Midoriův Alkoholický Víkend - POZASTAVENO

3🍺

,,Fajn odpovíš až budeš chtít."

...
On mě nenutí ať mu to hned vyklopím? To mě dostalo, nikdo mi zatím neprojevil, takoví respekt k mému rozhodnutí, obzvláště Kachan. Jsem opravdu zaskočený z toho že zrovna Shigaraki tohle řekl. No nejsem mistr v utajování mích pocitů, šlo to poznat z mého vírazu. Opravdu nešlo schovat to jak moc jsem byl v šoku z jeho odpovědi. Zkrátka jsem v tomto směru naprosto průhledný.

Je tak průhledný, je to v celku roztomilé. Nicméně, to že je tady představuje krytickou hrozbu pro celou ligu. Měli bychom ho zabít nebo ho unést. Nechat ho jít je velice riskantní, jenomže mám pocit že tu je spůsob jak se půjde dát využít v náš prospěch. Je to poskok Všemocňáka, nejraději bych ho zabil abych Všemocňákovi ublížil. Existují ale spůsoby které by ho nechali trpět mnohem víc... Mladý Midoria bude možná k většímu užitku než jsem si myslel, no a kdyby ne tak ho zabiju. Zabít ho můžu kdykoliv. Když se na něj tak dívám, zajímámě od koho má ty značky na krku, vzhledem k tomu že nevipadá nějak zvlášť zamilovaně bych usoudil že možná právě kvůli tomu pije.

,,Vidím že se ti na krku začínají dělat modřiny. No myslím, že to mezi těmi cucfleky splyne. To je dobře, aspoň se tě nikdo nebude vyptávat." těším se na jeho víraz. Nemůžu si pomoct a trochu se usměji.

Sakra to to jde až tak vidět? Povzdechnu si. Proč to Kačan musel udělat. Musím teď vypadat opravdu hrozně. To je tak trapné, nejradši bych se propadl do země. Lehce se začnu červenat a trochu se skrčím.
Najednou uslyším jak se Shigaraki začne smát a dost mě tím znérvózní.

,,Pfff! Midorio co je to za pohled? Nemáš náhodou už trochu přepito? Jsi celí rudý Pfff Hahaha! " to se mi líbí, je celí nesvůj a vyplašený. To mě baví! Co to je za pocit? Docela mě to natchlo, chci si s ním trochu pohrát.

Aaa už to nevydržím v rukách svírám sklenici tak až se roztříští a střepy se mi zabodají do ruky, prudce se otočím na rudé barové stoličce a naštvaně se na něj podívám. ,,N..Ne nemám přepito! A nesmějse mi!" na krátký okamžik jsem ho probodl pohledem, v ten okamžik jsem cítil že v něm něco vzplanulo. Měl chladný úsměv ale planoucí oči.

Přistoupil ke mě a sklonil se nademnou. Mezitím to Kurogiri celé pozoroval a tiše se opíral o bar.

,,Midorio jak se hodláš zachovat?" chci vědět jestli ho nemusím zabíjet.

,,Jak to myslíš?"

,,V případě že bychom ti dovolili odejít. Mlčel bys? Neřekl by jsi o nás nikomu? A o tom kde nás najít?"

,,To nevím..."

,,Uvědomuješ si v jaké jsi situaci?"

,, Ano uvědomuji a nejsem si po pravdě jistý proč tu vlastně jsem."

,, A já si nejsem jistý proč jsem tě vlastně ještě nezabil. Tím chci říct že bychom mohli udělat dohodu."

,, Jakou dohodu?"

,,Nikomu o tomto místě a ani o nás neřekneš a já tě nezabiju. Zní mi to docela fér. Nemyslíš?"

,,A jak mám vědět že nelžeš? Že to není jen jeden z tvých plánů?"

,, A jak mám vědět já že to opravdu někomu neřekneš? Nebudu u toho abych tě hlídal. Budu muset svůj osud i osud celé ligy nechat v těchto pořezaných rukou." idiot takhle si ničit ruce.

Pomalu si k sobě přitáhl mou ruku a začal mi z ran vybírat střepy. Překvapilo mě s jakou přesností je vyndával z ran, tak aby nenadělal žádné škody. Skoro to nebolelo ale cítil jsem jak mi pulzuje ruka. Když mi z dlaně vyndal všechny střepy, sklonil se a olízl mi rány. Díval se mi při tom do očí. Já jsem celí zrudl.

,,Shigaraki?! C.. Co to děláš?!" ucukl jsem s rukou k sobě a sikl protože jsem trhl s ranama. Shigaraki si olízl rty a odtáhl se. Pak mě popadl za mikinu a postavil mě.

,, Běž domů Midorio."

,,Shigaraki..."

Ukázal kývnutím na dveře, viděl jsem v něm trochu napětí a tak jsem vstal a šel. Když jsem za sebou zavíral vchodní dveře a stál na ulici, měl jsem všechny pocity pomíchané. Ohlídl jsem se jestli se mi to vše jen nezdálo, ale silueta v okně mě ujistila že ne. Doma po tom co jsem si dal sprchu jsem padl do postele a asi 4 hodiny nemohl usnout. Máma se v noci nevrátila. A já konečně usl.

...

Mezitím
Midoria odešel z baru a chvíli po té se Kurogiri zadívá na Tomuru.
,, Shigaraki co mělo tohle znamenat?"

,, Napadlo mě že bych ho mohl zapojit do naší hry, je to zajímavá osoba, ale mám nesmírnou chuť ho zabít. Mím cílem je dostat Všemocňáka a on mi v tom bude velmi užitečný, proto ho zatím nezabiju."

,,To chápu ale, i tak to je risk. "

,, To žít v tomto prolhaném světě je risk. "

...

Ráno mě zbudí ledová voda kterou mi někdo vylil do obličeje.
,, Izuku! Víš jaký jsem o tebe měla strach? Dokážeš si představit co jsem prožívala?" proč tak vyšiluje? Co se stalo?

,, Co se děje?! Proč se tak rozčiluješ?"

,, Proč se tak rozčiluji?! Večer jsem ti volala a nebralsto! Volala jsem ti asi 20krát! Bála jsem se že se ti něco stalo."

,,Vždyť mám mobil tady a nic jsem nes..! Kde je?! Přísahám že jsem ho měl v kapse." sakra kde je? Já ho stratil? Nebo mi ho možná vzal Kachan? Sakra.

,,Nejspíš jsem ho nechal ve škole promiň mami."

,,A co to máš na krku? Někdo tě snad bije?"

,,Co?! Ne to mám od přítele a.!" co to sakra melu?! Vždyť máma neví ani to že jsem gay a ani to, že mě šikanují. Počkat od přítele? Hhh...
Proč jsem po ránu tak nepoužitelný? Může za to to pití? Nebo snad to že jsem skoro nespal?

~ticho~

,, Izuku... Ty jsi.. "

....

Blížím se ke škole, tenhle den teprve začal a já si už přeju aby skončil. Značky a modřiny na krku jsem se nesnažil nijak skrýt, Kachan by mi to dal sežrat. Pořát mi ale vrtá hlavou, kde je můj mobil. Doufám že jsem ho nestratil. Bylo by to zlé němužu si teď dovolit jiný. Mezitím se už blížím ke schodům od školy a slyším jak za mnou běží a volá otravná Uraraka. Už zase slyšim ten stereotypní rozhovor. Ahoj Deku, takže už jsi tady haa. Je to moje kamarádka, ale poslední dobou je hodně otravná. Hlavou mi teď probíhá milion myšlenek a nemám kapacitu na to abych si s ní povídal o jejích problémech. Nadšeně se ke mně přisaje a snaží se být zajímavá jejími problémi, kdyby se o mě opravdu zajímala, tak si všimne že můj krk je doslova tak barevný jako by ho přejelo auto. Ale však co, takoví už lidé jsou.

Po vstupu do třídy uvidím že Kachan ještě není ve třídě, to je divné. Většinou tu je jako první. Položím si batoh vedle lavice a vezmu si pár učebnic. Mezitím se vedle mě objevila Tsu Chan, moje nejlepší kamarádka.

,,Midorio? Co to máš na krku? Stalo se ti něco?"

,,Ne to je dobrý Tsu chan. Ale jsi hodná že se ptáš."

,,Midorio jde.. jde o to s tím Bakugem? Já měla jsem o tebe trochu starost a tak jsem tě jednou sledovala. On on tě bije že? "

,,Nic takového... A už mě prosím nesleduj.."

Crrrrrrr

Všichni se usadili na své místa a poslední z nás přiběhl do třídy. Poslední vešel Katsuki a šlo na něm vidět, nebo zněj spíš zářilo to že je napruženější než normálně. Dnes asi příjdu o žebra za ten včerejšek. Prošel kolem mě a udělil mi jedno zabití pohledem. Do třídy přišel Aizava a začala hodina.

No a máme tu další kapitolu. Doufám že se líbí. Upřímně jsem zvědavá co z toho vyleze :) Chtěla bych se zeptat jak se vám to zatím líbí a taky na to, kdo se těší na 4 sérii Boku no Hero Akademia! 😃🍺💚💛💚💛💚💛💚💛💚💛💚💛💚💛