Kluk z děcáku

Nemoc

Jako obvykle jsem šla se Shawnem do školy. Mnohem dříve než holky. Cestou Shawn mlčel a já tušila, že je něco špatně.
"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se

"Jo, jenom mi není úplně nejlíp."

"Tak si mohl dneska místo školy zůstat doma ne?"

"Nemůžu, vždyť si víš, jak jsem na tom s matikou."

"No dobře, ale vážně nevypadá dobře. A co tě vlastně bolí?"

"Břicho a celkově mi není úplně dobře."

"Hele, mě se to nelíbí. Musíš jít k doktorovi."

"Ale, snad se o mě nebojíš?" řekl s úsměvem na tváři

"Tak jasně, že bojím. Co bych bez tebe asi v domově dělala?"

Shawn se na mě s úsměvem podíval ale mě bylo jasné, že se něco děje a není to jenom jeho nevolnost.

Byli jsme asi na půl cesty do školy, když v tom se Shawn chytl za břicho a svalil se k zemi. Lekla jsem se. Nevěděla jsem co mám dělat. Vůbec se mnou nemluvil, Jenom se na zemi svíjel bolestí. Vystrašeně jsem běžela pro pomoc. Vběhla jsem do prvního baráku a volala o pomoc. Nakonec jeden starší pán zavolal sanitku. Přijela do deseti minut, během kterých Shawn omdlel. Seděla jsem u něj na zemi a po tvářích se mi kutálely horké slzy. Ten starý pán se mě snažil uklidnit, ale já to nedokázala. Měla jsem o něj hrozný strach. Naložili ho do sanitky a já přes vypůjčený mobil zavolala tetu Rose.

Dneska do školy nešla ani jedna z nás. Protože jsme jeli do nemocnice. Čekala jsem na holky před školou. Když přišly, uviděly jak brečím, hned se zeptaly co se stalo. Všechno jsem jim řekla a oni vylekaně běžely na nejbližší zastávku. Cestou do nemocnice jsme si s holkama povídaly a oni se ze mě snažily vytáhnout všechno co se stalo. Bylo jim líto, že se se mnou nebavily. Přijely jsme do nemocnice a zjistily, že Shawn je na sále. Z mých oči začaly stékat obrovské vodopády slz. Po čase jsme zjistily, že Shawn prodělal těžkou operaci slepého střeva. Prý tam měl velký zánět. Muselo ho to bolet už dlouho.

Když nás za ním večer pustili, už byl vzhůru. Nejprve šly tety, a potom až my. Holky si s ním trošku povídaly, ale pak nás nechaly o samotě. Věděly, že to potřebujeme.

"Proč si mi neřekl, že tě bolí břicho. Muselo tě to přece bolet už dlouho."

"Já nevím" řekl potichu.

"Hrozně jsem se o tebe bála. Tohle už mi nedělej. Prosím. "

"Promiň." zamumlal tak potichu, že jsem to sotva slyšela. Bylo mi jasné, že je ospalý a musí odpočívat.

Týden jsem ho chodila po škole navštěvovat do nemocnice, pak už byl doma. Doučovala jsem ho z matiky a vysvětlovala nové učivo. Během 14 dnů už byl Shawn zcela zdravý a mohl jít do školy.

Byl pátek a já šla s holkama do školy. Shawn měl jít až v pondělí. Povídaly jsme si a holky se mi omluvily, že se mnou před tím nemluvil. Už z nás zase byly nejlepší kamarádky a já byla hrozně ráda.

Že školy jsem šla dřív, protože jsem ještě musela k zubaři. Věděla jsem, že přijdu domů dřív než holky ze školy a tím Shawna překvapím. To jsem se ale spletla. Už jsem byla před vchodovými dveřmi do velkého paneláku, když jsrm uviděla, jak někdo hází Shawnovi tašky do kufru velkého černého auta. A pak Shawna jak do něj nasedá. Chtěla jsem je doběhnout. Ale bylo až příliš pozdě. Když si mě Shawn všiml, jen mi zamával a je v jeho očích viděla smutek a strach. Rychle jsem vyběhla nahoru do bytu, kde už seděly obě tety.

"Kdo to byl?!" zeptala jsem se bez pozdravu.

"Takže ahoj Kelly, nevím koho myslíš" řekla teta Helen naštvaná z toho, že jsem nepozdravila.

"No přece ten chlap, jak odvezl Sahwna."
*
*
*
*
*
*
*
*
Tak kdo myslíte, že to byl?