BOJ vs BOJ ✔

30. Roberts

Seth

„Je dobrej, kurva, moc dobrej." Hučím na Maxe o pauze. Nezačal zrovna nejlíp, možná ho Elis opravdu vykolejila, ale postupně se do toho dostává a je to opravdu boj. Musím sebrat všechny síly, abych to třetí kolo dal. Musím ho vyřídit!

„Jdi na něj zleva a co nejdřív na zem."

„Jo" odkývu a než se jdu postavit do středu oktagonu, vyhledám očima Elis. Sedí s Petem hned za námi. Jenže když se na to místo podívám, je prázdné. Nechápavě zapátrám kol dokola, ale nikde je nevidím. Hned mě začínají napadat všechny černý scénáře, co může má mysl vyprodukovat. Včera jí řekl, že jí má rád, políbil jí, co když to spolu táhnou? Co když mi všichni lžou a ona to dneska na Robertse zkoušela? Co když...

„Boj!"

Vjíždí do mě takový vztek, že mlátím Robertse hlava nehlava. Necítím bolest, únavu, nic, jen hroznou bezmoc a v hlavě mě pořád straší ta debilní otázka, co když? Dávám jednu ránu za druhou, úder za úderem. Z leva a na zem. Přesně, jak řekl Max. Ten ze mě musí mít radost. Jsem jak stroj.

„Konec!" Násilím mě někdo odtrhává. Musím několikrát zamrkat, než začínám vnímat co se děje okolo mě. Roberts leží na zemi na zádech a jeho tvář je celá zakrvácená. V očích vražedný výraz, kterým mě propichuje. Přesně jakoby věděl, co se mi celou dobu honí v hlavě. Cítím, že mi něco stéká po tváři, ale když se chci rukou utřít, vidím, že jí mám celou od krve. Od mojí krve. Musím být dobitý jak hovado. Stejně jako Roberts. Nakonec se tou krvavou rukou stejně otírám. Horší už to být nemůže.

Jsem vyhlášen jako vítěz a ovace neznají mezí. Takové chvíle si užívám. A užíval bych si jich daleko víc, kdyby tu byla Elis. Kurva, právě proto jsem jí tu chtěl! Ne jen se pochlubit a předvést v tom, v čem jsem fakt dobrej, ale i užít a podělit se s ní o tyhle vítězný chvilky. Otáčím se na místo, kde seděla a stejně tak jako před kolem, je místo prázdné. Odcházím tedy ke dvířkám oktagonu a hned cítím poplácání a gratulaci od Maxe a kluků, co nám pomáhají. Všechno je to prima, ale...

„Gratuluju zlato!" Natiskne se ke mně zezadu a omotává své ruce kolem mého pasu. Je tady. Vypouštím své pochyby na chvíli ze své mysli, to se vždycky může vyřešit později a otáčím se v jejím sevření čelem k ní.

„Elis" usměju se. A ač se snaží taky o úsměv, neujde mi její sklíčený pohled, když vidí, jak vypadám. Asi je to hodně zlý.

„Sethe, ty..." Nedopoví.

„To je dobrý." Zvedám si jí do náruče. Obmotává mi nohy kolem boků, chytá obličej do dlaní a i přes značnou nevoli mě políbí. Tak jemně, že to skoro necítím.

„Promiň, musela jsem odejít. Udělalo se mi špatně." Hladí mě po tváři a snaží se setřít cestičky krve.

„V pořádku. Pak mi to řekneš. Teď musím jít." Poplácám Eli po zadku a je mi jedno, že jsme v aréně plné lidí a nejmíň tucet fotografů si nás právě vyfotilo. Opatrně ji stavím na zem, naposled políbím a s týmem za plácání si s fanoušky odcházím do šatny na další pozápasové nezbytnosti.

Na hotel se dostávám až kolem druhé ranní. Potichu vklouznu do pokoje, odložím věci a zahledím se na spící Elis. Je tak nádherná. Unaveně zívnu a konečně se rozhodnu přejít do sprchy. Už jsem sice jednu měl hned po zápase, ale to byla taková rychlá. Povinnosti volaly. Shazuji ze sebe oblečení a mizím pod vodou. O chvíli později, oblečen do spacích boxerek ulehám do postele, na klín si pokládám laptop a tak jako pokaždé jdu analyzovat zápas. Do uší nasazuji sluchátka, klopím obrazovku a pouštím se do toho. Prohlížím jednotlivá kola, v duchu hledám možné výhody a chyby mých úderů. Celé mi to trvá hodinu a půl a to jen kvůli tomu, že si už asi počtvrté pouštím konec, kdy jsem měl Elis v náručí. Komentátor to sice náležitě okomentoval, nezapomněl si rýpnout, jak jinak, ale ten pohled, jak mi láskyplně otírala obličej, jak mě políbila, i když jsem měl na sobě krev... Prostě se nemůžu vynadívat.

„Sethe, pojď spát." Ozývá se ospale vedle mě a Elisina ruka končí na mém těle. Pohlédnu na ní, pohladím jí po vlasech a už vše vypínám a odkládám na noční stolek. Během chvilky si už Eli stahuji do náruče a spokojeně usínám.

„Tak poletíme až večer Pete, nech ho vyspat. Vždyť se nic nestane." Slyším šeptající Elis. Převalím se na druhý bok, deku přetáhnu přes hlavu a spím dál.

Když se probouzím podruhé, jsem v pokoji sám. Lehám si na záda, promnu oči a poté ještě napůl v limbu lovím na stolku telefon.

„Půl jedné." Čtu nahlas čas, který se po přejetí obrazovky objevil. Znovu si promnu oči, jako bych tomu nechtěl věřit, ale je to tak. Odkládám telefon zpátky na stolek a hrabu se z postele, zrovna když se otevírají dveře do pokoje.

„Dobré poledne lásko. Jak se ti spalo?" Zašvitoří Elis. Vysvléká se z bundy, kterou věší na věšák, bere tašku a jde ke mně. Jen co dopadne hned vedle, projede mnou chlad.

Co jí mám říct? Že se mi spalo nádherně, když jsem jí mohl svírat v náručí? Ale že mě přesto stále strašila otázka která mi od toho zápasu nedala pokoj?

„To je tam taková zima?" Trošku se odtáhnu, dívaje se na husí kůži, která mi vyskákala snad po celém těle.

„Jo je šáhni si." Pokládá mojí ruku na svou tvář, která je celá červená od mrazu. „Potřebuju zahřát."

„Eli, víš včera... ty, Pete..." Povzdychnu si. Zní to úplně jinak, než jsem chtěl.

„Sethe, nic mezi námi není. Udělalo se mi špatně, musela jsem pryč a on mě jen odvedl a pak mi donesl vodu To je všechno. Mám ho ráda jako kamaráda, nic víc." Zvedá v dlaních mou hlavu tak, aby mi viděla do očí. Tváře mi pod jejím dotekem mrznou a žhnou zároveň a já jsem si jist, že mluví pravdu. Její oči neumí lhát.

„Dobře." Zašeptám chvilku před tím, než spojí naše rty k sobě. Ledový polibek a stále chladné ruce sjíždějící na ramena mě přesvědčují.

„Eli!" Nespokojeně mručím, přesto se nechávám povalit na postel, z které jsem se právě chystal vylézt. Jak to tak vypadá, ještě dlouho se z ní nedostanu.

„Sethe, to jako pojedete jenom vy dva, bez ochranky?" Rozčiluje se Pete nad mými plány na pár dní zmizet. Musím ho krotit, aby tolik nekřičel, nebo to uslyší Elis a to zatím nechci, má to být překvapení k Valentýnu.

„Jo ksakru, co na tom nechápeš?"

„No že se mi to zdá riskantní." Rozhazuje rukama. Na jednu stranu ho chápu, důvod toho, že jsem najal ochranku nebyl zrovna moc příjemný, ale už je to docela dlouhá doba a nic se nestalo. Byl klid, takže už jsem několikrát uvažoval, že jí zruším. Navíc, mám teď Elis a s tou se cítím bezpečně, ať to zní jakkoli bláhově.

„Nemůžu je mít za prdelí celej život Pete. Chci taky nějaký soukromí, dělat spontánní věci, ne pořád o všem všechny informovat. Chápej mě trošku." Sedám unaveně do křesla a zakládám si ruce na hrudi. Sleduji pochodujícího Peta, který si pro sebe cosi mumlá v češtině, až nakonec prohlásí, že teda jo.

„Víš, že nemusím mít tvůj souhlas?" Pobaveně se usměju, načež reaguje protočením očí. To už ale přichází Elis a všichni společně odcházíme na pozdní oběd.