Monty přijal své jméno a snažil se rozdávat radost. A to každému vlkovi, svým sestrám a dokonce začal rozdávat radost i každému kamínku. Už trochu povyrostl a zjistil jména svých rodičů a sourozenců. Jeho máma nesla jméno Mois a otec se nazýval Galadem. Jejich další jména však neznal. Věděl, však že jeden z nich musí nést rod Lost Cold, jelikož Monty dostal do svého celého jména i tyhle slova. A jeho sestry? Ty se jmenovaly Lex, Reaken a Miru. Jedna jeho sestra však byla tak slabá, že se už narodila mrtvá. Bez známek života. Maminka mu říkala, že neměla vůli s nimi žít. A tatínek sváděl její smrt na Montyho. A to teprve měl pár týdnů!
Vlci ze smečky, kde patřili často říkali jeho otci, kde sebral takový kus prkna, polena, kamene a jak je možné, že může být příbuzný k těm dvěma princeznami... Pokaždé, kdy to slyšel. Jeho srdce pukalo a na tváři se mu objevovali velké slzy. Vždy přišel za svou matkou a zachumlal se do její srsti. Vždy ho to však zlomilo. A jeho matku to mrzelo. Postupně si začala všímat, že ho úplně všichni odvrhují. Občasně se chodila dívat na hrajícího Montyho s kamením. "Proč se nejdeš hrát za Lex?" Zeptala se ho matka. On jí jen trochu smutně odpověděl jasně a stručně: "Ona mě nechce."
To bylo vše, co jí stačilo. Okamžitě přišla za Montyho sestrou a okřikla ji. Donutila, aby pozvala Montyho a aby si hráli spolu. To však Lex odmítla s tím, že jí to nakázal otec s Montym vůbec nemluvit. Její pohár trpělivosti přetekl a naštvaná se vydala za Galadem, který momentálně seděl na kameni za úkrytem a pozoroval Reaken jak se učí sama lovit.
"Chtěla bych si promluvit," řekla Mois a vyskočila za svým druhem. Ten pozvedl tlapku a odvolal tím svou dceru do úkrytu. Ta si sice mírně naštvaná odešla.
Montyho vlčí zvědavost se projevila a jevil silný zájem se stavit k mámě, která před chvilkou odešla a on byl nerad bez ní. Navíc se chtěl podívat na mámu, jak o řeší. A minimálně se k tomu i nějak vyjádřit. Přišel však ve velmi nevhodnou chvíli.
Galad a Mois mezi sebou již prohodili trochu slov. A nyní Galad zvýšil na vlčici hlas a se skočil dolů. "Tak pojď! Ale říkám ti, že je ten Montyn je bezcenný!" Zakřičel. Montyho to ihned posadilo na zadek a s vykulenými oči je sledoval. Mlčel. Jeho oči zalily slzy, hluboce polykal a vzlykal. "Bez-cenný?" Zopakoval tiše a shodil pohled na své tlapky. Vyrušilo ho až zavrčení jeho matky. Zvedl hlavu a přes slzy se snažil je sledovat.
Jeho matka obcházela Glada v kruhu, ten jí však dovolil udělat pouze jedno kolečko a ihned po ní skočil. Svalil ji k zemi a přitom všem neustále silně vrčel. Galad se zakousl do Moisině tmavé srsti. Celým údolím bylo slyšet křupnutí. Monty se okamžitě postavil na nohy a utíkal zděšený pomoci své matce. Stačilo mu však jen jediný pohled na zakrvenou tvář Mois a už si svůj čin rozmyslel. Ten obraz se mu zaryl do paměti. I když přivřel oči, stále ji viděl. "Mami?" Zeptal se udiveně a pohlédl na tvář svého otce. "T-y! Zabi-jáku!" Vykřikl a skočil po něm. Galad ho však odhodil ze sebe jediným kopnutím a malinký Monty letěl nadsvětelnou rychlostí na kámen, kde upadl na zem. Zemřel? Upadl do bezvědomí? Usnul?
ČTEŠ
Svit Úplňku
Fantasy„Někdy si vážně říkám, jestli jsou vlci jen obyčejná zvířata, nebo nadpřirozené bytosti." Monty. Vlk, který to prostě odmala neměl lehké. Otec tyran, matka pod drnem a k tomu dvě fifleny jako sestry? Jde ještě horší kombinace?
