Vždy si kladu otázku kterou si nepokládám jen já...
Je na tom něco dobrého ?
Ať se děje cokoliv kdekoliv kdykoliv, a není na tom ani věc dobra, nestrácej naději.
Před několika lety, jsem měla dva nevlastní bratry.
Ten nejstarší byl pro mne neznámí a ten co byl v prostřed si matně pamatuji jeho vzhled jelikož jsem ho viděla před jedenácti lety.
Moji bratři za svůj život dokázali jen nabrat dluhy a o nevlastní mámě [nereda jí takto říkám] o té nic nevím a ani vědět nechci.
Ale tento týden mám pořád do kola v hlavě myšlenky : Jak asi vypadají ? Ví ten starší že má nevlastní sestru ? Co když už jsem teta ? Kde asi jsou ? Co se s nimi děje ?
Tyto otázky mi pořád vrhají hlavou ale nikdy na ně nedostanu odpověď. Tenhle týden jsem se tím pádem rozhodla. „ Poznám je, chci je poznat ale jak vžyď je moje rodina nenávidí. To mám čekat dalších pět let ? Tak to ani náhodou, chci vědět co se s nimi stalo a proč je moje rodina nenávidí " A přesně ve středu 2.10.2k19 jsem si uvědomila že můj bratranec kterého mám nadevše ráda je policista a mohl by mi pomoct a druhý bratranec je nejstarší tak by nám mohl taky pomoct.🤔
