Přemýšlela jsem jestli mu to mám říct nebo ne... A řekla jsem si že si to nechám pro sebe. Jako kdyby mi četl myšlenky se zeptal ,,Takže asi nemáš v plánu mi to říct že?". Jen sem mlčky zakroutila hlavou.
Vyndal z batohu deku a položil jí na zem. Sedl si a gestem mi naznačil abych si sedla k němu. Bez váhání jsem si přisedla. Přitulil se ke mě a opřel si hlavu o mé rameno. Jakékoli slovo by tuhle krásnou chvíli mohlo pokazit. Tak jsme tam jen tak seděli.
Bylo mi jasné že to nenechá jen tak. A taky ne. ,,Proč mi to nechceš říct?". Tady už mi žádná výmluva stačit nebude. ,,Prostě se bojím... Že ti ublížím... Nebo že zase přijde za mnou... Nebo někdo jiný..." začaly mi slzy téct po tvářích. Zvedl hlavu a podíval se na mě. Setřel mi několik slz prstem. ,,Kdo přijde?" zeptal se. ,,Felix... Felix ze Stray Kids..." sklopila jsem svůj pohled k zemi. ,,Ať už přijde kdokoli.. Já budu s tebou" usmál se. Já zvedla hlavu a on mě políbil...
Ještě jsme tam pak seděli nějakou chvíli mlčky. Pak usoudil že už je pozdě a že mě doprovodí domů. S úsměvem jsem odmítla. Před branou mě ještě několikrát políbil. Cestou jsem přemýšlela co se právě stalo. A moc jsem u toho nevnímala okolí...
Probraly mě až známé hlasy pár metrů ode mě. ,,No tak za ní běž a řekni jí to!". Minho? ,,Bože ne! To nemůžu!". Felix?! ,,Vždyť jde před tebou! To je to tak těžký?!". ChangBin.. Rozhodně mluví o mě. Asi jim nedošlo že je slyším... Tak jsem se rozhodla zabočit a opřít se o stěnu. 'Řekni jí to!'... Co?!" Čekala jsem jestli za očí za mnou. Kroky náhle utichli.
,,Super, fakt super! Určitě vás slyšela tak radši zahla... Děkuju fakt!" slyšela jsem naštvalého Felixe. ,,Třeba na tebe čeká" snažil se ho uklidnit ChangBin. ,,Ale... Hezká fakt byla... Chápu že jí máš rád. Určitě je i hrozně milá a hodná..." zasnil se Minho.
Co se to sakra dějě?!
Proč mě všichni mí idolové mají rádi?!
Ještě tu chybí Seventeen a už se asi zblázním...
Ach bože...
,,Jsem rád že se ti líbila ale ruce od ní pryč jo?" začal žárlit Felix. ,,Tak jdeš za ní nebo ne?!" řekl ChangBin. ,,Já se ale bojím.. Chápeš?! Bojím se holce vyznat své city." Felix skoro šeptal. ,,Bože s tebou je to těžký..." stěžoval si Chan. ,,Jenže tys nikdy nikoho nemiloval..." ,,Hele... Můj milostný život nech na pokoji a padej za ní nebo tě k ní osobně odvedu!" Chan už ztrácel trpělivost. ,,Ale-" ,,Žádný ale! Padej!". Pak byl slyšet povzdech a následně kroky.
Jakmile se objevil zpopza rohu naše pohledy se střetly. Nejistě se usmál, tak jsem se usmála taky. Přišel až ke mě ,,Ahoj... Já.. Chci se ti omluvit za... To co jsem udělal... Ne-nechtěl jsem to udělat.. A... Chci tě na oplátku pozvat... Pozvat na večeři... Jestli teda budeš chtít... Chápu jestli odmítneš.." dostal že sebe. ,,Jasně že budu chtít. Kdy?" usmála jsem se. ,,No.. Dneska... Ale jestli chceš tak i jindy". Bylo na něm vidět že se stydí. Chudáček.
,,Takže dneska, platí". Úplně se rozzářil. ,,V půl šesté tě budu čekat před domem. Jo a.. Vem si s sebou roušku.. Jestli máš. Novináři jsou úplně všude" zasmál se. ,,Jasně, chápu. Tak večer" jemně zrudnu a odejdu. Za sebou jsem slyšela jásot. Musela jsem se zasmát.
Domů jsem dorazila asi ve dvě hodiny. To mám ještě spoustu času. Šla jsem si napustit horkou vanu. Potom jsem dokořán otevřela skříň. Přehrabovala jsem se nejprve v džínách a tričkách, ale pak mi došlo že lepší budou šaty. Začala jsem tedy koukat po nějakých vhodných.
Ne.. Ne.. Ne... Ne.... Hm.. I když.. No radši ne... Ne.. Ne.. Ne.. Jo!
Vyndala jsem že skříně černé krátké šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(kdybyste chtěli někde hledat šaty, tak V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NE v Google obrázkách😐)
Ty budou na večer ideální.
Šla jsem si něco udělat s vlasy. Přemýšlela jsem nad všelijakými účesy, ale nakonec jsem se rozhodla nechat si vlasy rozpuštěné. Jen konce si navlním. Měla jsem to za chvilku hotové, tak jsem se šla nalíčit. Jen lehký make up.
Když jsem byla připravená bylo asi pět dvacet. Stihla jsem to akorát. Ještě jednou jsem překontrolovala obsah kabelky a sešla po schodech dolů. Už jsem sahala po klice vchodových dveří, když mě zastavila máma. ,,Kam jdeš? A s kým tam jdeš?" zvedla obočí. Povzdechla jsem si ,,Jdu na večeři s Felixem. Pozval mě." ,,A tos mi něco nemohla říct dřív?! Jsem tvoje-" přerušili jí zazvoněním zvonku. ,,Běž.. A užij si to." dala mi rychlou pusu na čelo. ,,Díky mami" a odešla jsem z domu.
Před černým BMW na mě čekal Felix. Měl na sobě černé sako. ,,Sluší ti to." řekl na pozdrav. Trochu zrudnu. ,,Díky, tobě taky"
