Magie

10. kapitola 💦

Věnováno luckamurinova. Snad se ti bude líbit.

Z pohledu Rikky

Když jsem doplavala na Mako, nikdo tam nebyl. Byl tam klid a ticho. Právě proto jsem to tu asi tolik milovala, ale i protože tohle místo bylo magické. Právě tady se z nás staly mořské panny. Tady jsme se poznaly a právě tady se ze mě a Zana stal pár. Bylo tu tolik krásných, ale i bolestivých vzpomínek. Právě v tomto jezírku se Cleo rozhodla vzdát svých schopností a my s Laylou jsme tomu jen nečinně přihlízely se slzami v očích, nešlo ji zastavit rozhodla se tak i když věděla jak nás to bolí. Tady nám taky Emma oznámila, že se musí odstěhovat a my s tím zase nemohly ni dělat, ale ten rozdíl mezi Emmou a Cleo byl, že Cleo to chtěla ona si to vybrala, ale Emma na výběr bohužel neměla.
Z mých myšlenek mě vyrušily blížící se kroky ,,Věděl jsem, že tu budeš" ,,Jak jsi to mohl vědět?" zeptala jsem se, ale svůj pohled jsem stále upírala k vodě ,,Volal jsem ti a spadlo mi to do schránky. Tady není signál, takže zase tak těžké to nebylo" ,,Proč si mi volal?" ,,Chtěl jsem s tebou mluvit!" ,,To mi došlo, ale proč tak najednou?! Pokud vím, když jsme se viděli naposled tak jsme se pohádali" ,,Já vím, vzpomínám si" ,,Aha. Proč si tedy chtěl se mnou mluvit?" ,,Měli bychom konečně vyřešit nás dva" ,,To už jsme řešili snad tisíckrát a stejně jsme k žádnému závěru nedošli" ,,Já vím, ale mám řešení, které bude asi nejlepší pro nás pro oba" ,,Jaké?" Podívala jsem se mu do očí a nadzdvihla obočí, tušila jsem kam tím míří ,,Vzpomínáš jak jsme kdysi spolu pouštěli po moři tu papírovou loďku?" ,,Na to se nedá zapomenout" ,,Tehdy jsme si slíbili, že dokud budeme spolu tak ta loďka popluje a nepotopí se, ale mám pocit, že i když jsme spolu tak ta loďka už se dávno potopila a pomalu padá až dopadne úplně na dno. Z toho dna se už, ale na hladinu nikdy nedostane" ,,Asi vím kam tím míříš" ,,Podívej takhle se trápíme oba. Ty protože na mě nemáš čas, protože musíš pořád něco řešit s Laylou kolem mořských pannen a mně to říct nemůžeš" odmlčel se, ale za chvíli zase pokračoval ,,A já protože spolu netrávíme moc času a spíš než dívka jako člověk jsi mořská panna. Nevyčítám ti, že jsi mořská panna jen mi přijde, že poslední dobou je pro tebe důležitější být mořskou pannou než člověkem" ,,Takže?" ,,Ač mě to bolí tak zkrátka cítím, že to bude lepší pro oba" ,,Takže rozchod?" ,,Asi to bude to nejlepší vyřešení naší situace" přikývla jsem, měl pravdu ,,Ale zůstaneme přáteli?" ,,To si piš" přátelsky jsme se objali ,,Asi bych měl už jít" přikývla jsem a otřela si slzy i když se tím vyřešila naše dlouhodobá situace tak to strašně moc bolelo ,,Mám tě rád a pořád tu budu pro tebe" ,,Vždyť já pro tebe taky" usmál se a chystal se odejít ,,Ta loďka dopadla na dno právě teď a rozdělila se na dvě poloviny, které už nejdou slepit. Bohužel" ,,Ty dvě poloviny se třeba jednou spojí a bude z nich celek, ale to nikdo neví" už nic neříkal a odešel.
Dneškem si na seznam přidávám další smutnou vzpomínku na tomhle místě. Mako mi toho spoustu, ale taky mi toho hodně vzalo, ale i přes to všechno jsem to tu milovala.

Zdravím všechny, s novou kapitolou. Na instagramu jste si odhlasovali, kapitolu právě z této knihy. Doufám, že se vám kapitola líbí.
Jak si užíváte podzimní prázdniny?
Co říkáte na rozchod Rikky a Zana?
A jak si myslíte, že to dopadne se Zackem a Laylou?
To se dozvíme zase příště.
Užijte si zbytek dne.

Vaše Val