Morsmordre

Dvanáct

Caliban - Mein Schwarzes Herz

---
Věnováno smilingxqueen. Další z velkých HPff. OSG sice nebylo úplně mým šálkem čaje, no číst se rozhodně dá. A trilogie „Scared?" „You wish" je stále příběhem, který si i po těch letech, kdy jsem ji četla, milou vzpomínkou na krásnou nenásilnou dramione.
--

Hermiona Grangerová seděla v knihovně.

Její oblíbený stůl v úzké uličce mezi vysokými policemi s knihami mapujícími historický vývoj typů a způsobů pohřbívání čarodějů, které ve většině případů následovalo po některém z nepříjemných způsobů smrti, jimž byly věnovány svazky blíže ústí uličky, byl jako obvykle prázdný. Tuto sekci studenti zpravidla navštěvovali pouze v případě nutnosti, když o těchto tématech byli nuceni napsat pojednání. Anebo se při hledání titulu ztratili. Jen málo z žáků bradavické školy čar a kouzel byli upíři, kteří by vraždy a pohřbívání vyhledávali ze své vlastní vůle.

Hermiona tam nechodila kvůli tomu, o čem tamní knihy pojednávaly, nýbrž právě díky skutečnosti charakteru panujícímu klidu a relativní samotě. Zdánlivé stěny knih jako by ji dokázaly izolovat od světa kolem.

Před sebou rozházené množství otevřených knih o černé magii, Hermiona si ulehčeně oddechla a opřela se do židle, v ruce svírajíc právě dopsaný poslední pergamen z pojednání, jež jí za pozdní příchod na Obranu proti černé magii uložil Snape, a zlehka foukla na inkoust, aby rychleji uschnul a ona jej nerozmazala.

Obrana proti černé magii. Na ten předmět se nedočkavě těšila už od prvního ročníku. Jenže tehdy Quirell byl spíš černá magie sama. Zlatoslav Lockhart v roce následujícím? Nechápala, jak z něj před časem mohla být tak unešená. Remus Lupin, to byl učitel Obrany proti černé magii, který za to stál. Zrovna on ji mrzel, když se rozhodl odejít, jeho důvody však plně chápala. Vyučovací techniky Alastora Moodyho možná byly dosti neobvyklé a netradiční, ale jako učitel za to také stál. Nebo by alespoň stál, pokud by to byl skutečný Moody. Na loňský rok ani nechtěla vzpomínat. Umbridgeová, to bylo snad to nejhorší zlo, které je mohlo potkat.

Snapea si zatím nedokázala zařadit. Ano, byl dobrým profesorem, o tom nepochybovala. Ale znala ho z až příliš jiného hlediska, než aby pro ni dokázal být dostatečnou autoritou - jako profesora ho respektovala, jako člověka však nikoli.

Snape. Ten člověk ji přivedl k ne příliš radostné myšlence. Co komu udělala, že se jí - kdokoli - mstí tím, že musí na celoročním projektu pracovat zrovna s Malfoyem? Jenže-

Hermioně unikl ze rtů zmučený sten, když odložila pergamen s pojednáním stranou k ostatním a složila si hlavu do dlaní. Sama dosud nevěděla, zda to byla realita anebo noční můra. V tu chvíli nepřemýšlela. Ta pitomá Brownová jí dokázala úplně zatemnit mozek. Po Ronaldovi se plazí snad celý den bez přestání v kuse. A Hermiona se s tím těžko smiřovala. Ten den, kdy je spolu viděla poprvé, zkrátka ji to připravilo o rozum. Proto šla na to opuštěné schodiště, o kterém beztak věděla jen zásluhou Pobertova plánku, a tedy Harryho. Proto ho tam nechala sedět, možná i za jeho přítomnost byla v onen okamžik vděčná. Malfoy. Musela to být skutečnost. Protože ani v noční můře by nebyla s to vymyslet něco natolik šíleného.

A o to to bylo všechno ještě nesmyslnější.

Ten projekt. Cítila to silné nutkání něčím zaměstnat svůj mozek, a to dřív, než jí v hlavě myšlenky explodují. Byl to vcelku paradox, že to byl právě ten projekt na Obranu proti černé magii, který se jí zdál k tomuto účelu být nejvhodnějším.