Auto jsem zaparkoval na stejné místo jako vždy, vystoupil jsem a kráčel jsem do nemocnice.
"Tak co je nového?" zeptal jsem se na recepci. "Včera tady přivezli tu dívku" řekla mi Daisy na recepci. "Jmenuje se Vanessa Lunner a je ji 17 let, dovedu vás za ní" říkala, když mi podávala složku s informacemi o ní. "Tak jdeme" řekl jsem a šli jsme směrem k výtahu. Když jsem přijeli do druhého patra, Daisy mě dovedla k pokoji s číslem 102. "Díky, už to zvládnu sám" usmál jsem se na ni a Daisy odešla. Zaklepal jsem na dveře a vstoupil jsem do jejího pokoje. Seděla v rohu místonsti, rukama si objímala kolena, houpala se a něco si šeptala.
"Ahoj Vanesso" usmál jsem se. Šel jsem pomalu k ní. Když jsem byl asi metr od ní, všiml jsem si, že své kolena objímala pořád silněji. Dřepnul jsem si a natáhl k ní ruku. Když jsem se jemně dotkl její ledové ruky, odtáhla se a podívala se na mě. Sedl jsem si na zem a trošku se k ní přisunul. "Ne, ne, prosím ne.." šeptala. Přisunul jsem se k ní ještě kousek "Já ti neublížím Vanesso" zašeptal jsem.
Chvilku byl klid, ale najednou se hystericky rozbrečela a začala si tahat za vlasy. Okamžitě přiběhly sestřičky s injekcemi na uklidnění. "Ne! Prosím ne!" začala křičet. Objal jsem ji a sestřičkám jsem naznačil ať odejdou. "Ššššš neublížím ti, slibuju" zašeptal jsem ji a pořád jsem ji držel v objetí. Pomalu se začala uklidňovat a když byla v klidu podívala se na mě, odtáhla se, postavila se a utekla na postel, kde se dala do té stejné polohy. Zase si začala šeptat...
Postavil jsem se ze země a kráčel k posteli. Sedl jsem si a ona si přestala šeptat. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si ráno kupoval čokoládu, vytáhl jsem ji z tašky, rozbalil ji a přisunul ji k ní, trošku se odsunula, ale pořád se na ni dívala. "Dej si, koupil jsem ji ráno. Moje oblíbená" usmál jsem se na Vanessu a čokoládu přinusul ještě trošku víc k ní.
Chvilku se na ni jen tak dívala a potom si jednu kostičku vzala a snědla ji. Usmál jsem se na ni a zvedl se z postele. "Nechám ti ji tady. Teď už musím jít. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, stačí, když zmáčkneš tohle tlačítko.." ukázal jsem na červené tlačítko kousek nad postelí.. "a hned k tobě někdo přiběhne" opatrně jsem ji pohladil po ruce a usmál se na ni.
"A když budu chtít vás?" ozval se příjemný, chraplavý hlásek, když jsem vycházel ze dveří. Zastavil jsem se a otočil se. "Když budeš chtít mě, tak to řekni sestřičkám a já jsem hned u tebe" usmál jsem se, ona jen kývla a dál sledovala tu čokoládu. Vydechl jsem a vyšel z pokoje na chodbu.
Kráčel jsem k výtahu a sjel do přízemí. Zastavil jsem se na recepci.. "Tak jak?" zeptala se Daisy. Povzdychl jsem. "Bude to s ní těžké" vydechl jsem. "Ty to s ní zvládneš" usmála se na mě. "Jsi přece jeden z nejlepších psychiatrů tady" dodala. Usmál jsem se na ni a kráčel jsem k mému autu. Opřel jsem se o kapotu a chvilku sledoval Vanessin pokoj. Povzdychl jsem. Vytáhl jsem z kapsy klíče, odemkl auto, nasedl jsem, tašku jsem si položil na vedlejší sedadlo, nastartoval jsem a odjel domů.
Když jsem přijel domů, nechal jsem auto ve vjezdu, kdyby mě náhodou volali do nemocnice, vystoupil jsem a vešel do domu.
BUDU RÁDA ZA KAŽDÉ NÁZORY, KOMENTY, VOTES A TŘEBA I SDÍLENÍ :)
