BOJ vs BOJ ✔

37. Chvilkové odloučení

Seth

Jen co jsme s Elis oslavili naše první výročí, musím odjet. Ještě teď vidím její rozjařené oči, když jsem jí předával klíče od té chaty u Ontarijského jezera. Koupil jsem jí a už teď vím, že tam budeme trávit hodně času. Jenže teď musím do Dallasu. Nerad odjíždím, když vím, co doma musím nechat. Nabízel jsem Elis, aby jela se mnou, ale nechce. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou jí chápu v tom, že jí moje zápasy nedělají dobře. Tady bude v klidu, ušetřená pohledu na dva poblázněný bojující chlapy a těch pár dnů přežijeme oba dva. Já ponořený v zápase a ona v kurzu, kam chodí. Takže jí nakonec nechávám s klidným srdcem doma.

„Tak, máš všechno?" Přehazuje ruce přes má ramena, když už stojíme u vchodových dveří s kufrem u nohou.

„Jasně, a co nemám, má Pete, nebo Max."

„Dobře. Tak hodně štěstí lásko." Usměje se na mě a natahuje krk k polibku. V tom mě však přejíždí v hlavě neznámá bolest a já kroutím obličej do ošklivé grimasy.

„Děje se něco? Sethe, co ti je?" Stará se hned Eli, i Pete, který se objevil vedle ní.

„Ne nic, jen mě zabolela hlava. Ale už to nebolí, nic to nebylo. V pohodě." Usměju se na ně. „Nevím, co to bylo, občas se mi to stává, ale nikdy jsem tomu nevěnoval velkou pozornost. Nebojte, fakt mi nic není."

„Až se vrátíme, jdeš na vyšetření, je ti to jasný?" Ukáže na mě varovně prstem Pete.

„Jo, jasně. Ale teď už pojď. Letadlo nepočká." Přitahuji si Elis zpátky, líbám jí a pak beru svůj jediný kufr, tak jako vždycky a odcházím do taxíku.

Cesta do Dallasu není nijak dlouhá, za pár hodin jsme na místě a taxíkem míříme do hotelu. Po zabydlení a malém vybalení věcí mi už na dveře klepe Pete. Jdeme spolu na masáž a potom mě za tři hodiny čeká povinné vážení. Ve výtahu se potkávám s Robertsem a Mittchelem. Jsou z jednoho týmu a tak vedou docela družný rozhovor. Jen co mě Roberts zmerčí, vypne hruď, vytáhne se co nejvýš a místo pozdravu, který ani nečekám, po mě prskne otázku.

„Co ta tvoje kost? Už je volná?"

„Ne a ani nebude." Odpovídám s úsměvem na rtech.

„Škoda, mohla poznat pořádnýho chlapa."

„To myslíš jako tebe Robertsi? Dovol mi se zasmát. O tebe by ani kolo neopřela. Tobě to minule nestačilo?" Pohrdavě se na něj podívám, ale to už se Pete i Mittchel staví mezi nás. Právě včas, jelikož už natahoval nohu ke kroku ke mně a jeho pěst byla připravená k ráně. Jenže ho znám dost dlouho na to, abych věděl, že mimo oktagon se pere jen velmi zřídka. A pochybuji, že by si to chtěl ve výtahu, den před zápasy rozdat.

Čísla na displeji postupně přeblikávají níž a níž, zatímco se výtahovou kabinou nese několik hlasů naráz. Roberts nadává a má zase ty jeho blbý kecy, jako před každým zápasem, jenže zapomněl, že tentokrát nebude bojovat se mnou. Takže mě tímhle rozhodně nezastraší. Mittchel se ho snaží uklidnit a Pete něco hučí do mě. Nechávám všechno prolétnout od jednoho ucha k druhému a myslím si svoje. Reaguji až na hlasité cinknutí oznamující patro, kam jsme směřovali. Nechám nejdřív vystoupit ty dva, kteří naštěstí míří na druhou stranu chodby než my a potom s Petem odcházíme do dveří, na kterých je velká cedule s nápisem – masáže. U pultíku si vyžádám na rozdíl o Peta maséra muže a pak už si jen lehám na lehátko a nechávám si rozmazlit každičký sval v těle.

Po uvolňující masáži a povinném vážení, kde jsem se potkal se svým zítřejším soupeřem, se vracím na pokoj s Petem v zádech. Má pokoj hned vedle, tak očekávám, že se odpojí, ale on jde stále za mnou, i když už vcházím dovnitř.

„Potřebuješ něco? Chtěl jsem zavolat Elis." Otáčím se na něj, zatím co si sedám na postel.

„No, potřebuju s tebou mluvit Sethe."

„Když tak na tebe koukám, jak se tváříš, tak to bude něco vážnýho. Zbouchnul jsi tu bloncku? Bude z tebe otec?" Uchechtnu se, opíraje se o lokty.

„Ne..." Klopí pohled k zemi. „Miluju Elišku."

Ještě nedozní ani poslední písmenko a už držím Peta pod krkem, naraženého na zdi hned vedle dveří.

„To nemyslíš vážně?" Cedím naštvaně skrz zuby.

„Myslím, ale vím, že je tvoje."

Zachraptí, zatímco já mám v hlavě totální prázdno. Zavírám oči, za kterými vidím Eli a pak si jí představuji s Petem. Třísknu jeho hlavou o stěnu, pouštím a jdu k oknu. Tam se prudce otáčím a jdu zase k němu. Stojí stále na místě a bojí se pohnout. Zase sleduje podlahu a jeho dech se zdá být klidný.

„Jak dlouho se známe Pete?" Zapírám ruce kolem jeho hlavy.

„Pět, šest let... Sethe..."

„Mlč Pete, mlč." Bouchám jednou z pěstí do zdi a jdu zase k oknu, kde se opírám o parapet. Myslel jsem, že tohle máme vyřešené. Když se mi přiznal, že má Eli rád, zuřil jsem, ale nakonec jsem to vzal. Znám ho a nikdy jsme si do zelí nelezli. Dalo se na něj spolehnout. Nakonec, slíbil, že jí nechá na pokoji a on mi teď sdělí, že jí miluje?

„Kurva!" Opírám hlavu o okenní tabulku.

„Sethe."

„Proč Pete? Proč kurva Elis, když máš kolem sebe tolik holek?"

„Nevím, je jiná, už na tom letišti... Ale to je jedno Sethe, vím, co jsem ti slíbil a to taky hodlám dodržet."

„Zapomeň na ní Pete, jednou se něco dozvím a domů tě povezou v krabičkách od sirek!" Skáču mu do řeči.

„Chápu. Vím, že tebe miluje Sethe, a mě bere jen jako kamaráda. Vím to, ale srdci neporučíš. Ani nevíš, jak se kvůli tomu cítím, jak mě to žere, že zrovna ona. Víš, že jsi pro mě víc než rodina. Nechci to zahodit jen kvůli ženský. Je to těžký... Až se vrátíme, na chvíli zmizím. Další zápas máš v březnu, pak svatbu, do té doby se snad srovnám." Promlouvá tichým hlasem za mnou a mě každé jeho slovo rezonuje v hlavě. Taky ho beru víc než rodinu, nechci o něj přijít, ale taky nechci, aby se mi montoval do Elis.

„Dobrá volba" povzdechnu si. „A i když máš poslední dobou patent na to mě vytáčet, pořád tu pro tebe budu, kdyby se cokoliv dělo. Jasný?" Zvednu hlavu od skla a zase jí tam položím. „A teď vypadni, než řeknu něco, co už nebudu moct vzít zpátky."