Hawkeye ✔️

Nevelkým prostorem manéže se rozléhal hlasitý potlesk doprovázený nadšenými výkřiky a zanedlouho už se masa lidí valila ven ze stanu, umožňujíc tak průchod čerstvému vzduchu zvenčí, aby dusno uvnitř alespoň trochu zřídlo.

V zákulisí cirkusu Carson Carnival of Travelling Wonder se slavila další úspěšná show. Každý z vystupujících přiložil ruku k dílu, ale všichni věděli, že největší zásluhu na úspěchu mají dva bratři. Ještě aby ne, když jejich vystoupení byl zlatý hřeb celého večera!

„Na Hawkeye a Trickshota!" vykřikl Jacques. „Na Clinta a Barneyho Bartonovy!"

Všichni pozvedli sklenky s levným šampaňským, aby si přiťukli. Všichni až na Barneyho Bartona.

Clint nechal ostatní, ať se baví, a v tichosti sledoval svého bratra, jenž postával ve stínu stanu. Chvíli to vypadalo, že se Barton starší rozhoduje, kam přesně se má odebrat, a pak vyklouzl ze stanu a zmizel v temnotě noci. Hlasy osazenstva cirkusu se staly jenom nepříjemným šumem vzadu v Clintově hlavě a on se rozmýšlel jen krátce, než položil sklenku s nealkoholickým perlivým nápojem na nejbližší krabici a nenápadně se vytratil sledovat svého bratra.

Našel ho přesně tam, kde očekával; uvnitř cvičebního stanu. Ležel na zemi před terčem, zíral do plátěného stropu a mezi prsty nepřítomně otáčel šíp.

Clint si mlčky lehl vedle něj. Propletl si prsty rukou a položil si na ně hlavu, touže nahradit šedou látku nad sebou hvězdami posetým nebem. Patnáctiletý hoch však ticho, v němž jindy dovedl setrvat i hodiny, nevydržel příliš dlouho. Natočil hlavu, aby na svého staršího bratra viděl, a s náznakem obezřetnosti promluvil: „Barney, děje se něco? Poslední dobou je něco... jinak."

Nejprve neodpovídal vůbec, ale pak se potichu zasmál. Nebyl to však radostný smích, právě naopak, tenhle naplňovala hořkost a vztek. „Děje se všechno, Clinte, ale to ty ještě nemůžeš pochopit."

„To, že jsi o tři roky starší, neznamená, že jsem dítě," ohradil se Clint lehce dotčeně, ačkoli v duchu si připomenul, kolikrát za jejich život měl jeho bratr pravdu. I kdyby chtěl, správného čísla by se nikdy nedopočítal. A navíc, nebylo to tak, že by se Clint opravdu nechoval jako mladší bratr. Spoléhal na Barneyho, že vždycky všechno zařídí tak, aby z toho oni dva vytěžili; ostatně, dostal je z velkých problémů a vyvrbilo se to více než dobře.

Barney vyskočil na nohy, nebesky modré oči mu jiskřily vztekem jako pod palbou blesků. Šíp, jenž svíral v rukou, se při jeho pevném stisku zlomil. „Nebaví mě to, Clinte," zavrčel frustrovaně, vztek znásobený poničeným šípem. Ledabyle ho odhodil kamsi doprava, nezajímaje se, kam přistane, než pokračoval: „Před dvěma lety se cirkus zdál jako skvělá možnost. Vlastně to byla jediná možnost, jakou jsme měli, jestli jsme nechtěli, aby nás znova umístili do nějaké rodiny. Ale teď? Teď ani zdaleka."

Hnědovlasý chlapec napodobil svého bratra a postavil se, ačkoli se značně větší elegancí a hbitostí, jež díky své vztekem nezastřené mysli mohl do pohybů vložit. „Jak to můžeš říct?" Nechápavě rozhodil rukama, o čem to Barney mluvil? „Vždyť máme vlastní vystoupení, lidi nás milují a jsme v tom dobří!"

„Ty máš vlastní vystoupení," přerušil ho, než Clint stačil pokračovat se svým výčtem důvodů, proč je pro ně cirkus dobrá volba. „Já jsem spíš něco jako... tvůj vylepšený asistent nebo tak něco. Pravá ruka."

Clint zuřivě zavrtěl hlavou na vyjádření nesouhlasu. „To není pravda!" vyjekl rychle, hlas mu přeskočil o oktávu výš, jak se o překot snažil přesvědčit bratra, že to není, jak povídá. „Ta show se nejmenuje „Hawkeye a Trickshot: bratři lukostřelci" pro nic za nic. Jsme v tom spolu."