Síla moci

Kapitola 4

Fleargine

Byli jsme na cestě už třetí den, ale vypálená značka na rameni mě stále bolela a otírala se o látku šatů. Znovu jsem se ošila, abych odolala nutkání si značku poškrábat. Podle dvorního lékaře jsem si měla spálené místo mazat mastí, ale už někdy zkoušel, jaké to je mít namazané místo pod nepohodlnou látkou šatů. Vše ve jménu bezpečnosti.

„Stále to bolí, princezno?" zeptala se mě má společnice Arabel. Zadívala jsem se na ni. Seděla v povoze naproti mně a četla si knihu. Povoz znovu poskočil, když najel na výmol a já se zraněným ramenem narazila na truhlu, o kterou jsem se opírala. Skousla jsem rty, abych nesykla bolestí. Měla bych si přesednout.

„Co jsem vám říkala dívky?! Během cesty nesmíte princeznu oslovovat titulem ani jménem. Nyní je její jméno Flér a nezapomeňte, že pokud někdo během cesty jen cekne o jejím původu, zaplatí za to celá rodina," varovala Arabelu s Dianou má vychovatelka lady Sarafine. Dívky sklonily pohledy směrem dolů. Bylo na nich vidět, že mají z lady Sarafine strach.

„Pak je nejspíš štěstí, že se to týká i vás, lady Sarafine," vložila jsem se do toho a pohlédla na ženu, která měla nejlepší léta už za sebou a přesto měla stále dost síly na to, aby se mnou cestovala. Bílé vlasy měla schované pod čepcem, ale ani šaty obyčejné venkovanky nezakryly její kůži, která začínala být čím dál víc vrásčitá. „Neděste ty chudinky ještě víc než jsou. Za cestu mě tak oslovily pouze podruhé v starosti o mé zdraví. Věřím, že znovu se to už opakovat nebude a své povinnosti splní k očekávání jejich rodin i mých rodičů." Lady Sarafine se na mě zamračila, ale neodporovala mi. Místo toho se vrátila zpátky k vyšívání, kterým se během cesty bavila.

„Jen říkám, že by měli být opatrnější, Flér." Tak přece jen mě bude zase komandovat jako malé dítě. Cenila jsem si jejích rad, ale měla stále ve zvyku zacházet se mnou jako s malou holkou, kterou jsem už nebyla. Ježe stará koza bude mečet pořád stejně.

„To bychom měli být všichni. Cesta je přece jen nebezpečná a situace v obou královstvích nejistá." Zadívala jsem se z povozu ven na cestu, kterou jsme za sebou nechávali. Jeli jsme po stezce skryté v lese, takže byla menší pravděpodobnost, že nás tu někdo bude hledat a přesně s tím kapitán Rodés se sluhou počítali. Jen jsem se modlila, aby plán, který s otcem vymysleli dobře dopadl, když už se neobtěžovali mě do jeho znění zasvětit.

„Podle posledních zpráv je situace v Noblesii ustálena hlavně díky řádům. I když jsem zaslechla, že nový král je též schopný a situaci s rebely na našich hranicích vyřešil osobně hned v zárodku. Myslíte, že přijede k hranicím pro vás, aby vás doprovodil na hrad?" Diana byla dcera lorda Warleyho, který se staral o všechny dopisy, které byly určeny mému otci, takže nebyla žádná novinka, že ví věci, o kterých mě nikdo nechtěl informovat.

„To rozhodně neudělá, tak dohoda nezní," zamítla její nápad, lady Sarafine hned v zárodku.

„A jak tedy dohoda zní?" zeptala jsem se, aniž bych se obtěžovala na ni nebo dívky podívat. Chtěla jsem místo nich sledovat svou domovinu, kterou nadobro opouštím. Navíc jsem jí za celých svých sedmnáct let nikdy neviděla tolik jako teď. Když jsem byla věčně zavřená na hradě nebo v klášteře, neměla jsem takové možnosti. Teď jsem byla svobodná. Alespoň po dobu cesty.

„Poblíž hraniční vesnice Orwey nás má čekat skupinka členek Galaen, která nás doprovodí až do hlavního města, kde budete oficiálně představena svému snoubenci, králi."

„Jak víme, že nás ten řád ochrání? Vždyť tam jsou samé ženy?" zeptala se nejistě Arabela. Nedivila jsem se jejím obavám. Sama jsem se bála, že se něco cestou pokazí.

„Slyšela jsem, že členky Galaenu jsou v boji stejně dobré jako muži a během zasvěcení přichází o svou nevinnost a čest." Tohle bude určitě zajímavá cesta, pokud má Diana v rukávu víc dvorních drbů a povídaček.

„Členky Galaenu jsou vynikající bojovnice a oddané služebnice království. To je vše co potřebujete znát a pro vaše dobro bych si takové nestoudné povídačky vymazala z hlavy. Je pro nás ctí, že nás na hranicích vyzvednou právě ony."

„Jenže stejně jako je, mohl král poslat členy Rothanu," namítla jsem. Rothan byl opakem řádu Galaenu a muži přece byly lepší bojovníci než ženy. Jenže to jsem mohla jen hádat, jelikož u nás žádný ženský řád nebyl. Vlastně jsem neznala žádnou ženu, která by ovládala umění boje.

„Členky Galaenu chrání královny už po několik let. Pro ně je to povinnost a pro vás pocta. Máme tak málo času a musíte se toho ještě tolik naučit o své nové zemi. Měla byste si místo sentimentálního pozorování krajiny číst knihy a dokumenty, které pro vás hlavní archivář vybral k nastudování a seznámení s Noblesií." Byla pravda, že jsem vůbec neznala sousední říši ani její zvyky. Nikdo nepovažoval za důležité mě je naučit, jelikož původní snoubenkou krále byla má sestra Aria. Jenže k jejímu štěstí a mé smůle v zimě zemřela na horečku a na mě, jako další dceru krále připadl její osud. Místo, abych se stala jeptiškou, jak nařizovala dvorní etiketa pro nejmladší dceru krále, tak jsem se trmácela cestou přes dvě království ke snoubenci, kterého jsem vůbec neznala. Nemohla jsem odmítnout úkol, před který mě otec s celou radou postavili.

„Co mi můžete říct o králi, lady Sarafine?" Změnila jsem téma a otočila se k ní, abych ji potěšila a nemusela slyšet další z jejích výtek. Lady Sarafine stále pokračovala ve vyšívání. Arabela nyní odložila knihu, aby se mohla věnovat konverzaci, kterou jsme zavedly a Diana nedočkavě čekala na odpověď lady, jen aby určitě přidala nějaký ze svých drbů.

„Král je mocný muž. Prošel výcvikem Rothanu a získal mnohé zkušenosti. Nyní čeká na vás, aby si vás vzal a byla tak dodržena smlouva, kterou uzavřeli vaši otcové. To je vše co potřebujete nyní vědět, pokud si tedy nechcete zopakovat vaše povinnosti jako budoucí manželky krále." A znovu jsme byly u toho. Lady Sarafine si prostě neodpustila narážku na to, že jsem mladá a dle ní i nezkušená, obzvlášť co se povinností královny Noblesie týká.

„Já zase slyšela, že je to krásný a impozantní muž. Ženy prý omdlévají jen z pohledu na něj a jeho lid je s ním též spokojený." Takže Diana nezklamala. Všimla jsem si toho, jak se na mě povzbudivě usmála. Oplatila jsem jí úsměv, vděčná za její pomoc. Diana byla sice o rok mladší než já, ale za to vyrůstala u dvora, a tak byla zkušenější co se chování u dvora týká. Ji i Arabelu vychovávali k tomu, aby mé sestře pomáhaly při jejím pobytu v Noblesii i postu královny. Teď měly pomáhat mě.

„Na dvoře je prý víc mladých a mocných mužů a hlavně svobodných, kteří hledají manželku," přidala se k ní nadšeně Arabela. Díky postavení, které získanou jako dvorní dámy královny o ně bude velký zájem a nepochybovala jsem o tom, že je jejich rodiny dají nejvyšší nabídce, tak jako to udělala ta má. Ale nechtěla jsem jim kazit radost, obzvlášť když jsem viděla ty jejich nadějné a radostné tváře. Možná může být jejich svazek jiný než můj. Možná se přece jen vdají z lásky a ne z povinnosti vůči své rodině.

„Vaše hlavní povinnosti, ale nejsou, abyste si našli manžely, ale abyste pomohly princezně u dvora a s její nadcházející rolí královny. Co se místo nesmyslnému klevetění do toho rovnou pustit. Máme na to celou cestu." Lady Sarafine uměla zkazit radost.

„Ano, madam," prohlásili dívky naráz posmutněle. Diana otevřela truhlu, u které seděla a vytáhla z ní velkou knihu. Už teď se mi nelíbilo co obsahovala. Arabela odložila svou knížku a pustili se s Dianou do střídavého předčítání etikety a pravidel, které se na dvoře mého snoubence dodržovala. Chtěla jsem utéct. Co nejdál od toho všeho. Nechtěla jsem je poslouchat, ale bylo mi jich líto. Taky jen plnily své povinnosti a kvůli mé nepozornosti by tu velkou knihu musely číst znovu a to jsem nechtěla. V zájmu nás tří bylo lepší, když jsem změnila polohu, abych nezatěžovala zraněné rameno a poslouchala vše co dívky říkaly. Tahle cesta bude ještě delší než jsme si myslela.

Opožděně přidávám další kapitolku. Snad si ji užijete. :)