a je mi to hned jasné. Na těch co vidím, jsem s Elis jak kráčíme z letiště k taxíku. Já s kapucí na hlavě, rukou kolem jejích boků, které jsou natisknuté na těch mých.

„Co píšou?" Kývnu na Peta a vytahuji z kufru něco na sebe.

„Má neohrožený Seth O'Neill novou známost?

Kdo je ta diva po boku šampiona?

Zahřívá teď tato neznámá postel hvězdnému Sethu O'Neillovi?

Kráska na obzoru! Seth O'Neill a jeho nová žena.

Dámy máte smůlu, Seth randí s touto kráskou! Kdo to je?"

Probírá se Pete novinami a odhazuje je postupně zpět na stůl.

„Dost, samý kecy. Budeš pořád u ní a nespustíš jí z očí Pete. Jasný?" Přecházím už zcela oblečený k němu a jen letmo skouknu pár článků.

„Pete?"

„Jo Sethe, budu, neboj." Vydechne a v mžiku stojí vedle dveří připravený odejít.

Ještě než ho budu následovat na udržovací trénink, jdu do koupelny, kde se Elis maluje a v rychlosti jí sděluji, kdy se vrátím. Dávám jí polibek na rameno a odcházím.

„Pete kurva co je dneska s tebou?" Pouštím činku na zem, až to buchne. Max odešel a tak jsme v posilovně sami dva. Už od rána se mi zdá nějaký zakřiknutý a takového ho vůbec neznám. Vždycky srší vtipem, odpočítává mi cvičení, popichuje a dneska jenom sedí u toho svého laptopu a datluje. Ani se na mě nepodívá. Přecházím k němu, ten jeho slavný laptop mu s jeho nevolí odebírám, pokládám bokem a sedám si naproti němu.

„Tak a už mi kurva řekni, co se děje."

„Skoro nic Sethe." Zamručí, aniž by se na mě podíval.

„Neser Pete, vidím, že se něco děje. Večer mám zápas a měl bych být v klidu a soustředit se."

„Tak buď." Skáče mi do toho.

„Seš jak uražená ženská. Co se děje?" Zvedám jeho hlavu, abych mu viděl do očí. Vím, že povolí, nikdy nevydrží dlouho.

„Včera jsem nemohl spát." Šmejdí očima po místnosti, jen aby se na mě nemusel podívat. Nevadí, hlavně že začal mluvit.

„A?"

„Šel jsem nahoru do baru a potkal tam Elis. Taky nemohla spát."

„A?" Opakuji, zatím mi to nedává žádný smysl.

„A tak jsem si sednul vedle ní a pili jsme spolu."

„A? Pete!" Zavrčím.

„Řekl jsem jí, že jí mám rád a políbil jí." Pozoruje mě zpod víček.

Ta slova mnou projedou jako blesk. On políbil mojí Elis? Pete? Než se nadám, držím ho levačkou za triko a pravačka se zastavuje milimetr před jeho obličejem. Zuřivě mu hledím do očí, které ale klopí k zemi.

„Kurva Pete!" Naštvaně vstávám a rukou praštím do první věci, co je hned vedle. Bohužel je to zrcadlo, které se okamžitě sype na tisíc kousků.

Tak tohle je ten divný pocit z rána.

„Já..." Chce mi něco říct, ale přerušuji ho.

„Mlč a nech mě to vydýchat. Vím, že tě má Elis ráda, vím, že jsi byl první, že jsi jí chtěl, ale víš, že je teď moje!" Hodím po něm naštvaným pohledem.

„Sethe, já to všechno vím. Řekla mi, že tě miluje. Byl to zkrat, nevím, co mě to popadlo. Mělo to zůstat pod pokličkou. Promiň." Vstává a máchá nešťastně rukama kolem sebe. Je vidět, že ho to mrzí, ale ve mně to pořád vře. Musím si to ujasnit. Zhluboka se nadechuji, hlavu opírám o kovovou konstrukci jednoho ze strojů, která příjemně studí a snažím se uklidnit. Jen jí řekl, že jí má rád. Jen jí políbil. Pochybuji, že spolupracovala. Beztak z toho byla vykulená. Ve své podstatě se tak moc nestalo. Nestalo? Vážně přemýšlím nad tím, že se tak moc nestalo?

„Co ona?"

„Odstrčila mě, řekla, že mě má taky ráda, ale že tebe miluje. Pak odešla." Povzdychne si Pete.

Otáčím se k němu s už trošku chladnější hlavou. Známe se moc dlouho, vím, že se na něj můžu ve všem spolehnout a když on ví, tak vím i já.

„Pete, nasral jsi mě, ne že ne. Ale vím, jak se cítíš. Prosím tě jen o jedno. Nech Elis na pokoji. Je moje. Jasný?"

„Jo, ty víš, že bych ti do ní nešel. Něco si myslet a něco dělat jsou dvě různý věci Sethe."

„Jo, to vím. Ale, tak mě tak napadá Pete."

„No?"

„Máš jí rád." Kouknu, jak nejistě kývne a pak pokračuji. „Kdyby se mi někdy něco stalo, dáš na ní pozor! Slib mi to."

„Nic se ti nestane, ale jestli tě to uklidní, jo, dám na ní pozor."

Protočí očima. Na podobné téma jsme se bavili už několikrát. Jenže nejsem žádná nesmrtelná bytost, která je tu po celá staletí. Jsem jen člověk a jeden nikdy neví. Může se mi něco stát při zápase, nebo mě zítra může přejet auto. Nebo se z toho všeho zcvoknu. Jistota, že Elis bude v pořádku a že tu v tom jistém případě bude někoho mít je pro mě důležitá. Tak jako papíry od Advina, které jsem podepisoval před pár dny. Chci mít prostě všechno v naprostém pořádku. Za to se na mě nemůže nikdo zlobit.

Zabloudím pohledem k Petovi, který stále postává kousek ode mě a čeká. Já musím udělat ten první krok a dát mu najevo, že je odpuštěno. Ale ne zapomenuto!

„Tak půjdeš už mi to obvázat, nebo mám do večera vykrvácet?" Mávnu na něj rukou, z které mi teče pramínek krve od rány do zrcadla a nepatrně se usměju. Pete uvolněně spustí napjatá ramena, přechází ke mně, poplácá po zádech a bere mou ruku do té své.

„No, nic moc. Na tohle bys umíral docela dlouho. Taková krásná pomalá smrt." Ušklíbne se na mě a já vím, že je vše v pořádku.