Opět jsem se s našima přestěhovala. Nová škola, nové prostředí, noví lidé, nová výzva! Už se těším, co si na mě připravila Newtonská střední. Doufám, že se bude alespoň trochu lišit od těch předešlých škol..
"Ahoj všichni, jsem Mia Straight. S rodič...
"Dobře, omlouvám se. Takže odkud jsi k nám přišla?" "Přistěhovali jsme se z Toronta, chodila jsem na Vinewoodskou. Nebyla to zrovna jedna z nejlepších zkušeností na škole. Nejraději bych na to zapomněla." zamračila jsem se. Nerada o tom mluvím. Chci to vymazat z paměti. Došlo mi, že jsem to vůbec neměla zmiňovat, protože Taddy se toho hned chytil "Co se tam stalo?" To je přesně otázka, na kterou nikdy nechci odpovědět. Když zpozoroval můj zamračený obličej a dlouhé rozmýšlení, tak se opět ujal slova "Promiň, nemusíme o tom mluvit, pokud nechceš. Změníme téma - jak to, že se tak často stěhujete?" To taky není nejvhodnější otázka, nechci všem vyzvonit, že jsme v balíku. Většinou to ovlivní jejich postoj ke mě a pak to není taková zábava s mými převleky. Ale nějakou stručnou odpověď mu přece jen můžu dát "To kvůli otci. Má práci, při které hodně cestuje, takže se matka rozhodla, že se na cestu kolem světa vydáme s ním. Většinou je to zajímavé, poznáš spoustu nových věcí, procestuješ státy a města, do kterých by ses jindy normálně nedostal, ale občas je to i otravné. To repetetivní balení a seznamování a představování ve škole. Už z toho bývám unavená a znuděná." nedokázala jsem mu číst z tváře. Snad poprvé za celou konverzaci mu zmizel široký úsměv z tváře. Ale netrvalo to dlouho a byl zase zpátky. "Vykašli se na to negativní, žijež život, o kterém sní spousta lidí. Zaměřuj se na to krásné, že poznáš spoustu kultur a objevíš kouty celé země. Musí to být fascinující." zasnil se.
Zkontrolovala jsem telefon - zbývalo pár minut do zvonění a ve třídě jsme zbyli už jenom my dva. Ani jsem si nevšimla, že všichni odešli. "Měli bysme jít do třídy, za chvíli začne hodina." zkonstatovala jsem. Z části jsem tím chtěla utnout tu nekonečnou salvu otázek, které na mě chrlil. Souhlasil, ale mluvit nepřestal ani po cestě. "Zajdeme si spolu na oběd? A pokud bys chtěla provést po městě a ukázat nejlepší podniky tady, tak budu poctěn pokud si vybereš mě." Jeho úsměv už nebyl tak široký jako na začátku. Asi opadlo počáteční nadšení z nové studentky. Už vypadal víc jako spolužák než stalker, který by mě nejraději svlékl z kůže a oblékl si ji. Zadívala jsem se na něj. Měl světlunce zelené oči, jemné strniště a ten úsměv, který mě ze začátku tak děsil, byl nakonec přátelský a povzbudivý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přemýšlela a sledovala bych ho dál, kdybych to nenapálila do osoby, která šla naproti mě. Vydat se do svého podvědomí není dobrý nápad během chůze po chodbě plné lidí. Taddy to jen pobaveně sledoval. Dopadla jsem na zadek a otočila se na osobu, do které jsem vrazila. Byla to slečna v blankytně modrých šatičkých těsně pod zadek, které ted vypadali spíš jako bahenní jezírko, jelikož ta slečna na sebe po nárazu vylila kávu, kterou měla připravenou na nastávající nudnou hodinu. Teda aspoň předpokládám. Její výraz nebyl zrovna přátelský. Sotva jsem se vzpamatovala a začala se zvedat, tak na mě začala řvát spoustu urážlivých nadávek a vypadala jak kdyby se mě snažila propálit laserovýma očima. "Ty krávo vypatlaná! To se nemůžeš dívat kam lezeš?! To jsou šaty od Armaniho! To mi zaplatíš ty čarodějnice!" Ups, to asi nebyl dobrý začátek na nové škole. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Naštěstí se hned vydala do koupelny. Sice si nejsem úplně jistá jestli se jí podaří to kafe z těch šatů dostat, ale tak jestli to chce zkusit, tak já ji to brát nebudu. Hned jak se za ní zavřeli dveře, tak jsme s Taddym propukli v obrovský smích. Pomohl mi na nohy a než jsme stihli přijít do třídy, tak mi vysvětlil, jak moc jsem to posrala. Teda podle jeho názoru. "To byla Casandra, něco jako královna naší školy, ale korunovala se sama. Většina lidí odtud se jí snaží vyhýbat. Má vlivného tatíka díky kterému je schopná vyhodil z této školy jakoukoliv osobu si zamane. Za minulý rok jsme přišli o 4 studentky. Podle jejího chování soudím, že za svůj hlavní cíl má pomotat hlavu všem borcům na škole a pak z nich udělat své otroky." Představa Casandřiných otroků mi přišla velice vtipná. Třeba to bude na této škole vážně zábava!
Došli jsme ke třídě, ale Taddy se se mnou rozloučil se slovy, že se na to může vysrat a že si půjde zařídit něco důležitějšího než je biola. Vešla jsem dovnitř a uviděla známou tvář. Hned sem usedla vedle Angie a povyprávěla ji vtipnou historku s blankytnýma šatičkama v dekoru skvrn od kafe. Učitel nám pustil nějaký dokument, ani nevím o čem, a zasedl za katedru, takže jsme měli čas to s Angie probrat. "Casandra na své otroky nedá dopustit. Pokud si nějakého kluka lapí do své sítě, tak se žádná jiná holka neodváží po něm vyjet." zasmála se. To zní jako výzva. Co sesadit královnu z trůnu? U toho bych se mohla řádně pobavit. "Kdo všechno patří do jejího harému mužských otroků?" vyzvídala jsem. "Má tam všechny možné kategorie. Fotbalisty, šprty, drsňáky. Prostě cokoliv si vymyslíš, proč se ptáš?" dostala jsem dost nekonkrétní odpověď. "Jak jsem říkala, když jsem se představovala - dlouho se nezdržím a chci si to tady užít. Napadlo mě, že si to tentokrát udělám zajímavější. Sepiš mi seznam deseti jejích nejoblíbenějších poskoků. Mia Straight se totiž chystá zakázat nevolnictví." Angie vypadala dost překvapeně. Nicméně mi napsala na papír deset jmen. "Jak to chceš udělat? Casandra si to nenechá líbit." Na chvíli jsem se zamyslela "Co když me políbí? To se jí rozhodně nebude líbit a chlapcům by to mělo prolomit jejich nesmyslné pomatení smyslů." Navíc to bude sranda!
