Esmin nový život

Upíři A Vlkodlaci

ESME

Šli jsme s Carlislem na procházku do lesa. Musím uznat, že čím jsem s ním dýl tím víc se mi líbí. Cítím se s ním po dlouhé době v bezpečí a to je teď pro mě důležité. Je sice pravda, že jsem se tu, ikdyž jsem byla sama, měla dobře a nic mi nechybělo. Ani mi nevadilo, že jsem do města chodila pěšky, ačkoliv to byly 3 km. Ale být sama v lese den co den, noc co noc pořád sama, není někdy moc příjemný. V lese sice bylo krásně, ale chyběla mi tu láska, rodina a bezpečná náruč a to teď cítím, ikdyž Carlislela a jeho rodinu znám jen pár hodin. A to tu rodinu, podle toho telefonátu, ještě neznám celou. Ale věřím, že budou stejně laskavý jako Carlisle, Alice, Rose a Emmett.

Bylo krásně, svítilo sluníčko, ale v lese byl převážně stín. Trochu foukal vítr, ale to nám nevadilo. Přesně jako ráno. Vzala jsem Carlislela na své oblíbené místo.
„Je to tu překrásné Esme, rozumím tomu proč to tu máš ráda" usmál se Carlisle a opatrně jsme přeskákali na kámen do prostřed řeky.

Esmino oblíbené místo ⬆️

Chvíli jsme tam jen tak seděli a užívali si zvuků přírody, tepla a bublání vody. Bylo to krásné... Seděli jsme tam asi 10 minut a pak se rozhodli se jít ještě projít.

CARLISLE

Procházeli jsme se s Esme na jedné krásné louce plné květin. Bylo to úžasné. Jenže vyšlo slunce tak jsem si sedl do stínu na kámen a pozoroval Esme, jak proplouvá mezi květinami. Byla jako lesní víla. Tančila a u toho zpívala překrásnou píseň. Píseň o lásce a štěstí, odvaze a porozumění. V tu chvíli jsem si uvědomil, že bez ní nedokážu žít a teď bez Esme nechci být ani minutu. Najednou jsem zaslechl tiché šustění. Kdybych nebyl upír tak to neslyším. Otočil jsem se a byli to Jasper a Alice. „Čauky co tu děláte?" zeptal jsem se „Carlisle blíží se sem neznámý upíři" šeptá Alice a v tom si jí a Jaspera všimne i Esme „Čauky" usměje se „Esme pojď, půjdeme už domů, mám pro tebe překvapení." poví s úsměvem Alice „A jaké?" zajímá se Esme „Es, když ti to povím tak to nebude překvapení." směje se Alice a Esme se tázavě podívala na Jaspera „Kdo to je?" zeptala se „To je můj syn a Alicin manžel Jasper „Moc mě těší" usmál se Jasper „Mě též, jsem Esmeralda, ale říkám si Esme" vrátí mu úsměv Esme „Pojď už se nemůžu dočkat až ti to ukážu" řekne radostně Alice a už táhne Esme pryč. Nevím jestli má pro ní nějaké překvapení, ale jsem rád, že pro ni přišli, protože setkání s cizími upíry by pro Esme bylo nebezpečné.

ALICE

Vzali jsme Esme kolem ramen a šli jsme k ní domů. Carlisle to mezi tím vyřídí s těmi cizími upíry. Už jsme byli skoro doma a v tom se před námi objevil Demetri, Aro a neznámá upírka. Přiběhli sem upíří rychlostí. S Jasperem jsme se postavili před Esme. „Dobré odpoledne rád vás vidím." řekl Aro přeslazeným hlasem „Dobré, co potřebujete?" zeptal se Jasper „Doslechl jsem se, že máte nového člena." odpověděl „Ano tohle je Esme" představila jsem Esme a chytla ji za ruku, protože jsem cítila, jak se třese „Kdo to je?" zeptá se vyděšeně Esme „My jsem Volturiovi, vládnoucí klan upírů." řekl Demetri „Upírů, ti přece neexistují..." špitla Esme „Vážně?" zeptal se Aro a upíří rychlostí se k nám přemístil „Mohu?" zeptal se

ESME

„Mohu?" zeptal se ten dlouhovlasí, slizký pán. Otočila jsem se na Alice a ona přikývla. Podala jsem mu tedy ruku, on se chvíli díval do prázdna, pak se otočil na Alice a zeptal se „Přeměníte ji?" v tom okamžiku se tam objevil Carlisle. Hned si mě přitáhl k sobě. „Carlisle co se děje?" ptám se s brekem na krajíčku. „Ššš neboj se ochráním tě" zašeptal Carlisle. Bála jsem se... Něvěděla jsem co mám dělat a pak mi došlo, že když ti divní lidi jsou upíři a Alice, Jasper a asi i ostatní je znají, že asi taky budou upíři. To mě vyděsilo ještě víc. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem začala utíkat. Neutíkala jsem, protože bych se bála Callenů, utíkala jsem, protože jsem se bála těch neznámých upírů. Bylo mi jedno kam, jedidé, co jsem chtěla bylo, co nejrychleji zmizet. Slyšela jsem, jak za mnou někdo běží a ten někdo mě najednou chytil. Byl to Carlisle. Začala jsem se mlít a chtěla znovu utíkal, ale Carlisle byl silnější. „Ššššš klid Esme, uklidni se nemusíš se bát. Mám tě rád Esme všichni tě máme moc rádi a nic se ti nestane to ti slibuji" šeptal mi Carlisle do ucha. Pevně jsem Carlisla objala a rozplakala jsem se. Ikdyž jsem nechtěla, nedalo se to zastavit. „Šššššššššš" tišil mě Carlisle. Hladil mě po zádech a já se začala pomalu uklidňovat. Najednou mě vzal do náruče a někam se mnou běžel neuvěřitelnou rychlosí. „Kam mě neseš?" ptala jsem se během cesty „Domů" odpověděl Carlisle. Po pár vteřinách jsme se objevili před mým domkem. Carlisle mě zanesl do postele a lehl si ke mě. Pevně jsem ho objala. V jeho náruči jsem se cítila bezpečně. „Carlisle vy jste upíři?" zaptala jsem se

CARLISLE

„Carlisle vy jste upíři?" zaptala se mě se zájmem v očích „Ano, ale nemusíš se bát se neživíme lidskou, ale zvířecí krví." vysvětlil jsem „A řekneš mi něco víc o upírech?" usmála se Esme a já jsem viděl, že už se nebojí a je v klidu. Vše jsem jí vysvětlil a vzala to mnohem lépe než jsem čekal. Je úžasná. „Esme měla bys ještě něco vědět a asi tě to vyděsí" řekl jsem opatrně „A co?"... „Povídej zvládnu to" ujistila mě Esme s úsměvem na tváři a já začal povídat „Víš... Upíři nejsou jediné nadpřirozené bytosti v našem světě. Existují ještě..." zarazil jsem se „Kdo?" zajímala se Esme „Vlkodlaci" řekl jsem opatrně „Dopoledne jsem v lese viděla vlkodlaka, viď?" ptá tiše se Esme „Ano, ale nemusíš se bát ochráním tě" slíbil jsem jí a ona mě láskyplně objala. Byli jsme šťastní.

Tak tady je další kapitola. Snad se vám bude líbit ❤️ omlouvám se za překlepy a gramatické chyby 🤓
Vaše Adule911 😀