Midoriův Alkoholický Víkend - POZASTAVENO

6 🍺 Domácí Léčení

Shigaraki mě odnesl do jeho pokoje. S lehkostí a něžností se mne snažil uložit na postel. Tak abych si nenamáhal zraněný krk. Na své ruce jsem si všiml kusu utržené látky, jejíš účel jakožto provizorního obvazu splňovala překvapivě dobře. Podložil mi hlavu polštářem a pod krk mi dal speciální polštářek. Přikryl mě po pas lehkou přikrývkou a pak se začal přehrabávat v lékárničce. Kterou z nějakého důvodu měl na zámek.
Byl jsem unavený a všechno mě bolelo. Shigaraki se vrátil k posteli i s lékarničkou a pak mi vzal opatrně ruku. Snažil se opatrně sundat provizorní obvaz, ale i tak jsem se neudržel a sikl. Rána stále krvácela a byla celá napuchlá, jakýkoliv pohyb mě bolel.
Shigaraki si tu ruku přitáhl blíž a krev mi olízl. Následně se na mě zadíval a tvářil se lehce provinile.

,,Teď to zabolí. Vyčistím ti ránu."

Stisknu zuby a snažím se připravit na to co příjde. Jenomže když mi nalil alkohol na ránu. Ne jen že jsem pochopil, že jim došla dezinfekce, ale i to že zatknout zubi zdaleka nebude stačit. Výkřik mi málem vyrazil dech a  zakousl jsem se do polštáře abych stlumil vzlikání. Shigarakimu to bylo líto byl naštvaný že se mi to stalo a zároveň šlo poznat že má o mě strach.
Po pravdě se cítím líp, když je tu u mě. Je to zvláštní, ale chci mu být na blízku. Obvazem mi pak zavázal dlaň, vypadalo to trošku komicky, když má vždy jeden prst zvednutý. Když obvaz utahoval tiskl jsem polštář silněji.

Otevřu oči a kouknu se nahoru, protože mi Shigaraki prstem utřel slzu z tváře. Nachystal mi nějaké prášky proti bolesti. Chtěl jsem si je vzít sám, ale trhl jsem sebou, když jsem pohl s onou rukou. Shigaraki vzal do prstů dva prášky a přiložil mi je k ústům.

,,Otevři pusu Midorio, a nekousej radši je spolkni."

Pomalu jsem otevřel ústa a vzal si od něj lék. Následně mi podal sklenici s vodou a já se napil.

,,Shigaraki. Díky."

Shigaraki se usmál a odložil lékárničku. Šel směrem ke dveřím a pak se na mě ještě chvíli podíval.
Nevím proč ale rozbušilo se mi srdce. Jeho pohled byl až návykoví.. Já nechci aby odešel. Chci aby tu se mnou zůstal.

,,Kam jdeš?"

,,Neboj se, jen ti jdu pro speciální vodičku na ten krk. Mezitím by ti měli zapůsobit prášky. Tady ti nic nehrozí, já se hned vrátím." sakra! Nechci odejít ani na chvíli. Nejradši bych si ho vzal hned a tady. Až Dabiho najdu vymlátím z něj duši! Jeho krk na tom není dobře a o jeho ruce, o jeho nádherné ruce ani nemluvím. A kvůli tomu že ve svích řadách nemáme léčitele, tak mu nemůžu pomoct víc než pár obklady a mastmi.

Shigaraki se usmál a pak odešel z místnosti. Ležel jsem na posteli a přemíslel nad svími pocity.
Buší mi srdce, když se na něj dívám. Chci být s ním a nechci aby mě nechával o samotě. Prsrem zdravé ruky si přejedu po rtech. Když mi dával prášky, jeho prsty se dotkli mích rtů. Byli tak jemné... Aaa nadčím se tady zamýšlím! To přece nejde nebo jo? Já ho mám rád? Má rád on mě?
Zrudnu a zdravou rukou si zakrývám obličej.

Mezitím

Midorio, neříkám že mi pohled na krev nebo utrpení vadí, ale nechci aby ti ubližoval někdo jiný. A už vůbec aby jsi brečel kvůli někomu jinému. Je to zvláštní, nejdřív jsem myslel že tě jen využiji proti Všemocňákovi. Ale teď k tobě něco cítím a jsi první ke komu něco takového cítím.

Procházím chodbou a překročím vyražené dveře obíváku. Tolik spáleného nábytku. Dabi by se měl ovládat. Vkročím do baru a mím směrem se upřou oči od Kurogiriho a Dabiho.

,,Dabi mi už řekl co se stalo. Jak je na tom?"

,,Jak bys řekl?!"

Kouknu se na Dabiho a rozložím ho pohledem. Ten mi pohled oplatí a arogantně se usměje.

,,Nevěděl jsem že jsi ho škrtl ze seznamu. Vlastně jsem si s ním pohrál ještě než jsi to rozkázal, tudíž mě nemůžeš potrestat. Ale musím říct že máš dobrý vkus, jeho sténání a kvílení je hudba pro mé uši."

,,Ty sráči!" natál jsem ruku a chtěl ten kus hovna smazat z povrchu země. Naneštěstí moje debilní chůva mou ruku zadržela a poslala portálem jinam. Hhhhh! Mám chuť vraždit!
Kurogiri si hleděl svého, jen kontroloval abychom se nezabili. Ale na to byl zviklí až moc dobře.

,,Ale Shigaraki, to vypadá že to s ním myslíš vážně co? Kdo by to řekl. Zrovna vy dva. Neboj se, až tě omrzí já si s ním rád pohraju."

,,Drž hubu Dabi!!! A opovaž se na něj jen podívat. Nikdo kromě mě se ho nedotkne! Rozuměls tomu?!

,,Dabi! Shigaraki! Nemyslíte že by to už stačilo? Jste jako děti. Musíte se naučit spolu vycházet, jinak budeme mít problémy. Jo a Shigaraki informoval jsem pár skupin a v jedné je někdo kdo by mohl Midoriovi pomoct."

,,Kdo je to? Umí léčit?"

,,Ne to ne, ale umí z rukou vytvořit speciální mast, která urychluje léčbu."

,,Ať ji ihned vyrobí, já si zatím vezmu nějakou flašku a vyčistí mu rány."

,,A nechceš počkat? Pokud mu do těch ran naliješ alkohol bude to bolet."

,,Já vím ale toužím ho slyšet."

Popadl jsem flašku a šel za Midoriou. Chudáček ještě netuší že mi bude muset vynahradit škody a útratu které si tu nadělal. Vemu mobil a volám jeho mámě, pár dní se tu zdrží.

Současnost

Kolik je tak asi hodin? Už by se mohl vrátit. Ale je pravda že prášky zabírají, ruka mě už tolik nebolí a krk trochu taky. Najednou slyším jak se otvírají dveře a otočím hlavu abych ho viděl. Shigaraki otevřel dveře a já cítil úlevu.

,,Ahoj vidím že neseš flašku, ale jak hádám tak není pro mě že?

,,Ale vlastně ano. Akorát místo toho aby ti její obsah protéká krkem, ti poteče po krku. Dal bych ti napít, ale máš v sobě léky a na ty pít nesmíš."

,,Jak dlouho ta léčba potrvá? Máma bude mít strach."

,,Neboj už jsem jí volal že ti není dobře a že pro jistotu budeš u mě aby se ti po cestě domů neudělalo ještě víc zle. A navíc přišel čas zůčtování."

,,Jak to myslíš?"

,,Jak asi? Pokud vím tak jsi nezaplatil za tu láhev co jsi vypil první den. Nezabil jsem tě a to mě stálo mnoho sebekontroly, bylo to opravdu vyčerpávající. Pak jsi si tu zapoměl mobil a já ti ho musel nabít, aby fungoval. To víš elektřina není zadarmo. Potom ti Kurogiri řekl aby jsi zůstal na místě, ale ty jsi neposlech a následkem toho nám zhořela polovina obíváku. A když k tomu všemu přičtu účet za tvou léčbu. No nechci ti kecat, ale nebude to levné.

Jsem v háji, nemám žádné peníze a už vůbec ne tolik, abych si mohl dovolit se takto zadlužit.

,,Shigaraki já.. já nemám peníze na tohle všechno.. "

Shigaraki se usmál a přistoupil k posteli. Sledoval mě a přitom měl ten nádherný výraz. Najednou vylezl na postel a sedl si na mě obkročmo. Překvapeně jsem na něj hleděl. Sklonil se ke mě tak, až se naše tváře málem setkali.

,,Chci to vynahradit jinak Midorio."

Na Shigarakiho tváři se objevil rudý pruch nahromaděné krve. Který značil to že je Shigaraki nervózní. Vypadal nádherně. Následkem toho jsem zrudnul. A byl jsem polapen v jeho pohledu.

,,Shigaraki."

,,Midorio.."

Shigaraki se ke mě sklonil a políbil mě. Bylo to jako bych na tento okamžik čekal celou dobu. Rukou jsem mu chytil tvář a přitáhl si ho blíž. Toužil jsem po něm a myslím že on po mě taky.