#Someday

12. část - New start ?

Na začátek chci jenom říct, že se tu teď objeví nová postava Luke Hemmings (20) a je to sice Luke ale v příběhu není slavnej ani nemá skupinu:)

Procházím okolo pár skupinek stojících před školou a snažím se nevnímat jejich pohledy a narážky. Jdu dál a zvýším si hlasitost do sluchátek. Procházím okolo skříněk kde se zrovna dva od sebe nemůžou odrtrhnout. Ta holka je mi povědomá ale ten kluk ne. 

Celý den ve škole, utíkal hrozně pomalu a já myslela, že asi radši skočím z okna. Celý den byl jenom o tom jak se máme a nemáme chovat, že nás čeká poslední rok a musíme si dát záležet a já nevím jaký ještě kecy. Jen co jsem slyšela: ''Tak pro dnešek už můžete jít'' tak jsem se rychle zvedla ze židle a už jsem tam nebyla. Procházím přes parkoviště a říkám si proč nejezdím autem když jsem ho dostala k 18tinám, mohla bych tu každé ráno jenom zaparkovat a bylo by to. Ale při každé minutě v autě si vzpomenu na Joshe a pak nejsem schopná ujet ani pět metrů. 

Už jsem byla uplně na konci parkoviště když jsem si všimla kluka opřeného o auto a jeho pohled na mě. Snažila jsem se koukat do země a rychle okolo projít ale on mě zastavil. ''Ahoj'' usmál se. ''čau, potřebuješ něco?'' odsekla jsem. ''Ani ne, jenom nevíš jestli už poslední ročník skončil?'' dál se usmíval. Musím uznat, že byl dost pěkný hlavně ten jeho piercing ve rtu upoutal mou pozornost. Nemůžu takhle myslet, Saam vzpomatuje se! ''Ehhm, jo už jsme skončili.'' pousmála jsem se a chtěla jsem odejít. ''Jo tak to znáš asi mojí ségru, jsem Luke,Luke Hemmings'' usmál se a podal mi ruku. ''Sam, Sam Green.'' pousmála jsem se. ''Myslíš Chloe, že?'' usmál se na mě. ''Jo tu myslím, hele tamhle jde.'' ukázal před sebe. ''Tak se snad ještě někdy uvidíme'' usmál se. ''Třeba'' řekla jsem a odešla jsem. 

(Z pohledu Luka)

''Třeba'' odpověděla a rychle odešla. Ta holka má něco do sebe, je obyčejná ale zároveň z ní něco cítím. Nevypadala ale zrovna šťastně, musím o ní zjistit víc.

''Ahoj sestřičko'' objal sem Chloe. ''Ahoj Lukuuu, ty už jsi doma?'' usmála se na mě . ''Jak vidíš tak už jsem tady. A jen tak se mě nezbavíš, našel jsem si tu práci a chvíli u vás budu bydlet než si najdu vlastní byt.'' usmál jsem se. ''To je supeeer'' znovu mě objala. Měl sem jí rád, je to mojé malá sestřička i když je jenom o 2 roky mladší než já. ''Hele Chloe? Znáš Sam Green?'' pousmál jsem se. ''No, tu zná každý. Co i ní víš?'' podívala se na mě. ''Teď jsem jí potkal a je moc hezká, řekni mi něco o ní.'' nasedli jsme do auta. ''Myslím, že tu radši nech být. Před prázdninama jí umřel nejlepší kamaráda-náš spolužák- a zároveň bratr jejího kluka, který se pak vypařil a od té doby ho nikdo neviděl. Ona jako není špatná, já proti ní nic nemám vždycky mi byla sympatická ale teď je jiná. Celé prázdniny nevylezla z domu.'' snažila se pousmát. ''A-aha. Ale to neznamená, že se to nemůže změnit. Ty víš kde bydlí?'' ptal jsem se. ''Jo vím. Asi tě nepřemluvím, že?'' zasmála se. ''To teda ne.'' zasmál sem se s ní. 

(Z pohledu Sam)

Přišla jsem domů a jako vždycky jsem šla nahoru do pokoje. Celé odpoledne jsem si četla a pak někdo ťukal. ''Ano'' křikla jsem na dveře. ''Ahoj Sam, jenom ti mám od mamky vyřídit, že přijede až ve čtvrtek a já jedu k Ann, v kuchyni máš nějaké peníze. Prý kdyby něco máš volat.'' usmála se na mě Kate. ''Dobře, zlato užij si to'' vstala jsem a dala jsem jí pusu na čelo. ''Paa'' usmála se a odešla. 

Už bude večer a já začínám mít hlad, došlo mi, že kromě toho jablka co jsem si brala ráno jsem nic nesnědla. To je poslední dobou pořád. Není to tak, že bych nechtěla jíst, jen prostě nemám hlad a zapomenu. Za prázdniny jsem zhubla snad 7 kilo až mi lezou kosti, nic pěkného. Rozsvítila jsem se na schodech a seběhla jsem dolů. Pustila jsem si písničky tak, že řvaly na celý dům a chvílema jsem si i zpívala. U toho jsem vařila večeři, rozhodla jsem se pro palačinky, mňam.

Když jsem chtěla vzít talíř a jít nahoru tak jsem slyšela cvonek. 'Kdo to otravuje?' pomyslela jsem si. Talíř jsem postavila na stůl do obýváku a šla jsem ke dveřím. Otevřela jsem dveře a tam stál Luke, ten kluk z parkoviště. Musela jsem tam stát s otevřenou pusou protože on je ten poslední koho bych tu čekala. ''Ahoj'' promluvil první a usmál se. ''Ahoj, co tu děláš?'' řekla jsem zaskočeně. ''Promiň, ségra mi řekla kde bydlíš, jen jsem se chtěl zeptat jestli nechceš někam zajít.'' usmíval se čím dál víc. ''Jako hned?'' otevřela jsem pusu. ''Jo'' usmál se. ''Já jdu zrovna večeřem, a nevím jestli je to moc dobrý nápad. Vůbec tě neznám a prostě nechci ti dělat nějaké naděje nebo něco.'' koukala jsem do země. ''Slyšel jsem co se ti stalo, chápu to neboj. Jen tě prostě chci poznat. Klidně na tebe počkám.'' usmál se a vzal mě za bradu abych se koukla nahoru. ''No dobře, ale dneska se mi nikam nechce. Nechceš jít sem? Stejně sem sama doma. Mám palačinky.'' olízla jsem si rty. ''Tak to si nechám líbit.'' usmál se a vešel.