Je 6 hodin ráno a mě ze sladkého spánku vytrhává příšerný zvuk budíku.
Ruka instinktivně máchne tmou do míst, kde by mohl ten čertův strojek být a umlčí jej.
Sice vím, že jen na chvíli a po pěti minutách začne vše znovu, ale těch pět minut si ještě nenechám vzít.
Vstávám, cestou do koupelny mrknu na sebe do zrcadla.
Mrknu na hodiny, rychle si vyčistím zuby, obléknu se a vyrážím na svou každodenní cestu do školy.
Nemám to moc daleko, dvacet minut, než přijedu do školy, kde studuji.
Pouštím si svou oblíbenou muziku, aby mi ta cesta lépe utíkala.
Podívám se na hodinky a zjistím že mi jede autobus za 2 minuty a tak začnu utíkat, utíkám a utíkám, už vidím autobus, rozběhne se ještě víc a 10 metrů od zastávky zakopnu a vídím, jak mi ujíždí autobus před očima.
O pár sekund později se zvednu a čekám na další autobus, ale ten jede až za 20 minut, tak čekám, čekám a čekám, div že jsem neumrzla.
Po 20-ti minutách přijede autobus, do školy jsem naštěstí přijela včas.
Když jsem vcházela do třídy, tak jsem se na chvíli zarazila, když jsem uviděla jak vypadá naše třída chtěla jsem jít radši domů, ale nemohla jsem. Naše třída byla vzhůru nohama, tabule počmáraná, lavice rozházený, tak též i židle.
Bála jsem se, že to svedou na mě, tak jsem šla radši za paní učitelkou, ta mi řekla, že nemám žalovat.
Začala hodina a přišla do třídy paní učitelka, já jsem jediná nebyla na místě, takže si myslela že jsem to udělala já. Učitelka odvedla všechny žáky ze třídy do tělocvičny, kde hráli vybíjenou, a já jediná musela celou třídu uklidit. Po půl hodině jsem byla hotová.
Šla jsem po chodbě do tělocvičny, ale cestou mě zahlédla jedna paní učitelka, ta se mě ptala jaktože nejsem ve třída, já jsem se jí bála a radši jsem neodpověděla ale udělala jsem špatně, protože mi napsala do žákovský knížky poznámku "O hodině se toulá po chodbě a ulévá z hodiny".
Poté jsem tedy došla do tělocvičny, když jsem otevřela dveře, dostala jsem ránu míčem do obličeje.
Zbytek hodiny jsem proseděla na lavičce s mokrým ubrouskem na oku, měla jsem pěkně velký monokl, ale no co už.
Jelikož jsme dneska měli odpoledku, tak jsem si zašla do slavný Normy a našeho Albíka (Alberta), utratila jsem tři stovky za sladkosti, protože jsem měla z dnešního dne debky. Zašla jsem si do KFC na oběd.
Ale stala se mi jedna hrozlivá věc.
Na sedačce vedle mě kde jsem seděla v KFC jsem si zapomněla celou tašku sladkostí, tak jsem sprintovala zpátky, ať to stihnu do té doby než zazvoní.
Přišla jsem do KFC a taška se sladkostmi nikde.
Prohledala jsem celý KFC ale prostě nikde.
Už jsem to vůbec nestíhala, tak jsem se otočila a šla zpátky do školy, byla jsem celá nešťastná, kde jen by mohla ta taška být.
Přišla jsem do školy jen tak tak, ale stihla jsem to.
Po dvou hodinách jsem šla domů, ale nejdřív jsem se stavila ve skříňkách, připravila jsem si všechny učebnice na další den a šla jsem domů, po cestě jsem se ještě stavila v KFC, ale taška prostě nikde.
Přišla jsem domů, přemýšlela jsem kdy jsem jen tu tašku mohla nechat.
Poté mě napadlo se jich zeptat, zavolala jsem jim a oni mi řekli že jí schovali aby mi jí nikdo nevzal, hodně se mi ulevilo, šla jsem si dělat úkoly, ale nechala jsem si učebnici ve škole, ale to už je jedno.
V 17 hodin jsem měla gymnastiku, tak jsem na ní šla, ale zapomněla jsem si na legíny, měla jsem pouze džíny.
Tak jsem to musela vydržet v džínách.
Když jsem přišla domů tak se mi chtělo spát, ale ještě jsem musela pomoct mamince, když jsme dělali dort šestřičce k narozeninám.
Když už byl dort skoro hotový, tak jsem usnula, flákla jsem hlavu do toho dort a máma mohla péct odznova.
Poté mi máma umyla obličej a odnesla do postele.
Vzbudila jsem se až ráno v mé postýlce.
-----
Jednodílovka💖
Vaše Denisaaa111🥰
