Magic green eyes [Larry] ✔

Kapitola 44

Louis

Jordan zastavil před vchodem do budovy, na kterou jsem se se zoufalým pohledem podíval. Ale aspoň na malou chvíli se dostanu dál od něj.

„Po práci tě vyzvednu. Pokud jen uvidím, že se s někým bavíš, neskončí to dobře. Je ti to jasné, kotě?" zavrčel. Otočil jsem se na něj, ale nepodíval jsem se mu do očí.

„Ano, pane," souhlasil jsem. Rukou mi pokynul, abych opustil jeho auto, čímž jsem se z něj rychle vyběhl. Už jsem tam nechtěl být. Myslím, že jsem načichl jak trávou, tak alkoholem, i cigaretami.

Vešel jsem do budovy, na nikoho se nedíval. Měl jsem jen sklopenou hlavu, nazpaměť šel k výtahu. Nedokázal jsem se na nikoho podívat.

Když se dveře výtahu zavřely a já zjistil, že jsem v něm úplně sám, zvedl jsem hlavu, abych se podíval na svůj odraz v zrcadle. Vypadal jsem příšerně, že se tohle už jen tak nespraví.

Výtah oznámil, že jsem již na patře, takže jsem se pomalým krokem vydal do své kanceláře. Má hlava byla opět skloněná, abych se nemusel dívat do očí svým spolupracovníkům.

Vešel jsem do své kanceláře, okamžitě přecházejíce ke svému stolu, na který jsem si položil mobil a zapnul notebook. Protřel jsem si oči, prsty jsem si projel vlasy a vydal se za svým šéfem.

„Dobré ráno, pane Horan," pozdravil jsem ho. Když se k němu dostal můj hlas, okamžitě zvedl pohled, čímž se jeho tvář stočila do starostlivé grimasy.

„Moc dobré není, Louisi. Co se ti to stalo?" vyhrkl vyděšeně. Vstal ze své židle, aby ke mně udělal několik rychlých kroků, což se ocitl přede mnou.

„Plním to, na čem jsem se dohodl. Nechci, aby někdo z vás šel s do ringu, či něco podnikal. Raději si to odpykám já, než aby se vám třem něco stalo." Pokroutil jsem nad tím hlavou, dívaje se mu do očí. Byly tak moc zaplaveny starostí, že jsem si připadal jako malé dítě, které si právě odřelo koleno.

„Oh, Louisi. Tohle si vůbec nemusel dělat. A o jaké dohodě to mluvíš?" Vzal mě za ruku, aby mě dotáhl k pohovce, na které jsme seděli, než jsem se rozhodl upsat Jordanovi.

„Dohodl jsem se s Jordanem, že se k němu vrátím, ale pod podmínkou, že vás všechny nechá na pokoji, že budu jen jeho a ničí jiný. Podepsal jsem i smlouvu, která mě k němu váže. Ale vždy si vzpomenu na to, že to dělám pro vás, hlavně pro Harryho. Abych ho ochránil, aby se mu nic nestalo a on byl v pořádku. To je totiž pro mě to nejdůležitější. Nedokáži si představit, že měl zápasit s Jordanem jen kvůli tomu, že vám kvůli mně vyhrožuje. Neustál bych to." Po tváři se mi spustily slzy, jež začaly hladit mou pokožku.

„Takže si s ním nedobrovolně," zamručel. Jen jsem mu na to kývl, jelikož jsem neměl na to, abych mu odpovídal. Myslím, že kdybych mu teď odpověděl, zlomil by se mi hlas.

Chvíli bylo ticho, dokud se neotevřely dveře a následné zalapání po dechu. Otočil jsem se na dotyčného, díky čemu jsem přestal dýchat, ale i tak cítil srdce, jak chce vyskočit z hrudi a začít ho prosit o odpuštění, ale i o útěchu, kterou najde v jeho očích.

„Louisi," vydechl. Postavil jsem se, abych za ním mohl jít, ale on byl rychlejší. Během toho, co jsem se postavil, on rychle přišel k mé osobě, kterou sevřel v objetí. Zastavte někdo čas, prosím.

Omotal mi ruce kolem pasu, za který si mě přitahoval k tělu. Nos měl zabořený v mých vlasech, které byly ledabyle upravené. Ale vše mi bylo jedno. On byl u mě a to pro mě bylo vším.

Hlavu jsem měl opřenou o jeho hruď, ruce omotané kolem jeho pasu. Slzy se mu vsakovaly do trika, jež měl na sobě. Cítil jsem ho a jen doufal, že to není sen.

„Jsem tady u tebe, Boo. A říkám ti, nenechám tě odejít zpět k němu. To, co si udělal je naprostá hloupost a měl si mi něco říct, než to uděláš. Miluji tě a klidně tě i svážu, jen abych měl jistotu, že už nic takového neuděláš," vrčel mi do vlasů. Nenechal mě se ani odtáhnout, abych se mu mohl dívat do očí, i když jsem tak moc chtěl.

„Harry, já to udělal pro vás. Pro tebe. Nemůžeš to udělat," zavzlykal jsem. Křečovitě jsem k sobě tiskl oční víčka, zpod kterých vytékaly slané perličky, které se vsakovaly do látky.

„Můžu a udělám. Kdybys aspoň chvíli čekal a dělal zbrklé akce, nemusel by ses k němu ani vracet, lásko." Nasál jsem jeho vůni, která mi tak moc chyběla. Nejraději bych si ji do něčeho dal, abych ji mohl neustále fetovat.

„Co máš v plánu? Ale nezapomínej, že tě nenechám udělat cokoli, co tě dostane do ringu nebo do těsného kontaktu s ním. To ti zase nedovolím já," zavrčel jsem šeptem. Dlaně jsem přemístil na jeho lopatky, kde jsem jeho triko sevřel v pěst.

„Nemám v plánu se s ním jakkoli setkávat, jelikož udělám jedinou věc, která nás ho na chvíli zbaví," zašeptal. Tentokrát jsem se od něj odtáhl, abych se mu mohl podívat do očí, které byly naplněné strachem, láskou, klidem, který jsem potřeboval vidět.

Podíval jsem se rudýma očima na mého šéfa, který nás sledoval zpovzdálí. Díval se na nás, jako bychom jeden z nás byl jeden jeho syn, který zažívá svou úplně první lásku.

„Kde je Malik?" otázal jsem se úplně z cesty. Potřeboval jsem se zeptat takhle mimo, jelikož chci na maličkou chvíli od Jordana klid.

„Ve své firmě. Kde by taky byl?" Zasmál se uvolněně, ale i on dokázal vycítit to napětí, které vládlo v této místnosti. Všem nám tato atmosféra stahovala hrdla a dělala temno před očima.

Podíval jsem se zpět na Harryho, který se nedíval nikam jinam, než na mě. Jako bych byl jediná věc, která je středem jeho zájmu a taky jedinou věcí, která na této planetě existuje.

„Miluji tě, princezno. Tak, jako ještě nikdy nikoho," zašeptal, jako by ho neměl slyšet ani Horan, který to stoprocentně slyšel, jelikož se zasmál, ale tak jemně, že se to spíše dalo počítat jako vrnění.

„Já tebe taky, Hazz. Sic to nerad říkám, ale měl bych se vrátit zpět do práce. Rád bych s tebou strávil celou svou pracovní dobu, než se k Jordanovi zase budu muset vrátit, ale nějak vydělávat musím."

„Přísahám ti, že k němu se už dneska nevrátíš. Jeho dům už neuvidíš. Slibuji."