BOJ vs BOJ ✔

45. Volno

Elis

Ráno se budím v ložnici, oblečená a vedle mě poklidně pochrupuje Seth. Chvilku mi trvá, než mi dojde, co se včera stalo, ale pohled na čas mě popohání a všechny špatné vzpomínky posunuji do pozadí. Rychle prolítnu koupelnou, šatníkem, kuchyní a už jsem na cestě do práce.

„Yoli, promiň, zaspala jsem." Omlouvám se už ve dveřích. Cítím se provinile, ale Yolanda to bere s humorem.

„Seth ti přilehl košili?" Rozesměje se na celé kolo a následuje mě na šatnu. Po celou cestu mi referuje, co se za tu hodinku, kterou jsem zameškala, stalo. Vlastně nic moc. Dvě maminy jsou nové, jedna z večera a druhou přivezli k ránu. U obou to prý na porod vypadá až večer. Takže by mohl být přes den klid. Převlékám se a Yoli natáhnutá na lavičce mě teď krmí informacemi, že doktor Levor má novou známost a ta malá hubená sestřička, s kterou jsem se viděla snad jen jednou, se docela drasticky rozešla s přítelem. Dokonce prý byli zasnoubení a ona ho načapala v posteli s jinou. A kdyby prý jen s jednou. To hovado si přitáhlo rovnou tři. Zlitej byl jak zákon káže a ještě jí prý zval, ať se k nim přidá. Yolandě to připadá hrozně směšné, ale mě to vrací nějakej ten čas zpátky, kdy jsem takhle načapala Petra.

„Elis, slyšela jsi mě vůbec?" Sedá si a úsměv se pomalu vytrácí z jejího obličeje.

„Co?"

„Promiň, asi jsem tě tím urazila." Pohladí mě jemně po ruce.

„Ne, jen jsem takhle načapala svýho předešlýho přítele. Taky jsme se měli brát."

„Taky měl tři baby?" Vytřeští na mě oči.

„Ne! Jedna bohatě stačila."

Směna po ukvapeném ránu ubíhá opravdu klidně. Maminy tiše trpí, ale na porod to zdaleka nevypadá. Ještě mohly v klidu ležet doma. Jenže jedna je manželka nějakého vysoce postaveného manažera a ta druhá prý bývalá místní politička. Takže je jasné, že chtějí nejlepší péči a tak se tu nechávají obskakovat už teď. Naštěstí jsou obě v pohodě a nemají na nás přehnané nároky. Yolanda říkala, že se někdy nestačí divit, co všechno si navymýšlí.

„Elis?" nakukuje do pokoje Yoli. Když mě najde, usměje se a sděluje mi, co by ještě potřebovala, než jí za půl hodinky odejdu domů. Pokývu hlavou a jen co dokončím práci tady, odcházím dělat tu další. Třicet minut uteče coby dup. Právě se chystám jít na šatnu, když na druhém konci chodby vidím Setha, jak něco probírá s Yolandou. Chvíli je sleduji, ale když mě ani jeden nezaregistroval, jdu se převléct. V hlavě mi ale šrotuje, co spolu řeší. Nikdy se spolu nebavili.

„Ahoj, co řešíte?" Přikradu se k nim o pár minut později.

„Teď už nic." Líbne mě Seth na tvář a ruku omotá kolem pasu.

„Díky Yolando. Máš to u mě."

„Tak o co tu jde? Co jsi po Yolandě chtěl?" Neustále se na něj otáčím a vyzvídám celou cestu k autu. Jenže se mi nedostává žádné odpovědi, jen sladkého úsměvu.

„Sethe, neštvi mě."

„Sedej, všechno se dozvíš."

Nafouknu tedy papulu a uraženě sedám na místo spolujezdce. Zapínám pás a zase se setkávám s pobaveným Sethovo obličejem.

Nesnáším, když něco tají.

Cesta domů není vůbec cestou domů. Nejdřív si myslím, že jedeme třeba na jídlo, nebo do obchodu, jenže ani jedno není pravda. Chci se zeptat, ale nemám odvahu. Stejně by se mi nedostalo odpovědi. Když Seth nechce, neřekne ani ‚a'. Sedím tedy potichu a jen sleduji, kam nás veze.

„Letiště?" Vydechnu šokovaně, když zastavujeme na parkovišti před ním.

„Jo, letíme na chatu. Potřebujeme oba trošku oddych."

„Ale já nemám nic sebou a co práce, Sethe!" Zastavuji v pohybu a jsem rozhodnutá se nehnout dřív, než dostanu alespoň nějakou odpověď.

„Eli" povzdechne si a dělá krok zpátky ke mně.

„S Yolandou je to zařízený a sebou nic nepotřebuješ. Všechno důležitý máš." Významně na mě mrkne, nakloní se k mému uchu a pak zašeptá: „Stejně tě z postele jen tak nepustím."

Nakonec kapituluju, protože mi stejně nic jiného nezbývá. Nastupuji do letadla ještě trošku naštvaná, ale cestou mi dochází, proč to Seth udělal přesně takhle. Protestovala bych a on by mě musel přemlouvat. Takhle mě postavil před hotovou věc a prakticky mi nedal možnost útěku. Samozřejmě, že jsem mohla trvat na svém, že nikam nepojedu, ale ono proč. Pár dnů jen spolu, na chatě, v přírodě, která se pomalinku bude probouzet ze zimy, s chlapem, kterýho miluju... Co víc si přát.

Při vystupování v Chicagu už se mi tenhle výlet jeví jako suprová věc. Půjčujeme si auto a vydáváme se k chatě. Jenže zase jedeme někam jinam. Místo na periferii míříme do centra. Raději mlčím a čekám, co to bude tentokrát. Možná i doufám, že to bude pořádný jídlo, protože můj žaludek už pěkně dlouhou dobu zpívá tesklivé písně o hladu.

A asi ho slyšel i Seth. Zapadlá restaurace v centru, na ty má ten můj zase zamaskovanej chlap čuch. Když jsme po výborném jídle, bere mě za ruku a míří přes ulici na náměstí a pak ještě kousek. Zvoneček nade dveřmi cinkne a my se ocitáme v obchodě obklopeni šperky. Seth si mě přivine blíž k tělu a prodavačce sdělí své přání. Snubní prstýnky. Klopím hlavu, na kterou mě políbí, ale to už je před námi několik plat snubáků. Vybíráme, zkoušíme a nakonec kupujeme. Shodli jsme se, že ty nejobyčejnější jsou nejhezčí. Ještě než opustíme obchod, dostávám sladké políbení a pak už se vracíme zpátky k autu.

Večer, když ležíme unaveni z předchozí činnosti v posteli, pokládám si hlavu na Sethovo hruď. Miluji tlukot jeho srdce, uklidňuje mě a dodává sílu.

„Miluji tě Elis a už se nemůžu dočkat, až ti na prst navléknu tohle." Naklání se k nočnímu stolku, ze kterého bere krabičku s prstýnky. Otevírá ji, vyndává oba prsteny a pak je zvedne nad nás. Lesknou se v měsíčním třpytu, stejně jako moje oči. Natahuji levačku k tomu pokladu a Seth mi nechává jeden z kroužků sjet na prst. Se svým udělá to samé. Já se líp uvelebím po jeho boku a společně, prsty dotýkající se jeden druhého vnímáme to zatím dočasné propojení.

„Eliška O'Neill" zašeptám potichoučku.