Eldiara: Lovci stínů✓

1.Oči

Asira udělala chybu. Velmi velkou a zásadní chybu. Podívala se Alfa vlkovi do očí.
Zatímco ochromena hrůzou a neschopna se pohnout jen stála, v hlavě se jí rozezvučel matčin hlas.
Máme jen tři pravidla.
Nikdy jim neodporuj. Poslouchej je. A hlavně: Nedívej se jim do očí.
Ptáš se proč?
Můžeš to zjistit, jestli chceš.
Myslíš si, že jsi statečná?
Jsem zvědavá, jak se budeš tvářit, až ti prokousnou hrdlo.
Ptáš se kdo?
Och. No přece ONI.
Tohle jí říkávala, když byla malá. Asiřina matka měla z Alfa vlků obrovský strach, obzvlášť poté, co jejího druha zabili, jelikož porušil jedno ze základních pravidel.
Skončím jako on, pomyslela si Asira a když se konečně vzpamatovala, sklonila hlavu a tiše zašeptala: ,,Promiňte."
Alfa vlk, který stál před ní a měřil si jí pohledem byl syn Alfa vlka, kterému Asira sloužila. Ne všechny vlčice museli sloužit Alfa vlkům, ale ona měla tu smůlu že si jí vybrali.
,,Porušila jsi pravidlo," připomněl jí vlk a Asira, se stále skloněnou hlavou roztřeseně řekla: ,,Jsem si toho vědoma a slibuji že už se to nikdy nestane."
,,Taky že ne" souhlasil vlk a Asira se zachvěla. Teď mě zabije...
Matně si vzpomněla, že se jmenuje Farryn.
,,Nechám tě žít, ale jen protentokrát. Opovaž se to někomu říct, zabil bych tě dřív, než by ti došlo co si udělala," pohrozil jí Farryn, a dodal: ,,Běž domů."
Asira se spěšně uklonila, slyšela tlukot svého srdce až v uších a nevěřila, že jí opravdu pustil.
Vyběhla z obrovského paláce, cestou ani nepozdravila své přátelé, kteří zde taky pracovali.
Žila spolu se svou matkou v jednom z největších měst Eldiary, přesněji v Ondyxu a ačkoliv už se pomalu snášela noc, prales pulsoval životem. Ozývaly se z něj skřeky ptáků, neustále šumění větví a bzučení hmyzu.
Běžela městem, které bylo oproti okolnímu lesu až moc tiché, po dlážděné cestě a byla tak zježená, že vypadala dvakrát větší.
Když spatřila svůj dům, trochu se uklidnila. Nebyly zrovna nejbohatší, a tak si nemohly dovolit nic velkého, jen malý kamenný dům, připomínající spíš kostku než místo, kde by měli žít vlci.
Vtrhla dovnitř, a spatřila matku sedět u stolu, skloněnou nad nějakým papírem. Jakmile jí zaznamenala, nenápadně papír schovala, čehož si Asira všimla, ale nedala to najevo.
,,Co se stalo?" Zamračila se matka, když si uvědomila, že je její dcera podivně rozladěná.
Asira otevřela tlamu aby něco řekla, ale pak jí zase zavřela a zavrtěla hlavou. ,,To je jedno," řekla a pousmála se.
Matku to očividně neuklidnilo. ,,Stalo se něco s nimi?"
Nikdy jim neříkala Alfa vlci.
,,Ne..." Odpověděla Asira vyhýbavě, a aby už nemusela prodlužovat tento rozhovor, dodala: ,,Jsem už unavená, promiň."
Aniž by čekala na matčinu odpověď, vběhla do svého pokoje.
V domě byly jen tři místnosti-hala, která byla zároveň i kuchyň, matčin pokoj a její.
Místnost byla malá a prostě zařízená, jen deky v rohu na kterých se dalo spát, polička s několika drobnosti a to bylo asi všechno.
Asira se schoulila na dekách, a nechala svou srst klesnout.
Co se to vlastně stalo..? Snažila se vybavit, jak k tomu všemu došlo. Vždyť se skoro celý život učila, nedívat se Alfa vlkům do očí, ani když jí oslovili, a jednoho krásného dne to prostě pokazí?
Vzpomínala si, že zrovna uklízela pokoj toho Farryna, který jí ušetřil. Byla tak zahloubaná do myšlenek, že si ani nevšimla že vešel, a když vyslovil její jméno-což bylo divné, jelikož Alfa vlci si nikdy nepamatovali jména svých služebných-polekala se, otočila se a zvedla hlavu.
Možná si jí zapamatoval kvůli jejímu zvláštnímu vzhledu. Srst nebyla zase tak zajímavá, čistě bílá s červenými, spirálovitými znaky. Ale její oči... To bylo neobvyklé, možná jedinečné. Kromě toho, že je měla zbarvené v nejrůznějších odstínech červené a zorničky měla ve tvaru bílé spirály, její oči zářily. Doslova. Svítily ve tmě jako plameny.
Co jí ale došlo až teď bylo, že je snad první normální vlk, který se podíval jednomu z Alf do očí a přežil to. Asira z toho měla divný pocit.
V těch očích bylo tolik krutosti a zla, ale zároveň jemnosti a moudrosti. Nevěděla, co to má znamenat, jestli Alfa vlci nejsou zase tak hrozní-hloupá myšlenka-jak se zdají, nebo je Farryn vyjímka.
Zjišťovat to nechtěla, a tak se jen zhluboka nadechla a usnula.

Probudil jí rozruch ve městě.
Asira zmateně zamžourala, aby si zvykla na ostré světlo, pronikající do pokoje oknem a vstala.
Zívla a vyhlédla z okna. Venku se ozýval bouřlivý jásot, nadšený smích a vzrušené hlasy. Mezi těmito radostnými zvuky se ozývala spousta hlubokých vrčení, patřící Alfa vlkům.
,,Co se stalo?" Vykřikla Asira, když pod oknem šel její kamarád. Už od narození kulhal na jednu nohu, proto ho Alfa vlci neposlali do armády.
Zalar se na ní s jiskřícíma očima obrátil. ,,Lovci stínů! Lovci stínů!" Zvolal a kulhavě se vydal dál.
Asira vykulila oči a okamžitě vyběhla z domu, ignorovala matčino naléhavé volání.
Ocitla se venku právě v čas, aby spatřila skupinu nesmírně rychlých, utíkajících vlků a za nimi několik Alfa vlků.
Asira se zaměřila na tu skupinu. V jejím čele byl tmavě modrý vlk, vedle něj běžela černá vlčice s bílými skrvnami, které od tlap odlétal sníh, kousek za ní letěla na vlně krvavě rudá vlčice, a u ní se zase nacházel čistě zelený vlk se srstí připomínající listí.
Bylo jich tam mnohem víc, ale Asira se zaměřila jen na ty čtyři.
Věštec. Paní sněhu. Dcera krve. Vládce přírody. Byli známí po celé Eldiaře, nikdo neznal jejich pravá jména. Vedli skupinu vzbouřenců, říkajících si Lovci stínů, a napadali Alfa vlky kde to jen šlo.
Když probíhali kolem nich, Věštec něco vykřikl a tři jeho společníci se naráz podíval na Asiru.
Ta vyděšeně klopýtla, ale než se nadála, vlci už zmizeli v uličce a utíkali z města.
Tak tohle bylo divný, pomyslela si a potřásla hlavou. Poslední dobou se toho dělo divného až moc...
Našla v davu Zalara, který byl očividně lépe informovaný než on a zeptala se ho: ,,Co udělali?"
,,Zabili Kazadhara" oznámil jí a Asira vytřeštila oči. To byl Vládce Ondyxu, to jemu sloužila.
,,Kdo teď bude vládnout?" Zeptala se Asira po chvíli. Věděla, že Kazadhar měl několik synů, ale ačkoliv sloužila přímo v jeho domě, nikdy si nezapamatovala, který je nejstarší.
,,Myslím že Farryn" odpověděl Zalar a zářivě se na ní usmál. On a jeho rodina se neměli špatně, patřili k těm bohatším a Alfa vlci se do nich skoro vůbec nestarali.
Asira se zamračila. Ten Alfa vlk, kterému se dívala do očí? Tak to bude ještě zajímavé...

Na obrázku je její přesnější podoba XD