You stole my heart,Wolfhard!

❤️29/the end💔

Zašeptal jsem pro sebe a odešel domů.

Finn
"Finne. Zjistila jsem, kdo dal Jackovi tu flešku." S těmito slovy mě přivítala Soph. "Ahoj. Kdo teda?" Naléhal jsem na ni. "Jacob." "Jacob. To mě mohlo napadnout." Okamžitě se ve mě začal hromadit vztek. Běžel jsem co nejrychleji k Jacobovi domů. "Ty hajzle jeden. Jak jsi mohl." Zařval jsem na něj, když mi otevřel dveře. "Říkal jsem, že chci Jacka a že vy dva se rozejdete." To už jsem se neudržel a vrazil mu pěstí. "Jsi jen ubohej hajzl." Řekl jsem na rozloučenou a odešel pryč. Čas bez Jacka se vlekl, ale měsíc už byl u konce a Jack se měl brzy vrátit.

Jack
Nastala chvíle mého návratu a loučení se s tátou a Richiem. S Richiem jsme se za tu dobu hodně zblížili. Jsme teď jako skuteční bratři. Bude mi moc chybět. Se slzami v očích jsem již seděl ve vlaku, který mě vezl domů. Na nádraží mě přivítal radostně Asher. "Chyběl si mi. Musíme jít na skate!" Byl opravdu rád, že mě vidí. Zasmál jsem se. "Teď musím domů. Pak se sejdeme." Opustil jsem svého kámoše a mířil si to k matce s obavami. Bojím se, jak přijala moji orientaci. Zazvonil jsem na náš dům a čekal příjemné přivítání. Namísto vřelého objetí mě však čekal trpký křik matky. "Ty už nejsi můj syn. Jsi jen další špinavá buzna. Lituji toho, že ses kdy narodil." Její slova mi moc ublížila. Slzy jsem nechal volně stékat a běžel k Soph. Byla tam většina party až na Wyatta a Finna. "Jacku!" Přivítala mě nadšeně, ale když spatřila slzy radost se změnila v obavy. "Jacku. Co se stalo?" Řekl jsem jí, co mi do očí řekla vlastní máma. "Jacku. Můžeš bydlet u nás, když budeš chtít." Snažila se mě utěšit. "Kde je Finn?" Zeptal jsem se po chvíli ticha. "Jacku?" Ozval se známý hlas odedveří. "Finne! Odpusť mi to. Miluju tě!" "Ne Jackie. To ty mi odpusť. Zachoval jsem se jako kretén. Jsi to nejdůležitější co mám." Políbil jsem jej a naplno si užíval jeho přítomnost. Finn mi povyprávěl vše, co udělal Jacob a že se nás pokusil rozdělit. Trávili jsme spolu veškerý čas, jakoby se nikdy nic špatného nestalo.

Epilog
Jack
Teď už jsem třicetiletý muž s dobrou prací a průměrným životem. Jestli jsem pořád s Finnem? Rád bych řekl, že ano, ale opak je pravdou. Náš vztah skončil, když jsme se vydali každý svou cestou. Žít svůj sen. Být tím kým jsme vždy chtěli být. Jediné co nám v tom bránilo , byla naše láska. I když teď žiji svůj sen, nikdy nebude kompletní. Bude tu chybět on. Život nám bohužel vždy hází klacky pod nohy a někdy je to spíše celý strom než jen klacek, ale život jde dál. Život nemůže být dokonalý. Jediné co vím jistě, teď to bude znít jako klišé , že mé srdce navždy bude patřit jen jemu. Mé první lásce. Tomu černovlasému klukovi z poslední lavice. Tomu co mě dělal tak šťastným. Ukradl mi mé srdce a navždy bude patřit jen a jen jemu. Finnu Wolfhardovi.
You stole my heard, Wolfhard!

Je tu oficiální konec tohoto příběhu. 🥳Děkuji za veškerou podporu. 🥰Ptáte se zda bude další knížka? 🙃Bude. To slibuji. 😘Jen nevím kdy a o čem přesně. 😜Bude mi tento příběh moc chybět. 🥺Snad se vám líbil a doufám, že se sejdeme i u toho dalšího.😘😉❤️
Ps: tento obrázek (ten nahoře) ten jsem jediný nakreslila já.😅

The END!
{loser forever}