BDSM profesor (studentka × učitel)

Kapitola 1: První hodina

Strach. Cítí ho. Určitě ho cítí. Sedím přímo naproti němu. Okolo mě je plno dalších studentů, ale jeho pohled mluví za vše. Ví to. A já zase vím, že tohle bude nejhorší semestr mého života. Submisivita je mé prokletí. Když cítím tu správnou dominanci nemůžu si pomoct. Ale já to zvládnu. Dávám pozor co říká. Je to opravdu těžký předmět, to mé situaci teda rozhodně nepomáhá. Dělám práci kterou zadal a alespoň chvíli se můžu soustředit, než cítím neklid, který moc dobře znám. Dívá se na mě... Určitě. Mám zvednout oči? Ne. To není dobrý nápad. Ale nemůžu se ovládnout a tak mu najednou koukám přímo do očí. Ucuknu jak nejrychleji to jde a zázrakem se uklidňuji a pokračuju v práci. Čas plyne a blíží se konec hodiny. Obchází třídu, studenta po studentovi, a kontroluje naše výtvory. A kruci. Neúprosně se blíží k mému místu a já cítím, že moje práce není dostatečná. Nahne se mi přes rameno, hlavu má hned vedle té mé. Kouká do monitoru a označuje jednu chybku za druhou. "Tak takhle by to nešlo." Sdělí mi přísným hlasem a vrací se před třídu aby řekl pár posledních informací k látce, úkoly do příští hodiny a ukončil hodinu. Konečně. Pomalu se zvedám ze židle, myšlenkama jinde, když mou hlavou projede jako blesk jeho věta: "Mohla by jste se prosím zdržet?"

Jsem jako v transu, pozoruju jak jde pomalým krokem ke dveřím a za posledním studentem je zavírá. Hlavou mi proběhne fakt, že je toto poslední hodina, je po sedmé večer, a že okolo této učebny ve čtvrtém patře už jen těžko někdo projde. Slyším klapnout zámek. "To jen, aby nás někdo nevyrušil." Od dveří míří zpět ke katedře a přísným hlasem mi přikazuje jít blíž k němu. Nervózně se přesunu na 2 metry od jeho stolu a koukám do země. "Copak to s tebou je? Nejsi hloupá, to ne, ale vůbec se nesoustředíš. Pročpak?" Zkouším se dívat do země dvakrát tolik. "Je to snad kvůli mě?" sebevědomě prohlašuje zatímco se zvednul a pomalu se ke mě přibližuje. "Bojíš se mě?" zašeptal mi do ucha. Potichu přikyvuju. "Nahlas prosím." "Ano pane, bojím." Už s trochou hlasu odpovídám. "To je dobře. Moc dobře." Odvětil a rychlým krokem mě obešel. Odemknul dveře a se slovy "Tak zase příště." mě z učebny vyprovodil.