BOJ vs BOJ ✔

38. První den

Elis

„Gratuluji Elis, jeden kurz máte za sebou, druhý vám končí, pokud si dobře pamatuji příští týden a pak už jen zkoušky a budete mít první část za sebou." Usmívá se na mě doktor Levor. Sedím v jeho kanceláři, převlečená do sesterského mundůru a čekám, celá nedočkavá, až za chvilinku vypadnu a vrhnu se do práce.

„Tak, tady je rozpis směn. Budete vždy sloužit s někým, kdo na vás bude dohlížet, ale o tom všem už jsme se bavili. Takže, pokud byste měla nějaké připomínky, všechno řeší Yolanda. Obracejte se na ní opravdu se vším, ví toho o klinice víc než já." Zasměje se svému konstatování a už přede mě hrne několik papírů. Procházím jeden po druhým a na některé umisťuji svůj podpis. Konečnou hromádku srovnám poklepáním o desku stolu, vložím do nabízených desek a podáním ruky se s doktorem Levorem rozloučím. Sice se ještě během dne uvidíme, ale to už budu mít myšlenky úplně jinde.

„Děkuji za všechno" usmívám se při odchodu, kdy na mě šibalsky mrká a přeje hodně štěstí.

„Ahoj lásko, tak jak bylo v práci?" Ozývá se Seth, jen co se objevím v obýváku. Sedí rozvalený na sedačce, kdy v televizi sleduje sport. Což mě ani nepřekvapuje.

„Ahoj" dávám mu sladký polibek na tvář. „Jak dlouho jsi tu větu trénoval?"

„Nijak dlouho. Ale byla dobrá viď? Jo, a abych nezapomněl" ukáže na nějaké papíry na stole. „Přišly výsledky a jsem zdravý od hlavy po paty."

„Super, aspoň budu klidněji usínat." Zamumlám a už stoupám schody do patra. Shazuji ze sebe veškeré oblečení a mířím pod sprchu, na kterou se těším. Nejsem ani tak unavená z práce, to jsem zvládla vcelku rychle a s přehledem, ale dostala mě ta cesta domů. Lidi, lidi, lidi. Všude, kam jsem se hnula, byly masy lidí. Nevím, co jsem si myslela, ale rozhodně jsem nebyla připravená na takový mumraj. Doufala jsem, že to bude něco podobného jako v Praze, ale tohle předčilo úplně všechno. Zkusím to ještě jednou, a pokud z toho budu takhle vyřízená i podruhé, budu uvažovat nad Sethovou nabídkou, že mě bude vozit. Jenže všechno má své pro a proti. Budu to muset ještě pořádně zvážit. Smývám ze sebe všechnu pěnu, jak z vlasů, tak z těla a svěží vylézám ze sprcháče ven.

„No ne, ty jsi vařil?" Padá mi zrak na slavnostně prostřený stůl, když scházím z posledních schodů. Uprostřed stojí velká kytice hortenzií, na každé straně hoří svíčka a talíře jsou připravené na lahodnou krmi.

„Rád bych odpověděl kladně, ale ne, byla to Helen." Objímá mě kolem pasu. „Ale sedni si, naservírovat to zvládnu." Polibek na krk a už o něm nevím. Sedám tedy na jednu ze židlí, ubrousek rozprostírám do klína a s očekáváním vyhlížím to, co tak nádherně voní. Během chvilky přede mě Seth pokládá talíř. Mírně se nakláním, nasávám tu výtečnou vůni, a když se na protější straně usadí i on, beru do ruky příbor a dávám se do jídla.

„Bože to je lahoda Sethe" rozplývám se, jen co vložím první sousto do úst.

„Chtěl jsem ti udělat radost, když jsi měla tak výjimečný den." Ledabyle pokrčí rameny, jako by to bylo něco normálního. Možná je, možná není, ale mě to neskutečně potěšilo. Každý druhý chlap by si ani nevšimnul, nebo to bral jako něco nedůležitého, ale Seth z toho udělal den, který si budu pamatovat nejenom kvůli novému začátku v práci.

„Děkuji, to je od tebe milé." Sladce se na něj usměju a pomalu mu mezi sousty sděluji, jak to dneska probíhalo. Poslouchá se zaujetím, vyptává se na detaily a spolu se mnou se rozplývá nad miminky, která mu popisuji. Prostě jsem si lepšího chlapa přát nemohla. Spřízněná duše, nebo jak se to říká. To je přesně Seth. A když už máme dojedeno, talíře odneseny a se zmrzlinovým desertem usedáme na pohovku v obýváku, odhodlávám se zeptat na otázku, která mi už nějakou dobu nedá spát. Přesněji od té doby, co se vrátili z Dallasu.

„Sethe, co je s Petem?" Nechávám lžičku opřenou o rty, čekajíc, jak bude reagovat. Chvíli se nic neděje a Seth se láduje zmrzlinou, jakoby mou otázku vůbec neslyšel. Ale já vím, že jí slyšel až moc dobře. Nejspíš jen potřebuje čas na rozmyšlenou.

„Odjel na čas pryč Eli, ale neptej se mě proč." Vydechne a hned si pusu zacpe další lžičkou.

„Je to kvůli mně?" Nedá mi se nezeptat. Možná dráždím kobru bosou nohou, ale já chci mít jasno. Ptala jsem se už Jil, ale oni ona, ani Max nic nevěděli.

Seth si hlasitě povzdechne a pak jen neznatelně přikývne. To mi jako odpověď stačí. Pete odjel kvůli mně, kvůli tomu, co ke mně cítí, kvůli tomu, abych neodjela, pokud by to nezvládal. Mám z toho smíšené pocity, hodně smíšené.

„A co ta jeho Marian?"

„Nevím, měla snad jet s ním, ale když jsem byl v bazénu, tak tam byla a netvářila se nějak přátelsky." Dojí poslední lžičku desertu a chystá se prázdnou misku odnést do kuchyně. Podávám mu tu svou, rozhodnutá, že si nebudu dnešní den zatěžovat hlavu Petem. Mám ho ráda, to ano, ale své jsem mu řekla a jak s tím naloží on, je jeho věc.

„Tak, co budeme dělat teď?" Přitulím se k Sethovi, když opět dopadne vedle mě. Hlavu mu pokládám na hruď a zaposlouchám se do tlukotu srdce.

„Chtěl bych s tebou něco probrat." Dává mi polibek do vlasů a ruku přehazuje přes má ramena.

„Mám se bát?"

„Ne" přimáčne si mě na sebe. „Nemusíš. Jen jsem uvažoval, že bych založil svoje vlastní bojové centrum pro děti. A chtěl bych vědět, co si o tom myslíš."

„To je báječné Sethe." Odtahuji se kousek od něj a pohledem hledám jeho oči. Usmívají se na mě, zároveň jsou plné očekávání. „Jak tě to napadlo, mě se to líbí. A kde by to bylo a kdo by to vedl a jak..."

„Počkej, pomalu." Směje se mé zbrklé reakci. „Vezmu to postupně jo?"

„Jo" ukládám se zpátky na jeho hruď a poslouchám.

„Uvažoval jsem o konci kariéry. Poslouchej!" Vlídně mě napomíná, když se snažím zvednout. Nedovolí mi to. Přejíždí rukou po mém rameni a já tak zůstávám v klidu s našponovanýma ušima. „Přemýšlel jsem o konci kariéry, protože to, co jsem hledal ve sportu, jsi mi dala svým příchodem ty. Navíc už mám všechno, co šlo získat. Zabezpečení jsme na generace dopředu a já nejsem ten typ, co bude sedět doma na zadku. Centrum by naplnilo můj čas potom. Mohlo by být tady u nás, nebo jsem cestou do bazénu viděl jeden nevyužívaný objekt a Advin zjistil, že je na prodej. Ale nejdřív jsem se chtěl poradit s tebou. Ty budeš můj hlavní život po skončení kariéry. Ty a naše děti Elis." Dává mi polibek do vlasů a nechává tam svůj obličej zabořený.

Zarývám hlavu do jeho svalů a tričko mu smáčí mé slzy, které se řinou z očí. To je ten nejkrásnější důkaz lásky. Krásně se to poslouchá.

„Děti?" Slabě zašeptám. „Já bych chtěla chlapečka, co se bude jmenovat po tobě."

„Holčičku." Oponuje Seth a oba se dáváme do smíchu.