Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola XIV.

Do konce výletu pak Markéta s Markem nemluvila. Nemohla riskovat, že by ji Nela viděla.

Jakmile akce skončila, všichni vystoupili z autobusu, rozloučili se a odešli se domů vyspat z kocoviny.
Marek nasedl do svého auta a vyrazil na jedno opuštěné místo za městem, kde se měli sejít.

Moc nechápal, co se děje. Markéta mu v autobuse napsala zprávu, že se s ním chce vidět, protože mu musí něco důležitého říct.
Byl z toho trochu překvapený, ale říkal si, že nejspíš o nic důležitého nejde a že se jí asi jenom stýská, když se poslední dva dny vůbec neviděli o samotě. Připadalo mu normální, že s ním chce strávit ještě nějaký čas před víkendem, kdy budou mít každý svůj vlastní program.
Koneckonců říkal si, že kdyby se mu neozvala, napsal by jí sám. Doma řekl, že z výletu se vrátí až navečer, takže měl půl dne času jen pro Markétu.

Seděl vedle auta na lavičce a čekal na ni.
Když dorazila, sedla si vedle něho a rovnou na něho vybalila: ,,Máme průser."
Marek se na ni nechápavě podíval a Markéta pokračovala: ,,Ví to Nela a vyhrožuje, že nás práskne, pokud se nerozejdeme. Viděla nás v chatě. Nakecala jsem jí, že to bylo jenom jednou, že ty za nic nemůžeš a že už se to nebude opakovat. Takže to bylo opravdu naposled. Měla jsem pravdu, kazím ti život. A myslím to vážně. Už se nenechám přemluvit. Miluju a tě a nechci tě zničit. Kdyby nás Nela ještě jednou viděla, byl bys v prdeli. A definitivně, to ti nemůžu udělat..." Marek se nadechl, ale ještě než stihl cokoli říct, skočila mu Markéta do řeči: ,,Nesnaž se změnit můj názor. Pozítří začínaj prázdniny, stejně bychom se nemohli scházet. A po prázdninách vynaložim veškerý svý úsilí na předstírání, že jsi mi lhostejnej. A doufám, že ty udeláš to samý. Dělám to kvůli nám oběma. Pokud se teď rozejdem, ublíží mi to, ale kdybychom spolu zůstali, nakonec by to ublížilo mnohem víc lidem. Chci, abys na mě jednou vzpomínal v dobrým, jako na holku, která tě milovala. Prosím, nesnaž se mi to rozmluvit. Sám víš, že je to to nejlepší, co můžeme udělat."
Marek se jí podíval do uslzených očí. Věděl, že to myslí vážně, i když ho to mrzelo. Kývl hlavou na souhlas a přitáhl ji k sobě. Obejmul ji a zašeptal jí do vlasů: ,,Máš pravdu. Ale víš vůbec, jak těžký to pro mě bude? Nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě." Chvíli jen mlčeli a užívali si poslední objetí. Pak ticho přerušila Markéta: ,,Tohle je to nejtěžší rozhodnutí, který jsem kdy udělala. Nedokážu si představit chodit celej příští rok kolem tebe a dělat, že tě neznám. Bude to strašný." 
Po pár minutách se od sebe odtáhli.
,,Měli bysme jít," rozhodla Markéta.
Marek opět pokýval hlavou a zeptal se: ,,Můžu ti dát poslední pusu?"
Markéta se na něho usmála a políbila ho. Marek jí začal polibek oplácet a už zase se od něho nemohla odtrhnout. Pomalu jí po zádech sjížděl rukama níž a níž. Odtrhl svá ústa od jejích a zeptal se: ,,Naposledy?"
,,Naposledy," odpověděla Markéta a opět se na něho přitiskla...