Eldiara: Lovci stínů✓

27.Teprve začátek

Všech pět si vyměnilo pohledy, byli celý vzrušením naježení.
Kývl na Dceru krve, která si sedla na svůj trůn.
,,Omluvte nepřítomnost Vládce přírody, vydal se na důležitou výpravu," vysvětlil Věštec.
Sotva to dořekl, dovnitř vtrhl udýchaný posel, srst zděšeně naježenou a oči vytřeštěné.
,,Řekl jsem, abyste nás nerušili," vyštěkl Věštec rozzlobeně.
,,Já vím, ale Nová budoucnost byla ukradená!" Vykřikl posel a jeho hlas se rozléhal síní.
Věštec váhal jen chvíli, a pak seskočil spolu s Dcerou krve a Paní sněhu z trůnů.
Otočil se na Vyvolené. ,,Zůstaňte tady!" Přikázal, a rozběhl se pryč.
Taris, Sirres a Emalf ho samozřejmě neposlechli, ihned se vydali za ním, ale Asira nechtěla mít problém a Ailine na to neměla náladu.
Po stěnách lezli pavouci, spousta pavouků. Slyšela cvakání jejich malých nožiček, řítili se k ní jako obrovská vlna.
,,Je to jen iluze... Jen iluze..." Mumlala si, a Asira se na ní nechápavě zadívala.

,,Co se stalo?" Zeptal se Věštec, zatímco běželi chodbou. Všude panoval zmatek, vlci nevěděli co mají dělat, až na speciální jednotky, které jen tiše čekali na rozkazy, které vydávala Dcera krve.
,,Podle všeho byla na palubě nějaká Alfa vlčice!" Vysvětloval posel rychle. ,,Jakmile na lodi skoro nikdo nebyl, přinutila vlky s telekinezí, aby jí zvedli do vzduchu a pomocí stínových bytostí, odrazila všechny útoky!"
Věštce trápilo, že o tom nevěděl předtím, než se to stalo. Samozřejmě nedávno viděl, že k nim konečně příjdou Vyvolení, ale o tomhle se z nějakého důvodu nemohl dozvědět, že?
,,To jí nikdo nedokázal zastavit?" Zavrčel podrážděně.
,,Museli jsme provést kontrolu, jestli jich tu není více," bránil se posel, a Věštec si povzdechl.
To nikoho nezajímá, že je to moje milovaná loď? Pomyslel si nešťastně.
Jakmile se dostali ven, byla Nová budoucnost už dávno pryč, všude panoval zmatek a vzduch byl naplněn krví.
Přiběhl k nim šedý vlk se žlutým ocasem, jehož dědeček byl slavný Lokin. ,,Nikde žádný jiný Alfa vlk," hlásil Aiak.
Věštec se pochybovačně rozhlédl po plošině, všude se nacházela mrtvá těla. ,,Tohle že zvládla jedna vlčice?" Nechápala Paní sněhu.
,,Moc dobře víš, že se nevyplatí podceňovat Alfa vlky," odtušil Věštec, a okamžitě začal vydávat rozkazy: ,,Pokuste se jí dohonit za každou cenu, nesmí prozradit naší polohu!"
Aiak se k němu otočil. ,,I za cenu tvé lodi?"
Věštec se podíval směrem, kterým odletěla. ,,Pokud to bude nutné... Ale byl bych raději, kdyby se mi vrátila víceméně v pořádku"
Vlk přikývl a vzal si na starost vydávání rozkazů, připravoval loď k odletu.
,,Poletím s nimi," řekla Dcera krve, a Věštec přikývl.
Pak se otočil a uviděl že za ním stojí tři Vyvolení.
,,Neměli jste náhodou zůstat vevnitř?" Zeptal se jich, a ten rudý vlk Emalf se ušklíbl. ,,To byste po nás chtěl hodně"
,,Zajímavé, že těm dvěma to problém nedělalo," poznamenal Věštec, a v duchu si zapsal, kdo z nich bude lépe poslouchat jeho instrukce.

,,Ailine, děje se něco?" Zeptala se Asira ustaraně, zatímco sledovala, jak si šedá vlčice něco nepřetržitě mumlá.
Nejdřív to znělo jako: ,Je to jen iluze' ,ale pak začala podle všeho mluvit úplně jiným jazykem. Neskutečně se třásla a nečinně hleděla do země.
,,To je dost že jdete," řekla Asira, když se vrátili ostatní, s výjimkou Dcery krve. ,,S Ailine něco je!"
Sotva dovnitř vešli všichni, Ailine přestala se svým mumláním a narovnala se. Když se na ně ale podívala, Asira okamžitě poznala, že to není ona.
A taky že nebyla, promluvila úplně jiným hlasem.

Sirres sebou vyděšeně trhl, sotva to uslyšel. Byla to Alesira, jeho noční můra. Překvapilo ho ale, že i Věštec a Paní sněhu vypadají, že jí znají.
,,Zdravím vás," zasmála se Ailine, alias Alesira. Po té plaché, uzavřené vlčici nebyla ani stopa, nahradila jí chladná sebejistota.
Nikdo neodpověděl, zatímco si je Alesira všechny prohlížela, včetně svého okolí. Naštěstí toho tady nemohla vidět moc.
Když se otočila k Sirresovi, zářivě se usmála. ,,Moc ráda tě zase vidím"
Černý vlk neodpověděl, jakoby zkameněl a tím šokem nemohl mluvit.
Pak se obrátila k Věštci, který přikázal: ,,Opusť tělo té Vyvolené, Alesiro"
Sirresovi se potvrdilo podezření, že jí zná.
,,A proč bych to měla dělat?" Zeptala se Alesira. ,,Jen proto, že to říkáš?" Posměšně se ušklíbla.
Věštec jí probodával nepřátelským pohledem.
,,Jen jsem ti chtěla říct několik věcí," řekla. ,,Vydej mi Vyvolené a tebe i tvoje kamarádíčky nechám napokoji"
,,To neudělám a ty to víš," odpověděl Věštec bezváhání.
,,Fajn, jak myslíš," zavrčela Alesira, a pohled jí ztvrdl. Vzápětí se zase usmála, ale ten úsměv v nikom nevyvolal pocit štěstí. ,,Mimochodem, kdyby tě to zajímalo, tak za ty delší noci můžu já. A bude to horší"
V tu chvíli Ailine potřásla hlavou a zmateně se podívala na jejich ustarané tváře. ,,Ehm, co se děje?" Zeptala se.
Věštec si povzdechl a otočil se k Paní sněhu. ,,Tohle mění situaci," řekl zachmuřeně. ,,Takhle nebudeme moct Ailine říkat nějaké plány, jelikož by mohla poslouchat Alesira"
,,Takže co teď?" Zeptala se Paní sněhu, ale Ailine je přerušila: ,,Co se právě stalo?"
Věštec se podíval jednotlivě na každého Vyvoleného. ,,Nejdřív si budeme muset promluvit"

Alesira se spokojeně usmála a protáhla se. V deníku Tří sester se jí podařilo vypátrat rituál, na dočasné převtělení do jiné osoby. Nejideálnější pro ní byla Ailine, i když si nebyla jistá proč. Lepší by bylo, kdyby se mohla převtělit třeba do Věštce, ale když to zkoušela, nešlo to.
První část jejího plánu-Nekonečná tma, mu říkala, byla splněna.
Teď je čas na druhou část.
Vyšla na balkón a shlédla na nádvoří, kde se shromáždila stovka jejích vojáků.
Stáli tiše a nehybně, byli to elitní jednotky, vycvičené lépe než většina Alfa vlků.
,,Víte co máte dělat!" Zvolala Královna temnot.
Prozatím zacházela s Eldiarou jako v bavlnce. Jestli si mysleli, že tohle je peklo, tak se šeredně mýlili. Skutečné peklo, teprve příjde.

Vlci se okamžitě rozutekli do svých domovů, když spatřili velkou spoustu Alfa vlků, hrdě kráčejících po cestách.
Ti odvážnější vyhlíželi z oken, ale to se nevyplatilo, jelikož je Alfa vlci okamžitě zabili temným kouzlem.
Všichni obyvatelé si říkali, co se asi děje. Nejdřív ta tma, a teď tohle. Alfa vlci byli odjakživa zlí, ale nikdy ne takhle.
A to byl teprve začátek.