The princesses died out

Začátek

Dnes je pro mě ideální den. Pomalu vstávám z postele a slyším šepot tančících kapek za oknem. Obléknu si volné, pohodlné, staré, vínové tričko a k tomu obyčejné jeanové legíny, přes které hodím vytahaný svetr od babičky. Už jen nazuju chlupaté bačkorky a zamířím do koupelny. Vlasy jemně pročešu a sepnu skřipcem. Umyju si obličej a vyčistím zuby. Dojdu do kuchyně, kde je připravená úžasná snídaně od mé maminky. Z poličky vytáhnu svůj oblíbený XXL hrníček a naleju do něho malinový pečený čaj. Nerada sedím s jídlem u jídelního stolu, a tak si celou snídani odnáším do svého pokoje, kde se posadím ke svému křeslu. Miluju snídat s pohledem do přírodní krajiny. Zakousnu se do chleba s avokádovou pomazánkou a užívám si klidné ráno zabalené do pohody. Je poslední den podzimních prázdnin a já si ho chci užít, nejvíc jak to jde. Nejsem jako moji vrstevníci... Jsem takový neandrtálec dnešní doby. Je mi 18, chodím do třeťáku na gympl a mojí nejoblíbenější zálibou je čtení, čtení a zase čtení. Jo, to jsem celá já, Fia Hawkins. Nejvíce svého volného času strávím u knížek a taky učení, potom jsem tam, vyrazím do přírody. No a někdy je moje kamarádka Melissa, tak otravná a musím jít ven nebo na nákupy či podniknout jinou šílenou aktivitu. Melissa je moje kamarádka, s kterou jsem se potkala na přijímačkách na gympl. Byla hrozně nervózní a já si ve třídě v první lavici četla knížku, nedávala pozor, zakopla a vylila mi do knížky vodu, ze které se právě chystala napít. Moc se mi omlouvala, ale mě to bylo v tu chvíli úplně jedno, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela... Jak někdo může zničit mojí knížku?! Vždyť byla zrovna nová, ještě voněla po tisku a lepidle. Už si nepamatuju, jak se to dál vyřešilo, ale od té doby jsme se spolu začaly bavit a vydrželo nám to až do teď. Melissa je taková normální slušná holka v mém věku. Jenomže já, jsem já. Nikdy jsem nikam nezapadala a ani neměla moc kamarádek, asi proto je moje jediná kamarádka.

Právě jsem dosnídala, a tak odnesu špinavé nádobí do kuchyně, kde ho umyju a dám na odkapávač, abych ho nemusela utírat mokré. Vrátím se zpátky do svého pokoje a hned zamířím k velké knihovně, která je přes celou krátkou stěnu pokoje. Dokonce mám u knihovny malé stupátko, abych dosáhla na knihy úplně nahoře, a to zas takový prcek nejsem, mám asi něco okolo 170 centimetrů. Šáhnu pro svou nejoblíbenější knihu Pride and Prejudice od Jane Austin. Četla jsem jí už asi stokrát, už bych jí mohla vykládat zpaměti, dokonce ve třech jazycích, ale přesto jí budu číst znova a znova. Ptáte se proč? Má dokonalý příběh, nic tomu nechybí. Je to příběh plný romantiky, zápletek a odehrává se v historické době. No to je prostě krása. Když čtu, připadám si tak krásně svobodná a volná, jako kdyby čas ani neexistoval, a pak ....

„Fio? Jsi doma" volá na mě mamka z předsíně. „Ano, maminko už běžím." Položím knížku na stolek u křesla a jdu do obyváku za mamkou. Vidím, jak mamka sedí na gauči a tváří se ustaraně. Sednu si vedle ní a obejmu jí. Podívá se na mě a ptá se „ už jsi obědvala?" Neříkám nic, jen zakroutím hlavou. S vážným výrazem v tváři konstatuje „ ty jednou začteš i svojí svatbu". Obě dvě se dáme do smíchu „ no, jo, to jsem celá já" dodám a zamíříme do kuchyně udělat pozdní oběd. Zatím co krájím zeleninu do salátu, mamka vaří těstoviny. „ Fio, co máš v plánu na dnešní večer." To snad ne, zase nějaká událost, bleskne mi hlavou. „ No, chtěla jsem si číst a připravit se do školy." „Tak to s námi asi nepůjdeš k Corneillovým?" Podímám se do země, a chvíli přemýšlím. Corneillovy jsou starý známy mých rodičů, poznali se na vysoké škole a od té doby se pravidelně navštěvují. To mi nevadí, jenže mají dceru stejně starou semnou a to je ten problém. Jmenuje se Celly, jo dřív jsme bývaly kamarádky, ale teď? No, zatím co ona je jedna z nejpopulárnějších holek a královna party, já jsem jen divná šprtka, co mám knihy za své kamarády. Z přemýšlení mě vyrušila mamka. „Fio, pokud nechceš tak s námi nemusíš chodit." Byla jsem vděčná za tuhle možnost, opravdu jsem jít nechtěla. „Mami, tak já zůstanu doma." Mamka se usmála a řekla „dobře, ale jdi brzy spát." Potom jsme s mamkou dojedly oběd a umyly nádobí a chvíli si popovídaly. A najednou se doma objevil táta, ještě dlouho jsme si povídaly, a pak mě napadlo vytáhnout Activity. Je to moje nejoblíbenější hra a moc ráda jí hraju s rodiči. Čas utekl jako voda a rodiče museli jít na tu večery. Ještě jsem se s nimi rozloučila objetím a mohla jsem se vrátit zase ke své knížce.

 Místo toho jsem však zamířila do koupelny, dala jsem si napouštět vanu a přinesla si župan a knížku. Do vody jsem přisypala mořskou sůl s kousky levandule a pomeranče. Ani nevím, jak dlouho jsem si četla, ale od knížky mě vyrušila husina na mém těle. Zjistila jsem, že jsem v té vodě ležela, tak dlouho, že už je úplně ledová. Vylezla jsem ven a zabalila jsem se do županu. Byla mi taková zima, že jsem si šla udělat horkou čokoládu, a k tomu jsem si vzala čokoládový cupcake se šlehačkou a malinou nahoře. Víte co je na tom nejlepší? Ne? Tohle bych mohla jíst celý den a nepřiberu ani kilo. Díky hyperfunkci štítný žlázy jsem prostě hrozně, ale hrozně nenažraná. No, prostě ať sním, co sním, tlustá nikdy nebudu. Sedla jsem si se svojí svačinkou k počítači a začala kontrolovat emaily. Jak už jsem říkala, jsem takový neandrtálec, a i když je 21 století, tak nemám ani dotykač, ani nemám založené žádné sociální sítě. Takže, jediná možnost kde si psát je email, anebo přes esemesky. Žádné nové emaily, alespoň se nemusím zdržovat od čtení, pomyslím si. Cvakly dveře od domu, trochu se leknu, a podívám se na hodiny. Vykulím oči, protože je už 11 hodin a já ještě nemám připraveno do školy. Rychle vytáhnu učebnice, sešity a dám je do tašky. Už jen vklouznu do postele a natáhnu budík na půl šestou. Ještě chvíli koukám do stropu, a pak...