Jizvy

Výběr

Mirion vzala jeden z metrů visících u zrcadla, ve kterém jsem se mohl spatřit od konečků bot až úplně nahoru. Kdyby si sem stoupl Den, který je jen o trošku vyšší než já, viděl by na sebe stejně dobře. Dívka mi začala měřit šířku ramen, obvod hrudi a pasu. Snažila se mě moc nedotýkat, ale u měření obvodu to nešlo. Pak se přemístila na délku nohou, aby pak podle toho vybrala správné kalhoty. 

Jen jsem tam stál a nechal ji, aby dělala svou práci. Přes zrcadlo jsem se díval na Dena, který mi pohled opětoval. Taky po očku kontroloval pohyby Mirion, která na sobě nedávala nic znát. Možná protože byla na takový pohled zvyklá. 

Dívka se postavila a upravila si rozpuštěné hnědé vlasy. Zapsala si hned do bloku vedle připravený rozměry a vytrhla papír. Prošla mlčky kolem mě a šla do jedné z uliček s košilemi. Den ji následoval. Taky jsem se otočil a šel za nimi.

,,Váš přítel má výborné parametry. Na takové tělo se velmi dobře hledají košile, takže budete mít poměrně široký výběr," řekla zamyšleně a prohlížela si cedulku jedné z košil. Zvedla ji do vzduchu a pustila. Ramínko s košilí však nespadlo. Viselo ve vzduchu, jako kdyby bylo k něčemu přidělané. Ani mě to moc nepřekvapilo. Tak nějak jsem si na magii zvykl. Bodejť by ne, když žiju ve světě, který je prakticky na magii založený.

Po chvíli se ve vzduchu vznášely jen tři košile. Původně tam jich mělo být víc, ale Den hned začal vybírat a přemýšlel, která košile je dobrá a která se mu nelíbila, šla zpět, kde ji Mirion vzala. Já jen mlčky přihlížel. Občas jsem řekl, která by se mi líbila víc, ale většinou jsem byl zticha. 

Den se díval zamyšleně na košile. Zřejmě přemýšlel, která by mi sekla nejvíce. Jelikož to měly být košile pro mě, začal jsem se na ně dívat taky, ale upřímně, jsem neviděl skoro žádný rozdíl.

,,Mohu si všechny tři vyzkoušet? Podle toho bych pak vybral, jaká by mi padla nejlépe," řekl jsem po chvilce ticha, které nikam nevedlo. Pohlédl jsem na Mirion, která jen kývla a pohledem zabloudila ke kabinkám. Vzal jsem si všechny tři ramínka s košilemi a šel si je zkusit. Na Dena jsem see ani nepodíval. 

Po chvíli jsem se vynořil v jedné z nich. Trochu mi byla těsná v oblasti ramen. Den si mě bedlivě prohlížel. Podíval jsem se na Mirion, která se tvářila celkem spokojeně. 

,,Otoč se... Je ti to pohodlný?" zeptal se najednou upír. Udělal jsem tak, jak chtěl a pak jsem na sebe pohlédl ještě do zrcadla. No... Jestli chci koupit nějakou dobrou hezkou košili, tak by mi měla padnout.

,,Ramena trochu. Zkusím druhou," poznamenal jsem a zavřel hedvábný závěs za sebou. Sundal jsem ze sebe košili a pověsil ji zase na ramínko, abych ji nezmačkal hozením na židli, na které jsem měl tričko. Vzal jsem další a oblékl si ji. Padla mi. Prohlédl jsem se v zrcadle. No a ještě jsem si pro efekt prohrábl vlasy...

Odhrnul jsem závěs a ukázal se upírovi ze všech stran. Ten si mě měřil pohledem kritika se založenýma rukama na hrudi. Pak se otočil na dívku, jestli nebude mít nějaký komentář. Přece jenom ona měla víc zkušeností než Den. 

,,Myslím, že vám padla, nemám pravdu?" řekla verdikt a pohlédla mi do očí. Až teď jsem si všiml, že má čokoládově hnědé oči. Pohled mi oplácela, ale nedokázal jsem z něj nic vyčíst. 

,,Ano, to máte. Myslím, že ani nemá cenu si zkoušet tu třetí. S touto jsem spokojený," odpověděl jsem jí s úsměvem a potichu doufal, aby se usmála taky, aby neměla tak prázdný výraz. Úsměv mi oplatila a její oči se nepatrně rozzářily. Jakékoliv oči jsou krásné, když se usmívají. A teď jsem si to jen potvrdil. 

,,Výborně. Máme vybráno. Teď k tomu nějaké kalhoty a sako," poznamenal Den a povolil ruce, které měl zkřížené na hrudi a šel ke mně. Prohlédl si mě ještě zblízka a pak poslal do kabinky. Ještě před tím nezapomněl na pusu, která hlasitě mlaskla. Jen jsem se ušklíbl a zalezl do kabinky, abych se převlíkl. 

,,Tu košili si ještě nechte.Chci na ni zkusit sako," zavolala na mě dívka a já ustál v rozepínání druhého knoflíku. Odhrnul jsem závěs, který mi byl stejně k ničemu zatažený a čekal na sako. Viděl jsem Dena, jak polemizoval s Mirion, jaké barvy má být sako a, jak jsem odtušil, bylo černé. 

Hned jsem si jedno sako zkusil a Den držel ještě jedno ramínko s černým sakem, které mi přišlo absolutně totožné s tím, které jsem měl na sobě. Mně se líbilo, ale Den se tvářil, že se mu nelíbí. Otočil jsem se na něj a pohlédl s otázkou v očích. 

,,Mi přijde trochu krátké. Zlato, zkus si tohle," oznámil a podal mi ramínko s druhým sakem. Nevím, jestli to udělal, protože se mu to sako opravdu zdálo krátké, nebo jen, aby mě tak hezky oslovil. Každopádně jsem si sako zkusil. Ano, možná bylo o centimetr delší, ale to moc roli nehrálo, ne?

,,Ano, tohle je vizuálně lepší," sdělila svůj názor dívka a převzala od Dena ramínko s údajně krátkým sakem. Pak mě poslali se převléct. Zalezl jsem poslušně do kabinky a zatáhl hedvábný závěs. 

Jen co jsem skončil s věšením saka na ramínko a začal s rozepínáním knoflíků u košile, Den mi prostrčil  kalhoty. Vzal jsem si je a zase si zapnul první tři knoflíky. Oblékl jsem se do kalhot a odhrnul závěs. A zase na mě čekaly dva páry očí, které se na mě koukaly jako na nějaký produkt v obchodě a posuzovaly kvalitu. Ukázal jsem se jim ze všech stran, ale podle Denova pohledu jsem měl už ve všem jasno.

,,Jo, berem. Jsou ideální," řekl jen krátce upír a pohlédl mile na Mirion.Ta mu věnovala milý úsměv. Zamračil jsem se trochu. Na mého upíra se nikdo takhle dívat nebude. 

Zatáhl jsem za sebou prudce závěs a sundal si kalhoty a košili. Oblékl jsem se do civilu a všechno ostatní pověsil na ramínka. Vyšel jsem už trochu klidnější ven a šel k Denovi. Jen mě mlčky objal kolem pasu a krátce políbil. 

,,Jsi tak neskutečně sexy, když žárlíš," zavrněl mi do ucha a promnul mi zadek. Měl jsem chuť ho přes tu ruku plesknout, ale to by bylo moc hlasitý. Jen jsem se od něj odtáhl, aby na mě nemohl, a šel směrem k pokladnám.

Po očku jsem se na upíra díval. Už už vytahoval peněženku, aby zaplatil. Ha, smůla, já tu taky mám peněženku a nejen peněženku, mám v ní dokonce i peníze! Takže máš smůlu, upírku.

Položil jsem věci na pult, aby prodavačka mohla spočítat cenu a odstranit ostrahu pro krádež pouhým lusknutím. Ke mně už stihl přijít Den s peněženkou v ruce. Pohlédl mi na ruce, ve kterých jsem držel stejný předmět jako on.

,,Kampak s tou šrajtoflí? Já platím," poznamenal nenuceně a vzal mi peněženku. Bylo mu úplně jedno, že jsem překvapeně vyjekl. Zastrčil si mou peněženku sobě do kapsy kalhot a bedlivě poslouchal cenu, zatímco já se pokoušel dostat ke své peněžence. Marně.

Den vzal všechny věci v tašce a šel k odchodu. Po cestě mi hodil peněženku. Chytil jsem ji a zastrčil k sobě do kalhot. Vyšel jsem za ním ven a šel nabručeně směrem k hotelu. Den mi to ale nedovolil. Objal mě kolem pasu a políbil na tvář.

,,Lásko, noták... Ber to jako dárek ode mě, ano? A ještě potřebujeme boty... Jestli tak moc chceš, můžeš je tentokrát zaplatit ty," zamumlal mi do ucha, které následně lehce skousl. potichoučku jsem vzdychl, aby to mohl slyšet jen on, a natiskl jsem se na něj. Ale pořád mi vrtalo hlavou proč to všechno potřebuju.