Život Charlotte

Prolog

Život není jako kniha, která má úvod, zápletku a závěr, který v 99 % případů končí šťastně. Život má spoustu zápletek. Na vyřešení některých by stačila jedna strana, na některé by nestačilo ani sto kapitol. A ne vždy končí šťastně. Život je krutý, zákeřný a nemilosrdný. V nejhorších situacích si vždy najde další problém a místo snadného řešení, si přisadí. A i přes to, se mezi lidmi najdou optimisté, kteří si udrží hlavu nad vodou, kteří vidí ve všem dobré a věří ve šťastné konce. Nejsou to lidé, ke kterým by byl život milosrdný a šetřil je. Život není milosrdný. Život je pěkná svině. A optimisté jsou optimisté jen díky vlastnímu myšlení a víře, že vše bude dobré. Optimisté jsou snílci a dobrodruzi, nebojácní hrdinové skrytí v davu, kteří tiše čekají, až si k nim někdo přijde pro trochu toho optimismu a povzbuzení. Jsou tu pro druhého, protože ví, že ne všichni mají své osobní slunce. Ví, že nad některýma se vznáší tmavý mrak, který nepustí sluneční paprsky k nim, a trápí je nekonečným deštěm.

Takto by se dala popsat Charlotte. Optimista s realistickýma chvilkami, které nikdy nesklouznou k temnotě, ale drží se na světle. Vždy připravená pomoct druhému s jakýmkoli problémem, a přitom sama v nekonečné spirále vlastních problémů, které se mnohdy zdály neřešitelné. Otcův alkoholismus, vlastní neviditelnost, stydlivost, pocit méněcennosti... A stále tak optimistická! Ne vždy dokonalá, ale vždy svá. Bez přetvářky, bez make-upu, bez nespočtu přátel. Protože k čemu jsou vám stovky přátel, když se nemůžete nikomu z nich svěřit. K čemu jsou vám prázdná slova prakticky neznámých lidí, kterým jen ze zvyku říkáte kamarádi. Důležití jsou ti, kteří jsou tu za každé situace a je vám s nimi dobře. Kteří si na kamarády jen nehrají, ale skutečně jimi jsou.

Taková je zkrátka Charlotte.