Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

45.

Ahojky!!

"Toto nieje náš posledný rozhovor pusa. Uvidíš raz mi padneš k nohám a urobíš mi tú najlepšiu fajku."

Ještě jsem z dálky slyšel jeho poslední odpověď a musel jsem se pousmát. Vážně naivní člověk. ,,Aby to nakonec neskončilo naopak, idiote." řekl jsem tiše jen pro sebe. Díky bohu byl konec snídaně a já měl aspoň na chvíli klid.

Malý hazjel veď ty mi raz padneš na lep. Potom som odišiel do cely. Bolo mi jedno že nás každý mohol počuť. Ja ho chcem a dostanem za každú cenu.

Vážně jsem měl štěstí jen na chvíli. Za chvíli nás čekaly každodenní práce, kde bych opět mohl narazíte na toho idiota. Nebyl jsem zrovna nadšený, ale už jsem se smířil, že to budu muset přežít, než mě pustí nebo než vymyslím něco jiného...

Potom deň prebiehal ako každý iný. Keď sme mali ísť pracovať do knižnice jedného z mojich mnoho chlapčekov som si zobral k sebe do rohu miestnosti tam si ho pekne ohol cez kreslo a zobral si ho. Taká klasička ktorá nikomu nevadí, skôr sa v tom výživa lajú Avšak stále som na neho myslel. Ako to že ma odmietol? Veď ja ho raz dostanem. Potom som si ešte zašiel za bacharom zistiť ako to je z dnešným prenosom drog do iného bloku. Avšak dozvedel som sa že dnes to nebudú drogy ale jedna nízka osôbka s vražedným pohľadom za ktorú si zaplatil jeden z väzňou. Dôležité je to dostať tam a keď všetko skončí odtiaľ.

Naštěstí jsem ho pro denní službě nepotkal. Docela jsem si oddechl. Den plynul tak rychle a jednoduše a já už pomalu slavil, že jsem přežil další den bez Erena. Jenže takhle lehce nefunguje nic, a tak jsem se bál toho, co přijde v noci...

Dlho som čakal do večera. Snažil som sa vymyslieť nejaký plán ako ho tam dostať. Ale nič mi nenapadlo. A keď nastal večer a zaspal vzal som ho z mojej cely a odniesol tam kam som chcel. Chvíľu som ho mal na rukách avšak nebol vôbec ťažký. Proste maličké telíčko má aj maličkú váhu. Keď som bol už skoro pri bráne čo oddeľovala jednotlivé bloky vyrazil sa mi dych. Bol skutočne krásny trošku mi pripomenul jeho. Nemôžem teraz Zachadzať do minulosti je to zamnou. Trvalo dlho kým nám otvorili a za ten čas sa moje myšlienky vracali k mojej najväčšej láske. Armin Alert. Chlapec čo si získal moje srdce. Maličká postava skoro až dievčenská. Dlhé blond vlasy roztomilý úsmev a oči jasne modré ako obloha v horúcom letnom dni. Strávil som s ním posledné dni mojej slobody, vlastne to je aj dôvod prečo som tu. Bolo to raz cez zimu. Bol krásny deň a my sme spolu šli z romantického rande. Proste krásny film na jarmoku kúpiť tie najsladšie veci aby som videl v jeho očiach tie roztomilé iskričky. Avšak niečo sa stalo prepadli nás a chceli nás okradnúť. Za ten čas čo ja som sa s nimi bil, jeden z nich chytil Armina a chcel ho znásilniť. Keď som ho tam videl stratil som ovládanie. Kameňmi čo tam boli som im spôsobil také zranenia že jeden z nich zomrel a iný zas v nemocnici. Armin vtedy z šoku stratil pamäť. Netrvalo dlho a chytili ma. Preto aj to robím. Vždy ak je niečo milé Alebo pekné chcem im ubližiť aby si uvedomili že to im nepomôže aby sa im nič nestalo. Bude im ublížené rovnako ako Arminovi.

Pokračování příště...