My life as Speedy

11.

Prostě už jsem nedokázal odolávat. Odpřísáhl jsem si, že se od ní budu držet dál, ale když jsem viděl její nenávistné pohledy, bodalo mě to do srdce. Nemohl jsem to tak nechat a chtěl si s ní promluvit, ujasnit si všechno. Ale bez těch zvědavých pohledů okolo. Proto jsem jí zatáhl do toho kumbálu, když ale stála tak blízko, nemohl jsem si pomoct. Dech se jí zadrhl a já udělal chybu, když jsem ji pohlédl na rty. Ty její zatracené růžové rty. Hned jsem si vybavil den, kdy jsem se jich dotkl poprvé a potřeboval jsem je znova. Vedl jsem se sebou vnitřní boj. Nedokázal jsem dál vzdorovat a prostě to udělal znovu. Když mi mé polibky začala vášnivě oplácet, zpečetila můj osud. Teď bylo moje, ať se jí to líbilo nebo ne. A když ze sebe vydala vzdech do prdele měl jsem co dělat, abych z ní hned nestrhal všechno oblečení. Cítil jsem se jako v ráji. Na chvíli jsem se odlepil od jejich rtů, abych ji pohlédl do těch šedých očí a v tu chvíli se zamyslela. Najednou mě od sebe odstrčila a utekla. Byl jsem zaskočený, absolutně jsem nechápal, co se stalo a potřeboval jsem to vědět. To co mi ale řekla mě bodlo přímo do srdce.
,,Drž se ode mě dál jasné? Nemluv na mě a už vůbec na mě nesahej!"
Byl jsem v naprostém šoku. Nedokázal jsem se pohnout a už vůbec něco říct. Mlčky jsem sledoval jak odchází pryč. V tu chvíli jsem naprosto ignoroval ten hlouček lidí okolo. V hlavě jsem měl jen tu nenávist, co jí doslova sršela z očí. Nesnášela mě. Ta holka mě z hloubi srdce nesnášela a já byl zdrcený. Byla pro mě prakticky cizí a přesto tak blízká. Celý den jsem z ní nedokázal spustit oči. Sledoval jsem ji na každé hodině, každou přestávku i na obědě a ona to věděla. Dřív se na mě usmála a můj zvědavý pohled mi oplácela, ale teď na mě vztyčila prostředníček, krátce mě propálila pohledem, který jasně říkal 'Nečum na mě' a dál mě ignorovala.
,,Co jsi ji provedl?" Promluvil na mě Leo u oběda, když si i on všiml jejího vražedného pohledu.
,,Políbil ji, hádám." Pronesl jsem naprosto nešťastně a dál se frustrovaně dloubal v té podivné hmotě, které tady říkají jídlo. Ten idiot vedle mě vybouchl smíchy, div se nesvalil k zemi. Tomu říkám podpora. Koukal jsem na něj stejně zmateně jako půlka jídelny a on se uklidnil. ,,co ti na tom přišlo tak k smíchu?"
,,Rozhlídni se kolem sebe. Každá holka v téhle místnosti by dala cokoliv za to, abys ji políbil a ta jediná, o kterou bys stál tě naprosto nesnáší. Celkem ironie." Uchechtl se ještě jednou a já mu dal pohlavek. Kamarád za všechny prachy opravdu. Ale má pravdu. Nesnáší mě. Můj pokus o to si s ní promluvit moc nevyšel. Ne jednou, ale dvakrát ode mě utekla. Takže co mi zbývá? Zapřísáhl jsem se, že z ní nespustím oči a to hodlám dodržet, ať se jí to líbí nebo ne. Svět je dost nebezpečné místo. Což mi připomíná, že ten prchant Mardon mi včera zase utekl. Ten chlap je příliš nebezpečný, abych ho tady nechal jen tak pobíhat a ona se do toho musela zaplést taky. Měla pravdu, když mi řekla, že bez ní bych to v tu chvíli nezvládl. Vím to, vím že v tu chvíli zachránila nevinné životy, ale nemůžu ji takhle nechat riskovat ten její. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se jí cokoliv stalo. Proto ji od Mardona, Firestorma, Snarta a tohohle všeho musím držet dál. Ať už mě bude nesnášet sebevíc.
Z mého přemýšlení mě rázem vytáhl prudký déšť, co se spustil.
Přísahal bych, že ještě před vteřinou byla ta obloha naprosto modrá.
Zadumaně jsem koukal na černá mračna, než mi cvaklo, o co tady jde. Tohle musí být další Mardonův útok. Neváhal jsem ani minutu. V rychlosti jsem na sebe navlekl svůj červený oblek a přes hlavu přetáhl masku.
,,Leo? Jsi tam?" Promluvil jsem do malé vysílačky v uchu a čekal na odpověď. Nic. ,,Leo!" Sykl jsem ještě jednou.
,,Kruci kolikrát ti mám říkat, že v terénu mi nemáš říkat jménem?" Ozvalo se v mém uchu a já si jen tiše povzdechl.
,,Vidíš to?" Zeptal jsem se docela zhrozeně, když se všude kolem mě objevila hustá mlha. Neviděl jsem si doslova ani na špičku nosu, natož abych dokázal najít Mardona.
,,Ericu zvedá se tlak. A to hodně. Víš, co se stalo posledně, kdy tohle udělal." Chvíli jsem vstřebával ta slova. Naposled to schytal někdo na kom mi záleželo, znovu to nedovolím.
,,Mardone!" Zařval jsem tak nahlas, jak jsem jen dokázal. Musel jsem ho zastavit dřív než někomu ublíží. ,,Kde jsi ty parchante?!"
,,Tady." Dostala se mi okamžitá odpověď v podobě obrovské bolesti. Automaticky jsem se chytl za hlavu a otočil se za oním hrubým hlasem. Už byl pryč. Začal jsem se rychle otáčet a snažil se zahlídnout alespoň obrys jakékoliv postavy, ale všude bylo jen bílo. Pak do mě zezadu někdo vrazil a svalil mě s sebou k zemi. Okamžitě jsem se zvedl ze země a podíval se na onu postavu. Přede mnou stála brunetka s vlasy svázanými do culíku a ve fialovo-bílém obleku se stejně zbarvenou maskou přes oči. Párkrát jsem udiveně zamrkal na onu holku, než mi došlo, kdo to je.
,,Co tady k sakru děláš?" Zeptal jsem se dost nepříjemným hlasem. Tady nemá co dělat.
,,To samé co ty." Odpověděla s úsměvem na tváři.
,,To teda ne okamžitě odtud vypadni!" Zvýšil jsem hlas v domnění, že to pomůže. Ale ono nic.
,,Ty mi nerozkazuješ!" Křikla na mě a úsměv ji ze rtů hned zmizel. ,,Pozor!" Zvolala a stáhla mě dolů. Rychle jsem se otočil a sejmul Mardona, který se mě marně pokusil praštit. Neváhal jsem a okamžitě mu nasadil pouta. Mlha kolem nás se rozplynula a já si hlasitě oddechl. ,,Nemáš zač." Zamumlala si pod nosem s pěkně arogantním tónem. Ještě jednou jsem dal Mardonovi pěstí, aby byl mimo. Otočil jsem se zpět na Daisy a vraždil ji pohledem. Ona si to ovšem nenechala líbit a jako vždy mi můj pohled oplácela.
,,Tohohle okamžitě necháš." Procedil jsem skrz zuby a rozmáchl rukama, abych svým slovům dodal důraz.
,,Proč bych to měla dělat?" Založila si ruce na prsou a stále mě propalovala dost vražedným pohledem.
,,Už tak tě nesnáší jako Erica, to si jí hodláš znepřátelit i jako Flash?" Ozval se mi v uchu Leův hlas a já jen protočil očima.
,,Ty se do toho nepleť!" Zamumlal jsem do vysílačky a slyšel jsem Leův tlumený smích. Podíval jsem se ji zpět do očí. Koukala na mě s jedním zdviženým obočím a nechápavým výrazem.
,,Ty to neděláš sám." Konstatovala po chvíli a já na sucho polkl. Jestli zjistí, že ten druhý je Leo, hned si mě spojí s Flashem sakra.
,,Nevím o čem to mluvíš." Zmumlal jsem a slyšel jsem, jak se Leův smích utišil. Zřejmě mu došlo to samé, co mě. Zatímco Daisy na mě podezíravě koukala, já se snažil vymyslet, jak se z tohohle vykecat.
,,Kdo je ten druhý?" Zeptala se po chvíli ticha a já zpanikařil ještě víc.
,,S tímhle končíš." Pronesl jsem chladným hlasem a utekl odtamtud dřív, než by mě zasypala hordou otázek. Vběhl jsem do Doupěte, což je naše skrýš u Lea ve sklepě, a uviděl sedět Lea u tří obrazovek. Pomalu se na mě otočil a tlemil se od ucha k uchu.
,,O důvod víc, proč mi musíme vymyslet přezdívku. Teď když tam pobíhá s tebou Daisy by hned poznala..."
,,Nebude se mnou nijak pobíhat jasné?" Přerušil jsem ho dřív, než by dokončil myšlenku. Za to jsem si vysloužil dost nechápavý pohled, který mi naznačoval, abych vysvětloval.
,,Nedovolím, aby se takhle vystavovala nebezpečí jasné?!" Prohrábl jsem si frustrovaně vlasy a těžce vydechl. Jenom ta představa, že by se střetla tváří v tvář s někým jako Mardon se mi nelíbila.
,,Ta holka si vyrobila už i oblek. Ta toho nenechá jen proto, že ty jsi řekl." Vysmál se mi Leo a já dostal nápad, jak ji zabránit v hraní si na hrdinku. Vítězně jsem se ušklíbl na Lea a běžel pryč.